Eduard Bass. O tom, kterak se poctivý obchodní cestující na dno Macochy podíval. Režie Luboš Koníř.
Čte Martin Hruška.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2011. Premiéra 12. 2. 2011 (ČRo České Budějovice, 19:30 – 20:00 h.; 25 min.). Repríza 11. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h) v cyklu Noční bibliotéka.
Lit.: Koníř, Lubomír: Povídky Eduarda Basse. In web ČRo České Budějovice, únor 2011 (anotace). – Cit.: V únorových sobotních povídkách (a jejich čtvrtečních reprízách) uslyšíte na frekvencích Českého rozhlasu České Budějovice povídky Eduarda Basse. Pořady připravil a natočil režisér Luboš Koníř.
Eduard Bass (1. ledna 1888 – 2. února 1946) – český novinář, publicista, reportér, humoristicko-satirický spisovatel, dramatik, autor písňových textů a kabaretiér, představitel demokratického proudu. Vlastním jménem Eduard Schmidt.
Narodil se v Praze jako syn majitele kartáčnické firmy na Smíchově. V roce 1905 ukončil studia na staroměstské obchodní akademii. Po prázdninách podnikl cestu na zkušenou do Belgie a po návratu šel studovat chemii na pražskou techniku a zároveň byl učněm ve firmě svého otce. Na podzim 1906 studoval dočasně na technice v Curychu. V letech 1906-1916, kdy pracoval jako obchodní zástupce otcovy firmy, podnikl nesčetné cesty do zahraničí. Navštívil Mnichov, Itálii, Berlín a Vídeň a všude ho ze všeho nejvíc zajímal svět kultury, zejména pak nejrůznější formy lidové zábavy, kabarety, šantány, tingltangly.
Žil tak vlastně dvojí život – na jedné straně se snažil vyhovět otci, na straně druhé jeho srdce i mysl směřovaly jinam.
V letech 1916-1917 byl Bass zároveň ředitelem kabaretu Rokoko a psal do novin a časopisů: Nová doba, Právo lidu, Kopřivy, Humoristické listy apod. Po zániku Červené sedmy se svými spolupracovníky Jiřím Červeným a dalšími publikoval satirické kabaretní texty v edici Syrinx, kterou řídil, a v letech 1919-1920 redigoval satirický časopis Šibeničky.
Další dvě desetiletí života spojil Bass s Lidovými novinami, do jejichž redakce vstoupil roku 1921 a kde pracoval jako fejetonista, reportér, soudničkář, kulturní zpravodaj, divadelní kritik a autor tzv. rozhlásků. V létech 1933-1941 pak byl jejich šéfredaktorem. V Lidových novinách se sblížil s Karlem Poláčkem, bratry Čapkovými a dalšími. K jeho vynikajícím kolegům patřili i Rudolf Těsnohlídek, Ondřej Sekora, v Lidových novinách publikovali Vítězslav Nezval, František Halas František, Konstantin Biebl a další. Rád se scházel se svými přáteli v pražském podniku Café Montmartre v domě U Tří divých mužů v Řetězové ulici.
Během okupace byl Eduard Bass nucen přerušit svou novinářskou činnost a věnoval se téměř výhradně spisovatelství, psal díla posilující české národní vědomí. Bassova dlouholetá a intenzivní láska k cirkusu vyústila na začátku II. světové války v rozhodnutí vytvořit románovou kroniku cirkusového podniku jako kolektivního díla lidí oddaných společné věci – Cirkus Humberto.
Ihned po osvobození se stal znovu šéfredaktorem obnovených Lidových novin, které vycházely pod názvem Svobodné noviny. Pro nemoc však z redakce brzy odešel.