Galina Voronská. Povídka ruské spisovatelky, vězněné v Gulagu. Jedna z mrazivých výpovědí o lágrech Sovětského svazu. Překlad Alena Machoninová. Připravil Petr Turek. Režie Natália Deáková.
Účinkuje Dana Černá.
Natočeno 2012. Premiéra 6. 9. 2012 (27 min) v cyklu Moderní povídka. Repríza 20. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h); 10. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Současná povídka.
Lit.: Turek, Petr: Galina Voronská: Serpantinka. In web ČRo 3 Vltava, 10. únor 2020 (článek). – Cit.: (…) Galina Alexandrovna Voronská (1914-1991) začala v roce 1933 studovat moskevský Literární institut. Roku 1937 byla zatčena její matka (vězněna do r. 1943), záhy zatčen i otec (ihned popraven). 16. března 1937 byla zatčena i Galina. Byla obviněna z členství v protisovětské trockistické organizaci a odsouzena na pět let nápravněpracovních táborů. Po transportu na Kolymu jí byl trest prodloužen o dva roky. V září 1944 byla propuštěna, ale úřady ji přinutily zůstat v oblasti Kolymy jako občanskou zaměstnankyni. Roku 1949 byla zatčena podruhé a odsouzena k doživotnímu vyhnanství na Kolymě.
Roku 1954 jí bylo vyhnanství zrušeno a mohla se vrátit do Moskvy. Roku 1957 dosáhla rehabilitace. V Moskvě se věnovala literární činnosti, psala především o zážitcích z období věznění. Publikovat mohla začít až na konci osmdesátých let.
Povídka s názvem Serpantinka je nedílnou součástí tzv. „lágrové“ literatury. Jde o drobný výsek ze života daleko od civilizace: desítky lágrů v oblasti Kolymy představovaly svět sám o sobě, šílenou a nesmírně krutou součást stalinského represivního systému. Vypravěčka se během přesunu do Magadanu ocitne v neblaze proslulém táboře Serpantinka, kde v noci v dálce zní motory traktorů, aby překryly hluk střelby popravčích čet. Bude obávaná a děsivá Serpantinka posledním místem, kde skončí i její život? (…)
Převzato z knihy Jen jeden osud: antologie sovětské lágrové prózy (Academia, Praha 2009).