Eva Svobodová. Čas, vzpomínky a návraty herce Pavla Kříže. Použitá hudba John Lennon (Imagine).
Hovoří Pavel Kříž, Josef Abrhám, Jan Kačer, Ivan Rajmont, Milan Lukeš. Uvádí Michal Pavlata.
Natočeno 1995. Premiéra 3. 11. 1995 (Český rozhlas 3 Vltava, 42 min.).
Pozn.: V pořadu použita ukázka ze hry Georga Büchnera Vojcek, která byla natočena s Pavlem Křížem a Jiřím Ornestem v roce 1995 v Českém rozhlase na pražských Vinohradech.
Lit.: Moravcová, Barbora: Podoby českého divadla v rozhlasové práci Evy Svobodové. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008 (bakalářská diplomová práce). – Cit.: Tématem pořadu je „čas, vzpomínky a návraty“ českého herce a emigranta Pavla Kříže, který v roce 1987 uprchl do Kanady. Pavel Kříž se narodil 18. dubna 1961 v Brně. Vystudoval pražskou konzervatoř, účinkoval v divadle v Divadle Ve Foyer, E. F. Buriana, v Činoherním klubu, v divadle Rubín nebo Žižkovském divadle. Po „sametové revoluci“ se třikrát vrátil. Podruhé, aby natočil film Andělské oči.
V pořadu slyšíme vyprávění Pavla Kříže, jeho kolegů herců Josefa Abrháma a Jana Kačera nebo také režiséra Ivana Rajmonta a polistopadového Ministra (sic!) kultury Milana Lukeše. Zazní též ukázka ze hry Georga Büchnera Vojcek (Divadlo Ve foyer, 1987), která byla natočena s Pavlem Křížem a Jiřím Ornestem v roce 1995 v Českém rozhlase na pražských Vinohradech. Pořadem se nese skladba Johna Lennona Imagine. Píseň o míru, o jednom světě bez hranic, kde nikomu nic neschází ani nepřebývá. Pořadem provází herec Michal Pavlata.
Pavel Kříž se svůj odchod snaží nepřímo „ospravedlnit“ tím, že už v sedmnácti letech „emigroval“ z Brna na konzervatoř v Praze, která byla odjakživa jeho „velkým soupeřem“. Někteří jeho kolegové se k jeho odchodu vyjadřují sice s obdivem, zároveň však s politováním, jiní, kteří jeho „útěk“ z českého divadla pociťují jako osobní ztrátu, ho za to v pořadu kritizují. Všichni se však shodují na tom, že je to lidsky i herecky výjimečná osobnost, která má českému obecenstvu co nabídnout. Za důkaz lze považovat například to, že několikrát z různých důvodů odmítnul angažmá v Národním divadle.
Herec však nezůstává dlužen ani vysvětlení svého odchodu z Československa, ani detailů o těžkostech emigrace, o svých začátcích v nové zemi, jak tam žil a o pocitech z návratů domů. Závěrem si pokládám otázku, proč autorka pořad o Pavlu Křížovi natočila. Z poslechu jsou znát určité sympatie Evy Svobodové k tomuto umělci a snad proto, že patří, ať už pro své civilní herectví nebo svůj pobyt mimo Československo, mezi herce, kteří nejsou tolik známí a oslavovaní, snažila se Eva Svobodová na jeho osobu víc upozornit. Dalším motivem, proč pořad vznikl by mohla být snaha poukázat na „škody“, které socialistický režim způsobil na divadelní scéně. I kdyby to byl jen jeden umělec jeho kvalit, který odešel za hranice našeho státu.