Michelangelo Antonioni. Povídku z italštiny přeložila Eva Zaoralová. Režie Dimitrij Dudík.
Čte Boris Rösner.
Připravil Český rozhlas v roce 1999. Premiéra 12. 1. 2000 (ČRo 3 Vltava; 21 min.). Repríza 23. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 13. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) v cyklu Filmové léto na Vltavě.
Lit.: Mačas, Dominik: Kronika lásky, která nikdy neexistovala, Horizont událostí a další filmové prózy Michelangela Antonioniho. In web ČRo 3 Vltava, 13. 7. 2026 (článek). – Cit.: Spolu s Federicem Fellinim a Luchinem Viscontim patřil Michelangelo Antonioni k největším režisérským hvězdám italské kinematografie. V závěru 80. let u nás vyšel v překladu Evy Zaoralové výběr z jeho textů Kuželník u Tiberu. Čtenář v něm má možnost nahlédnout do realizovaných Antonioniho scénářů a v krátkých prózách také do způsobu režisérova přemýšlení. Pětici z nich vybíráme do Filmového léta na Vltavě. (…)
Příběh dvou milenců, kteří milenci vlastně nikdy nebyli, se proplétá několika časovými linkami, aby nakonec vyvrcholil náhodným setkáním v kině po 11 letech. (…)
Lit.: Mačas, Dominik: Michelangelo Antonioni: Kronika lásky, která nikdy neexistovala. In web ČRo 3 Vltava, 23. leden 2023 (článek). – Cit.: Příběh dvou milenců, kteří milenci vlastně nikdy nebyli, se proplétá několika časovými linkami, aby nakonec vyvrcholil náhodným setkáním v kině po 11 letech. (..)
Povídka italského režiséra a scénáristy Michelangela Antonioni posluchače přenese do pádské nížiny v Itálii, kde ženy vychází ven až po západu slunce a muži jsou odměření a pomalí, s lehkým nádechem znuděnosti.
Antonioni se při psaní této povídky, která vlastně měla být filmovým scénářem, inspiroval příběhem z Ferrary o platonické lásce dvou lidí, která trvala až do jejich smrti. V příběhu tematizuje jak tuto zvláštní osudovou lásku, tak samotný proces tvorby scénáře pro své filmy. Spolu s Federikem Fellinim a Luchinem Viscontim bývá Michelangelo Antonioni řazen do triumvirátu největších italských režisérů. Věhlas si získal osobitým stylem, který se stal v kinematografii pojmem. Nejvíce ho proslavil film Zvětšenina, za nějž v roce 1967 získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara. Na motiv Kroniky lásky, která nikdy neexistovala, a několika dalších povídek natočil společně s Wimem Wendersem v roce 1995 film Za mraky.