Rekonstrukce událostí posledních hodin dnes 20. 8. 1968 a prvních hodin následného dne. Jak vnímali tragické historické události posluchači rozhlasu – svědectví z méně známých zvukových dokumentů. Koláž příběhů, společenských i i rodinných dramat lidí, které spojovaly rozhlasové vlny vně i uvnitř rozhlasu. Moderují Jitka Škápíková a Tomáš Černý.
Natočeno 2008. Premiéra 20. 8. 2008 (ČRo 2 Praha, 21:05 h.; 174 min.).
Pozn.: „Zazvonil telefon a hlas na druhé straně oznámil, že jsou tady Rusové.“ Touto větou začínají skoro všechny vzpomínky na osudnou noc z 20. na 21. srpna 1968. Hrozné probuzení doprovázel tajemný hukot leteckých a tankových motorů. Většina pamětníků mluví o druhé, třetí hodině ráno. Ale donekonečna opakované oficiální provolání hovoří o 23:00 hodině. Tou dobou panovalo v rozhlasové budově na Vinohradech v Praze běžné noční tempo.
Představa vpádu „spřátelených“ armád byla sice už několik týdnů ve vzduchu, ale zdála se být tak teoretická. „Povídali jsme si jen tak akademicky s kolegou ve zpravodajské směně, co by se asi stalo, kdyby přišli,…“ vzpomíná hlasatel Jiří Kadlec, který měl tehdy večerní službu a čekal na text zpravodajské relace na jedenáctou večer. „Kolega tu variantu viděl jako docela reálnou a já jsem mu oponoval, že to není možné! To by se přece zhroutilo celé světové dělnické hnutí! On se hořce usmál a odpověděl mi: To jako myslíš těch pár funkcionářů někde v Africe, které si stejně Moskva platí? Nebo kdo by se to jako zhroutil?“ Jiří Kadlec potom přečetl „své“ zprávy ve 23:00 a služba mu skončila. Nikdo netušil, že už tou dobou začíná jedna z nejneklidnějších nocí v naší novodobé historii. Takových a podobných vzpomínek jsme nasbírali mnoho. Přímo v rozhlase i díky vám, kteří jste vyslyšeli naši výzvu a přihlásili jste se s vyprávěním vlastního příběhu prožívaného daleko od hlavního města. (anotace)