Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

25. 6. 2018

Kantorovy trefuňky (2018)

Filed under: Povídky — Premek @ 19:53

Ladislav Stroupežnický. Roztržitý kantor jako roztomilý hrdina humoristické povídky. Připravila Petra Hynčíková. Režie Jakub Doubrava.

Účinkuje Jaroslav Achab Haidler.

Nastudovala Plzeň v roce 2018. Premiéra 30. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h) v cyklu Klasická povídka. Repríza 6. 1. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Van-Houten (1997)

Filed under: Povídky — Premek @ 14:37

Horacio Quiroga. Povídka. Režie Miroslav Buriánek.

Čte René Přibil.

Nastudovala Plzeň v roce 1997. Obnovená premiéra 28. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 23 min).

Anatomie problematická. Májka (2018)

Filed under: Povídky — Premek @ 13:44

Ilja Hurník. Krátké povídky českého autora z jeho rukopisů vybrala Klára Fleyberková. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Jaromír Meduna.

Natočeno 2018. Premiéra 27. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Úžeh (1997)

Filed under: Povídky — Premek @ 13:36

Horacio Quiroga. Povídka uruguayského prozaika. Ze španělštiny přeložil Jiří Rausch. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Zdeněk Maryška.

Natočeno v roce 1997. Obnovená premiéra 27. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 24 min).

Uchvácená a Volavka (2018)

Filed under: Povídky — Premek @ 10:52

Dorthe Norsová. Dvě povídky současné dánské autorky. Překlad Markéta Kliková. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Apolena Novotná.

Účinkuje Ivana Uhlířová.

Natočeno 2018. Premiéra 25. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 25 min) v cyklu Současná povídka.

Viola Acherontia. Černé zrcadlo (1998)

Filed under: Povídky — Premek @ 10:46

Leopoldo Lugones. Dvě povídky argentinského prozaika přeložila Martina Hulešová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Michal Pavlata.

Natočeno v roce 1998. Premiéra 27. 3. 1998 (Vltava, 11:00 h.). Obnovená premiéra 25. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 28 min). Repríza 16. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 12. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Fleyberková, Klára: Leopoldo Lugones: Viola Acherontia. Černé zrcadlo. In web ČRo 3 Vltava, 25. červen 2018 (článek). – Cit.: Hispanoamerická próza je u nás rozhodně oblíbená. Texty Julia Cortázara nebo Jorgeho Luise Borgese patří ke klasice. O něco méně známý je ale Leopoldo Lugones.

Narodil se v roce 1874 ve staré a vážené rodině s kreolskou krví, svou profesní dráhu ale začal trochu zvláštně – jako anarchosocialistický žurnalista. Později dokonce dospěl až k ostrému nacionalismu a fašizující pravici. I přes tuto skutečnost, která mu – viděno dnešní optikou – může ubližovat, nelze zpochybnit jeho umělecké kvality.

Psát začal hned po střední škole. Věnoval se poezii, ale brzy přešel i k povídkové tvorbě, kde jasně tendoval k fantastice. A tak se mu začalo říkat „argentinský Poe“. Sbírku jeho textů v češtině vydalo na samém konci 90. let nakladatelství Dauphin pod názvem Fantastické povídky. Vybíráme texty Viola Acherontia a Černé zrcadlo.

Lit.: Mačas, Dominik: Fantastické příběhy „argentinského Poea“ Leopolda Lugonese. In web ČRo 3 Vltava, 11. červen 2024 (článek). – Cit.: Argentinský básník, prozaik a publicista Leopoldo Lugones se narodil před sto padesáti lety, 13. června 1874. Patří k nejvýznamnějším představitelům latinskoamerického literárního modernismu. Jeho tvorbu výrazně ovlivnil romantismus a symbolismus, zejména v jeho povídkách lze pozorovat inspiraci dílem Edgara Allana Poea. Z českého výboru Fantastické povídky vybíráme několik z nich do programu vltavské Povídky. (…)

Lugonesovými příběhy prostupují různá tajemství a záhady, častým motivem jsou všemožné paranormální jevy, ale i dobové vědecké objevy. Vedle toho dokáže vytvářet i detailně propracované obrazy reálií argentinského venkova, kde se mísí starousedlíci s novými přistěhovalci, přicházejícími především z Evropy.

Svým precizním a vytříbeným literárním stylem, mísícím spiritualitu s realitou, a schopností mimořádně sugestivního vyprávění výrazně ovlivnil budoucí literární proud nazývaný magický realismus. Jeho čelný představitel Jorge Luis Borges opakovaně označoval Lugonese za svůj literární vzor.

Ve dvacátých letech 20. století se Leopoldo Lugones dočkal formálního i společenského ocenění své tvorby. V roce 1938 v důsledku rozčarování ze společenského vývoje i soukromých nezdarů spáchal sebevraždu. (…)

Šílenci, nebo géniové? Šarlatáni, nebo vizionáři? Hrdinové Lugonesových povídek nejsou jednoznačně zařaditelní. V povídce Viola Acherontia chce podivný zahradník vypěstovat květinu smrti. V Černém zrcadle, stejně jako v povídce Psychon, vypravěč popisuje průběh experimentu doktora Paulina, tentokrát s magickým zrcadlem. (…)

23. 6. 2018

Před zrcadlem (1993)

Filed under: Povídky — Premek @ 17:14

Dominik Tatarka. Povídka. Ze slovenštiny přeložil Zdeněk Eis. Režie Jan Tůma.

