Jiří Vondráček. Doba od 50. let do poloviny 70. let 20. století z pohledu skupiny přátel, kteří se setkávali v rozděleném bytě bratrů Ivana a Mikuláše Medkových na Smíchově. V roce 1974 Mikuláš umírá, Ivan později odchází do emigrace. Zvukový mistr Roman Špála. Dramaturgie Eva Nachmilnerová.
V pořadu hovoří Ivan Medek, Mikuláš Medek, Josef Topol, Jiří Kuběna, Jan Koblasa, Petr Král, Stanislav Dvorský, Věra Nováková, Charlotta Kotíková, Eva Kosáková, Viktorie Medková a Tereza Jakšová.
Natočeno 2017 (?). Premiéra 8. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.) v cyklu Radiodokument. Repríza 31. 10. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.); 9. 6. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.).
Lit.: anonym: U Medků. O setkávání přátel v bytě bratrů Ivana a Mikuláše Medkových. In web ČRo 3 Vltava, 8. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V pořadu z cyklu Radiodokument se připomíná rodinná tradice setkávání s přáteli v bytech na Letné, v Památníku osvobození, v Čejkovicích a zejména na Janáčkově nábřeží 49. Sem za nimi do rozděleného bytu Ivana a Mikuláše Medkových od konce 40. až do 70. let minulého století přicházeli skladatelé a hudebníci, spisovatelé, básníci, výtvarní umělci, historikové umění a další osobnosti.
I přes nebezpečí, že sem vtrhne tajná policie a návštěvníky pozatýká a obviní z protistátní činnosti, které v té době reálně hrozilo, se tu odehrávaly debaty, posezení, tvořily plány, myslelo se a hovořilo opravdu svobodně. V této atmosféře vznikala a z ní se později inspirovala významná hudební, výtvarná a literární díla.
Básník a esejista Petr Král vypráví: „Pro mě to byl jeden takovej, a možná nejvýznamnější vůbec, tajnej střed Prahy tehdejší. Všude kolem bylo spíš mrtvo, nic se nesmělo nebo skoro nic se nesmělo, no a u toho Mikuláše, se odehrávalo leccos bytostně svou povahou zakázanýho.“ A sochař Jan Koblasa dodává: „Z toho se stala potom taková, my jsme tomu říkali dílna nebo ještě spíš jakési chemické laboratorium, ve kterém jsme propracovávali další teorie a ideje…“
Jedno období v podstatě skončilo úmrtím Mikuláše Medka v roce 1974 – posezení pokračovala v rodině Ivana Medka. Kromě hudebníků a skladatelů mířili do bytu na Janáčkově nábřeží 49 už od 60. let rovněž lidé postupně propouštění z komunistických kriminálů, hlavně katoličtí kněží. Lidé zavržení režimem se zde scházeli až do začátku 80. let, kdy byl Ivan Medek jako signatář Charty 77 nucen odejít do exilu.