Rozhovor se scenáristou, hercem a spisovatelem Zdeňkem Svěrákem o Divadle Járy Cimrmana a také o tom, proč se mu líbí zajímavá slova a jména. Připravila a moderuje Lucie Výborná.
Hovoří Zdeněk Svěrák.
Natočeno 2016. Premiéra 28. 3. 2016 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:05 – 11:00 h.; 33 min.) k 80. narozeninám Z. Svěráka.
Nejtěžší v Divadle Járy Cimrmana bylo nalézt nové téma, což trvalo často déle než samotné psaní.
„Nejvíce zdržení bylo s Afrikou, při psaní jsme si čím dál více uvědomili, že se musíme vyhýbat Dobytí severního pólu,“ vzpomíná na spolupráci s Ladislavem Smoljakem.
Humor stárne, zejména když jde o ten satirický – když nejsou terče, tak vtip je planý, stále ale nestárne tak jako lidi. „Generace, která ho vytvořila, je schopná rozesmát další a další generaci,“ připomíná s tím, že jsou v divadle schopni pobavit jak současníky, tak diváky ve věku jejich vnoučat.
S Ladislavem Smoljakem se kdysi dohodli, že v každé hře bude nějaký „šrapnel“ – vulgarismy pomáhají, mají úlevnou funkci, ale nesmí se jich zneužívat. „Řekli jsme si, že by bylo škoda nevyužít této úlevné funkce a v každém představení si dovolíme jedno překvapení ve chvíli, kdy to divák nečeká,“ vysvětluje.
„Vulgární slovo se nesmí říci stydlivě, musí se odpálit s chutí“
S chutí také sbírá zajímavá slova a jména, která si zapisuje do zápisníčku – tak například roku 522 před Kristem žil starořecký básník sborové lyriky Pindaros.
Stále také existují věci, které člověka udivují. „Nedávno jsme jeli kolem hřbitova v obci Drhovice, a já s úžasem zjistil, že tam je nápis: Malý příbytek, velký klid,“ říká se úsměvem.