Publikace Člověk ve světle slova dokumentuje činnost brněnského Divadla U stolu od jeho založení na přelomu let 1988-1989 do roku 2016. Hlavní autorkou a editorkou je Kateřina Slámová Bartošová. Reportáž natočila Eva Schulzová. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 27. 5. 2017 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:05 h.; 12 min.). K poslechu zde.
Lit.: Schulzová, Eva: Člověk ve světle slova – vyšla kniha o Divadle U stolu. In web ČRo Brno, 26. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Dobré divadlo není jen dílem okamžiku, ale hluboce se vrývá do lidské duše a také do naší paměti. Přesto je velice užitečné a cenné, když si naše vzpomínky na divadelní zážitky máme prostřednictvím něčeho možnost připomenout. A tím něčím může být také kniha.“
Těmito slovy uvedl profesor Josef Kovalčuk večer věnovaný publikaci Člověk ve světle slova, která dokumentuje činnost Divadla U stolu od založení na přelomu let 1988-1989 do roku 2016, tedy od první inscenace Průkaz totožnosti po představení Job, jež mělo premiéru až po odevzdání knihy do tisku.
Publikace je součástí projektu Brněnská studiová divadla, v jehož rámci již vznikly (s podporou GAČR) studie o HaDivadle, Divadle Husa na provázku, Ochotnickém kroužku ad. a také o jednotlivých významných inscenacích. Člověk ve světle slova je již čtrnáctou publikací, jak také uvedl řešitel projektu prof. Kovalčuk.
Hlavní autorkou a editorkou knihy je teatroložka a divadelní publicistka Kateřina Slámová Bartošová. Kromě ní přispěly studiemi Margita Havlíčková, Eva Stehlíková, Tereza Sejkorová a Marie Kvapilová. Druhá část knihy – dokumentační – obsahuje tři celé scénáře, a to Průkaz totožnosti (první inscenace, texty vybral Antonín Přidal z díla Josefa Šafaříka), Boží duha (adaptace novely Jaroslava Durycha, dosud nejoceňovanější představení DUS) a Zapomenuté světlo (adaptace novely Jakuba Demla, jedna z nejobtížnějších dramaturgických prací divadla).
Analýzy těchto i dalších představení DUS ukazují, že dramaturgie divadla je divácky náročná a od počátku je pro ni určující téma „základních lidských otázek“. „Sleduje člověka v jeho existenciálním a metafyzickém rozměru“, který čelí „otázkám víry, svědomí, smrti, vyrovnání se se smrtí“, jak to v rozhovoru formulovala Kateřina Slámová Bartošová, která zároveň uvedla, že právě tím je pro ni Divadlo U stolu přitažlivé.
S tím souvisí název knihy: dle Slámové Bartošové „člověk ve světle slova“ je citátem z rozhovoru s Františkem Derflerem a znamená důraz na slovo, text, který je pro tvorbu DUS určující (v kontrastu k jiným divadlům, v nichž převažují vizuální prostředky).
Obálku knihy vytvořil Milivoj Husák, dlouholetý spolupracovník a hlavní scénograf divadla, pro něhož je nejdůležitější inspirací a východiskem tvorby křesťanská spiritualita. Odkazuje k označení DUS jako „šerosvitného divadla“, jehož texty jsou často velice temné, a přesto diváka naplňují nadějí, vírou, že temnotu nakonec prozáří paprsek světla. Divadlo tedy neklade důraz pouze na slovo, ale též na Slovo, jak je patrné mj. z fotografií v knize, jež dokumentují výtvarné řešení inscenací.
Vznik knihy uvítal taky František Derfler, zakladatel divadla, jeho principál, ředitel, hlavní dramaturg i herec. Profesorka Stehlíková citovala na křtu knihy z dopisu, v němž Derfler píše, že je rád, že kniha vznikla právě teď, kdy se chystá ukončit svou činnost, že se „vzpomínky nerozplynou s poslední spuštěnou oponou, kterou navíc v našem divadle ani nepoužíváme“.
Neboť „vše má svou chvíli a každá věc pod nebem má svůj čas“, a tak jednou musí skončit i činnost divadla, jež jeho příznivci přijímali – slovy profesorky Stehlíkové – po mnoho let jako dar. Věřme, že je ta chvíle ještě daleko, byť na ni František Derfler diváky připravuje už nyní, doufejme, že vzniknou další pozoruhodná představení. A pak nám zůstanou vzpomínky – a kniha pro jejich uchování a oživení.