Připravila Alena Blažejovská. Dokumentární záběry z mezinárodní konference na téma Jakub Deml a literární tradice.
Připravil ČRo Brno v roce 2016. Plánovaná premiéra 8. 10. 2016 v cyklu . Kvůli krajským volbám přesunuto na 15. 10. 2016.
Lit.: Blažejovská, Alena: Jakub Deml: „Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury?“ In web ČRo Brno, 7. 10. 2016 (článek). – Cit.: V tasovské sokolovně se ve dnech 15. – 17. září konala mezinárodní konference na téma Jakub Deml a literární tradice. Jednou z hlavních organizátorek byla Daniela Iwashita.
Před zahájením konference uspořádal portál Literární bašta spolku Dobrá čeština anketu, jíž se zúčastnil i literární historik a editor Petr Holman. Na otázku Daniely Iwashity: „Která Demlova věta nebo pasáž vám utkvěla v paměti?“ odpověděl, že jedna z prvních vůbec byla: „Jaká lžíce, podle toho se nabere.“ Současně vyzval demlology, aby se dali dohromady a začali konečně dělat spolu.
Mezinárodní konference byla přesně takovým pokusem. Nejenže se literární vědci spojili s obcí a římskokatolickou farností Tasov, se základní školou a spolkem Slepíši v Tasově, ale výzkumný tým Daniely Iwashity přizval řadu hostů ze všech stran, odborníků i čtenářů a příbuzných Jakuba Demla (1878 – 1961). Pravda, „všichni“ tam ještě nebyli, ale jako začátek to bylo skvělé.
Už ve čtvrtek proběhl v Tasově Dětský den s Demlem, v kapli svatého Michala za kostelem bylo možno shlédnout výstavu Jakuba Demla Sen o knize, v sobotu se konaly mimo jiné komentované prohlídky farního kostela sv. Petra a Pavla i zahrady Demlovy vily v Bosně, jak se této části Tasova tradičně říká. Pod vedením Ladislava Nestrašila se dokonce sázely topoly u potoka Polomina, který vtéká do řeky Oslavy.
Pontifikální mši za Jakuba Demla sloužil biskup Pavel Posád, byl požehnán obnovený náhrobek Jakuba Demla a Pavly Kytlicové a závěrečnou událostí se stal literární večer s názvem Pochytejte hvězdy, poskvrnily se všecky!, kde účinkovaly i děti z tasovské základní školy.
Konference se konala v sokolovně, a protože program byl velmi nabitý, těžko se hledaly volné chvíle k natočení rozhovorů. Přece jen však redaktorce Aleně Blažejovské hlavní organizátorka Daniela Iwashita několik volných minut poskytla a vysvětlila, že konferenci se rozhodl uspořádat Tým pro výzkum korespondence Jakuba Demla, který nedávno vznikl v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Je to však skupina lidí, která už spolupracuje deset let. Vesměs patří k bývalým studentům ze semináře, který se konal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ti nyní pracují v dalších institucích jako Vysoká škola kreativní komunikace nebo Spolek Dobrá čeština, ale spojuje je zájem o Jakuba Demla.
„Inspiroval je určitě Jakub Deml, protože ty výkony, které absolventi semináře podávali, bych rozhodně nebyla schopná inspirovat sama,“ vysvětluje pedagožka, „to by ani Komenský nedokázal, ale Deml to dokázal, šlo o sedm rozsáhlých diplomových prací.“ Danielu Iwashitu takto před lety kromě samotného Demla inspiroval i editor Vladimír Binar, první člověk, který se korespondencí Jakuba Demla soustavně zabýval.
Tým má v současnosti vydaných pět svazků Demlovy korespondence – jsou to dopisy vyměňované s knězem Josefem Ševčíkem, s knězem a překladatelem Matějem Fenclem, se sochařem Františkem Bílkem, s premonstrátem a Demlovým čtenářem Evermodem Vladimírem Balcárkem a pátým svazkem jsou Demlovy vzpomínky na Josefa Floriana. V plánu je dalších deset knih a také zveřejnění veškeré korespondence Jakuba Demla formou elektronického archivu. Jde o tisíce dopisů.
S příspěvkem „Jak ke mně příroda zahovořila“ – glosa o Nezvalově básnickém procitnutí, které způsobila četba Demlovy knihy vystoupila na konferenci Markéta Kořená. I ona patřila po roce 1989 na FF UK ke studentům, které zde učil Vladimír Binar. Ve svých přednáškách o české literatuře 20. století přenesl svou fascinaci Demlem i na ni. Markéta Kořená s ním začala spolupracovat na přípravě edic díla Bedřicha Fučíka a také zde se setkávala s demlovskou tematikou. Jakuba Demla považuje za milník v české literatuře, jakkoli měl dosud v literární historii pozici outsidera.
Na konferenci dále hovořili Vladimíra Staňková o přátelství a inspiraci v dopisech Jakuba Demla a Jaroslava Durycha, Jiří Zizler o přírodě, duši a duchu v díle Jakuba Demla, Lucie Tučková o provázanosti poetiky Zbyňka Hejdy a Jakuba Demla, Roman Kopřiva o Demlových básních v němčině. Eliška Davidová připomněla ohlas Demlova Svědectví o Otokaru Březinovi, Ladislav Soldán vztah Miloše Dvořáka k Jakubu Demlovi, Martin Machovec vyprávěl o Demlových cestách do Dubrovníku. Michal Mocek se zmínil o podílu Jakuba Demla na literárním díle Pavly Kytlicové atd.
Účastníci se shodli na tom, že důležité bylo, že se konference konala právě v Tasově. V Demlově díle sehrává mýtus rodného kraje mimořádnou úlohu a cesta do Tasova, vnímání krajiny pod vlivem Demlova díla, má pro badatele velký význam. „Je dobré autory vracet do toho místa, ze kterého vzešli,“ soudí Markéta Kořená. Význam to má i pro tasovské obyvatele, které může taková událost přivést ke čtení. „Číst dílo, které vznikalo v kraji, ve kterém žijeme, umožňuje snáze navázat důvěrný vztah s autorem.“
Lit.: Zábrša, Václav: Tasov stále aktuální – demlovský i nedemlovský. In Věstník Společnosti Anny Pammrové 64/2016 (článek). – Cit.: (…) Nyní je třeba znovu vkročit do žhavé současnosti roku 2016, kdy se události hrnuly dost překotně, aby se znovu vracely do demlovských třicátých let. Zásluhou Mahenova památníku a rozhlasového Zelného rynku Aleny Blažejovské se ke mně donesly zprávy o chystané demlovské konferenci v září 2016 v Tasově. Také se objevila děkovná řeč Petra Holmana (1951) z udělení Ceny Toma Stopparda za jeho veledílo Březiniana II (1966-2006) vydané 2012. Po letmém nahlédnutí v roce 2013 jsem tedy letos zatoužil si tuto tlustou knihu o 1500 stranách více prohlédnout, neb jde o Holmanovo 40leté úsilí (už od 15 let!!) o proniknutí do Březinova díla a ostatních souvislostí. Tak jsem potom asi dva měsíce ve snaze získat větší hrubé povědomí knihou listoval, ledacos podrobněji pročítal, aby mohl vzniknout aspoň stručný přehled po jednotlivých rocích jako pomůcka k nějaké diskusi event. k opětnému čtení. Vytanuly i otázky směrem k odborníků mi přátelům jak knihu zvládnout. Všiml jsem si i zmínky o Demlovi na str. 626 k roku 2002, kde Holman zveřejňuje dost odvážné názory Ivana Diviše z jeho Teorie spolehlivosti na Demlův vztah k Pavle Kytlicové a Rose Junové. Jak výše uvedeno, časově mezi nimi byla hraběnka Šporková.
Konference byla třídenní, ale já jsem kvůli souběhu s dalšími akcemi byl nucen ji sledovat jen zprostředkovaně přes Zelný rynk. Tam hovořila Alena Blažejovská vedle hlavní pořadatelky Daniely Iwashity (ta mj. avizovala vydání dalších 10 knih o Demlově korespondenci) také s brněnským germanistou Romanem Kopřivou. Oba mě upozornili znovu na Demlovu němčinu spjatou v 30. letech právě s německou hraběcí rodinu Šporků. Velmi poutavě potom oba probírali jakési mně naprosto neznámé Demlem německy napsané básně, jež měly obrážet Demlův vztah k německé hraběnce.
S mým sluchem mně stále unikal přesný název té básnické sbírky, a to i přes asi tři opětné poslechy z internetu. Pomohla mně Moravská zemská knihovna, kde se při digitálním půjčování děl Jakuba Demla objevila jako asi 165. položka s názvem Píseň vojína šílence ve dvojím vydání. Začal jsem česko-německým vydáním z roku 1996 s ilustracemi Emanuela Ranného. Nestránkovaná kniha obsahuje vpředu český překlad Ladislava Dvořáka, vzadu jsou německé básně, jež přesně odpovídají původnímu německému vydání z roku 1935. Toto německé vydání 1935 není jen němčina o 60 stranách. V úvodu je Demlův delší český vysvětlující text a následuje německá předmluva od básníka Karla Eduarda, jemuž Deml německy děkuje. Od strany 35 po stranu 60 jsou Demlovy básně v němčině. V němčině zní název sbírky „Das Lied eines wahnsinnig gewordenen Soldaten“ a za jakousi nejvýraznější reflexi na Kateřinu Šporkovou lze snad považovat trojverší: Meine Reine, – meine Keine, – meine Meine!, což Dvořák přeložil: Čistá má, – žádná má, – má, má, má! Prosím čtenáře o porozumění, neb to bylo pro mě složité téma, jež si snad zasluhuje aspoň tuto mou zjednodušenou informaci a snad jsem i případné zájemce a nadšence pobídl k dalšímu prohloubení uvedených okolností. Zdá se, že Jakub Deml nás stále zajímá, vzrušuje a znepokojuje.