18. 4. 1955 zemřel nejslavnější fyzik 20. století Albert Einstein. Jaký byl jeho osud jakožto občana s politickými názory a příslušníka národa pronásledovaného nacisty? Fyzikovu cestu z Ulmu do Švýcarska a Princetonu popisují J. Sedmidubský a P. Hlavatý.
Vracíme se už podruhé k jednomu z nejslavnějších vědců světa – Einsteinovi, jehož objevy ovlivnily 20. století možná víc, než sám chtěl. Tentokrát se zaměřujeme na jeho politické představy a koncepce v době 2. sv. války a po ní. Připravil Jan Sedmidubský.
Natočeno 2015. Premiéra 16. 4. a 23. 4. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.). Repríza 5. 11. a 12. 11. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.) v cyklu Portréty. K poslechu zde a zde.
Lit.: Sedmidubský, Jan: Albert Einstein – solitér, který okouzlil davy. In web ČRo Plus, duben 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Einstein…! Teorie relativity… já si nemoh vzpomenout. Já si to vždycky pletu s tím německým ,nastupovat‘.“ Před 60 lety zemřel nejslavnější fyzik 20. století.
A slova Jana Wericha z jedné slavné předscény z divadla ABC z 50. let ukazují, jak rovnice Einstein – teorie relativity – profesor fyziky – housle dovedla spolehlivě vyvolávat pozitivní emoce, a dokonce smích.
Inu, vlasatý vědec s knírkem, s vyplazeným jazykem na známé fotografii, tak trochu blázen, ale nejspíš hlavně génius.
Milují ho davy, obléhají ho obdivovatelé i příživníci, každý se snaží s ním vyfotit a ustřihnout si pramínek vlasů na památku. To byl, řečeno dnešní terminologií, mediální obraz.
Albert Einstein byl skutečně nejslavnějším vědcem své doby a nejspíš to tak zůstává dodneška. Jinak řečeno, teorii relativity asi bezezbytku pochopil málokdo, ale slyšel o ní každý.
Einstein byl vědecká celebrita, jaké se nikdo nevyrovnal. Zároveň on sám byl dalek toho, aby o sobě samém nepochyboval, a hysterii davů, která se v době jeho největší slávy na přelomu 20. a 30. let dala směle porovnávat s pozdější beatlemánií, bral s ironickou rezervou.
Ostatně Einstein sám o sobě napsal: „Jsem jako kůň v jednospřeží, nehodím se ke společné práci. Nikdy jsem nenáležel celým svým srdcem ani vlasti, ani státu, ani kruhu svých přátel, ba dokonce ani vlastní rodině. Tyto svazky se vždy prolínaly s pocitem samotářství, a touha po odpoutání a uzavření sám v sobě vzrůstá rovnoměrně s věkem.“
Měl nejspíš pravdu. Jeho osobní život byl spíš neuspořádaný, přitom jeho první manželka měla podle různých indicií výrazný podíl na jeho prvních vědeckých objevech včetně oné slavné teorie.
Přesto manželství předčasně skončilo, oběma synům sláva jejich otce nijak nepomohla (jeden skončil jako schizofrenik) a osudy prvorozené dcery jsou dodnes neznámé.
I jako vědci bylo Einsteinovi souzeno stát se světoběžníkem, nejen jako cestující vědecká celebrita, ale i jako vědecký pracovník střídal poměrně často svá působiště. Curych, Bern, Berlín, také ovšem Praha, a nakonec samozřejmě univerzita v americkém Princetonu.
Do Spojených států se Einstein definitivně uchýlil po nástupu Hitlera k moci, když jemu a jeho „židovské fyzice“ hrozilo v Německu reálné nebezpečí.
Asi jen on sám tušil, že už se do Německa nikdy nevrátí, a neučinil tak ani po 2. světové válce.
Tato éra už ovšem bude předmětem některého dalšího pořadu o Albertu Einsteinovi, protože témata související s atomovým výzkumem a Einsteinovými návrhy na mírové uspořádání světa po 2. světové válce stojí za samostatný pořad.
V Portrétech si tentokrát připomeneme osudy velkého vědce a humanisty mezi lety 1879, kdy se v německém Ulmu narodil, a rokem 1933, kdy opustil Evropu.