Emanuel Mandler. Dvě krátké existenciální prózy z autorovy sbírky Atrakce z roku 1966. Účinkuje František Špaček. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2026. Premiéra 13. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 29 min.).
Lit.: anj – Mačas, Dominik – Pfrogner, Martin: Povídky z edice Život kolem nás. Prózy Mandlera, Dvořáka, Holuba, Pekárka, Trefulky a Mináče. In web ČRo 3 Vltava, 11. 5. 2026 (článek). – Cit.: Edice Život kolem nás, která vycházela v šedesátých letech v nakladatelství Československý spisovatel, patří po obsahové i vizuální stránce k nejzajímavějším knižním řadám své doby. V její Malé i Velké řadě vyšlo dohromady 117 svazků. Z této sumy vybíráme do vltavské Povídky jen několik ukázek próz Emanuela Mandlera, Ladislava Dvořáka, Miroslava Holuba, Svatopluka Pekárka, Jana Trefulky a Vladimíra Mináče.
Program edice Život kolem nás byl vyjádřen v jejím názvu. Byla zaměřená na prozaická díla soudobých českých a slovenských autorů, vycházely v ní novely, povídky i reportážní texty. Ke čtenářům se jejím prostřednictvím dostaly prózy Milana Kundery, Bohumila Hrabala, Ivana Klímy, Josefa Škvoreckého, Zdeny Salivarové, Milana Nápravníka, Karola Sidona, Ludvíka Vaculíka, Jana Beneše, Milana Uhdeho a mnoha dalších. Edice skončila v roce 1970 a jména řady těch, kteří v ní v uplynulých letech publikovali, se ocitla na indexu.
(…) Dvě kafkovsky laděné prózy z autorova literárního debutu Atrakce (1966). V první se vypravěč nechává unášet průvodem mlčenlivých mužů a žen, kteří „jsou si dobře vědomi svého odpovědného poslání, ne však jeden, druhý a třetí zvlášť, nýbrž všichni jako celek“.
V druhé povídce se vypravěč při procházce hustou podzimní mlhou ocitá u tajemné gigantické stavby. V jejích útrobách se setkává se starým výtahářem, který o tomto kolosu ledacos ví.
Mandlerovy prózy byly výrazným příspěvkem k zobrazení pocitů odcizení moderního člověka a plně tak souzněly s koncepcí edice Život kolem nás, v jejíž Malé řadě Atrakce vyšla. Knihu ocenil v anketě Literárních novin Václav Havel, u dobové kritiky ale zcela propadla a autor byl haněn jako Kafkův epigon. (…)