Oskar Baum. Dvě krátké prózy pražského německy píšícího spisovatele, ve kterých rezonují témata pronásledování židů a jejich konverze ke křesťanství. Překlad Ingeborg Fialová. Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. Účinkují Richard Fiala a Zdeněk Hruška. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 24. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 26 min.). Repríza 2. 2. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Povídky Oskara Bauma. Poslechněte si první české překlady próz slepého přítele Franze Kafky. In web ČRo 3 Vltava, 19. 8. 2024 (článek). – Cit.: Říká se o něm, že svá díla psal lehce, téměř bez korektur. V dětství přišel o zrak, ale nad svým osudem nikdy nenaříkal. Žil jako žijí jiní. Oskar Baum byl plzeňský rodák, pražský německy píšící spisovatel, varhaník, hudební kritik a blízký přítel Franze Kafky. Z jeho díla jsme pro vás vybrali patnáct povídek a drobných črt, z nichž naprostá většina byla do češtiny přeložena vůbec poprvé. (…)
Devítidílný cyklus povídek, který představuje dosud neznámou tvorbu německy píšícího českého spisovatele Oskara Bauma (1883-1941), je součástí Kafkovského léta na Vltavě. Kafka byl velmi blízkým přítelem Oskara Bauma a společně s Maxem Brodem a Felixem Weltschem tvořili nejužší jádro tzv. Pražského kruhu.
Oskar Baum se narodil v Plzni, kde také za dramatických okolností přišel o zrak. Od návratu z vídeňského internátu pro nevidomé v roce 1902 žil trvale v Praze. Zde se také seznámil s okruhem pražských německých literátů – Kafkou, Brodem a dalšími.
Traduje se, že Baum při jednom setkání s přáteli s velkým zanícením vyprávěl jeden ze svých příběhů. Max Brod ho zaznamenal těsnopisem a následně zveřejnil. Tak byl objeven Oskar Baum – spisovatel. Baum byl ovšem muž mnoha nadání, byl učitelem hudby a varhaníkem a také významným hudebním kritikem. Psal pravidelně do Prager Presse a dalších novin a časopisů, spolupracoval i s německým vysíláním Československého rozhlasu.
Český čtenář má k dispozici pouze nepatrný zlomek Baumova díla. Přeložen dosud není jeho stěžejní autobiografický román Život v temnotě, stejně tak i román Písmo, které nelhalo, za který byl vyznamenán československou státní cenou a řada dalších textů. (…)
V prvním vyprávění pronásleduje jedenáctiletého Leisera Grünsteina skupinka chlapců. Vyhrožují mu, posmívají se mu, chtějí mu ublížit. Leiser utíká, vysílen padá a vážně se zraní. V nemocnici pak přemýšlí nad tím, zda lidé, kteří páchají zlo, netrpí božím pohrdáním natolik, že potřebují mnohem větší lítosti než ti, jimž se zlo děje.
V druhé povídce Nečekaná překážka má ambiciózní právník Franz Friedich Eyn opravdu smolný den. Už jako mladý konvertoval ke křesťanství. Minulost si ho ale našla. Kvůli židovskému původu se s ním rozchází šéfova dcera a pro opuštění židovské víry mu nespadne do klína pohádkové dědictví po praprababičce.
Obě povídky byly inspirovány skutečnými příběhy a obě také vyšly ve 30. v Jüdischer Almanach v Praze. Ti, jimiž Hospodin pohrdá v roce 1937 a Nečekaná překážka v roce 1934. (…)