Natočeno v roce 1993. Repríza 24. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 25 min).

22. 6. 2018

Jmeniny (1990)

Filed under: Povídky — Premek @ 9:45

Hector Hugh Munro Saki. Povídka. Překlad Marie Staňková. Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Martin Hruška.

Nastudovaly České Budějovice  v roce 1990 (17 minut).

14. 6. 2018

Kniha Ester (2018)

Filed under: Povídky — Premek @ 19:19

Marek Piętoň (Pietoň). Novela z meziválečné Ostravy. Připravila a uvádí Eva Lenartová. Hovoří Marek Pietoň a literární historik Jakub Chrobák. Režie Simona Nyitrayová.

Účinkují Pavla Gajdošíková a Marek Cisovský.

Nastudovala Ostrava v roce 2018. Premiéra 17. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Lenartová, Eva: Marek Piętoň: Kniha Ester. In web ČRo 17. 6. 2018 (anotace). – Cit.: V biblické Knize Ester je Bůh přítomen skrytě, ani jednou není jmenován. Jako by kniha byla jen obyčejným lidským příběhem o moci, o vztahu muže a ženy, o nenávisti a o spáse, o osudu a o zázraku… Stejná témata otevírá ostravský spisovatel Marek Piętoň. Jeho novelu z meziválečné Ostravy poslouchejte on-line do 23. června 2018.

Jsem Ester. Jsem Ester, židovka, dcera ševce Mandlera za Zámostí. Nejsem tvá Veronika, Adolfe. /Kniha Ester/

Knihu Ester Marka Piętoně vydal ostravský Protimluv v roce 2016. Dlouho předtím se ale o knize mluvilo, dlouho se na ostravský román čekalo, a když vyšel, znovu se o textu, který podivuhodně mísí vysoký a nízký sloh a často se vrací k archetypálnímu symbolismu, vzrušeně diskutovalo.

Marek Piętoň, ročník 1968, se zajímá o starožitnosti, urbex, amatérsky eviduje a mapuje stará důlní díla na Ostravsku, je správcem FB skupiny Zapomenutá Ostrava a objevitelem i restaurátorem obrazu Ostravská madona. Tyto skutečnosti se viditelně vtiskují do Knihy Ester. Je to dílo tématem v pravém slova smyslu ostravské, sama meziválečná Ostrava je jednou z hlavních postav příběhu, a jak kdesi poznamenal jeden ze čtenářů – postavou nejlépe napsanou.

Piętoňovo město, neboť Ostrava je město Marka Piętoně, vyvstává na stránkách knihy s téměř dokonalou nostalgickou plasticitou. A do ulic své Ostravy přivádí autor židovskou dívku Ester, dívku obdařenou schopností létat. (Jak nevzpomenout v této souvislosti stejně nadaného hrdinu Lojzka Lapáčka, kterého stvořil jiný, nedávno zesnulý Ostravan Ota Filip.)

Milenec Ostravy, milovník starých časů a hledač pokladů napsal příběh o Ostravě, o lidském údělu, o ženské touze a o andělech, čteme v komentářích čtenářů. Jiný čtenářský hlas ale namítá: Marka Piętoně si určitě můžu za napsanou knihu vážit jako učitele dějepisu nabízejícího rasisticky vychovávaným gymnazistům řadu zajímavých informací o předválečné, válečné a poválečné Ostravě. Za co si Marka Piętoně vážit nemůžu, jsou pokusy o pokročilejší filozofii knihy. A ještě jeden názor: Prvorepubliková Ostrava v podání Marka Piętoně je drsná jako struska, smutná jako padající popílek, ale také zářící touhou po životě jako vysoká pec na Žofince.

Potemnělou ulicí pozvolna rozžínali plynaři dlouhými tyčemi. Plamínky lamp se odrážely od výkladních skříní a ve vzduchu byla cítit atmosféra slavnostního večera. Prosincový soumrak, pokrytý jinovatkou a popraškem sněhu, ujížděl lidem pod nohama tam, kde se tvořila malá zrcadélka ledu. Od úst mi stoupal mrazivý dech zasněženého zbytku dne. Teplo domova mě nepřitahovalo. Choulila jsem se v přehozu na svém nároží a říkala si, o co všechno jsem ošizená. /z Knihy Ester Marka Pietoně/

Román Marka Piętoně je mnoha způsoby milostný, romantický, naivní i krutý zároveň. Ve Schůzkách s literaturou jím budou listovat autorka pořadu Eva Lenartová a literární historik Jakub Chrobák. Dále uslyšíme hlas Marka Piętoně a v ukázkách z románu herce Pavlu Gajdošíkovou a Marka Cisovského.

Sny – Ivan Cankar (2018)

Filed under: Poezie,Povídky — Premek @ 18:37

Slova ze sna a do snů. Snová vize slovinského spisovatele Ivana Cankara z let první světové války. Překlad Viktor Kudělka. Připravil Rudolf Matys. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Pavel Čeněk Vaculík.

Natočeno 2018. Premiéra 17. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 0:00 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress