Jindřich Šimon Baar. Příběh o vzplanutí kaplana k mladé dívce. Připravila Martina Toušková. Mistr zvuku Ondřej Franěk. Režie Jakub Doubrava.
Účinkuje František Špaček.
Nastudovala Plzeň, léto 2020. Premiéra 9. 11. 2020 (ČRo České Budějovice) v cyklu Čtení na neděli. Repríza 3. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Zajíček, Zdeněk – Toušková, Martina: Jindřich Šimon Baar: Oběť zákona. In web ČRo České Budějovice, 9. listopad 2020 (článek) – Cit.: Příběh o lásce dvou mladých lidí, jejímuž rozkvětu zabrání přísné a dogmatické zákony katolické církve. Povídka vyšla v roce 1983 ve výboru Hrnčená bába a jiné povídky. (…)
Před 95 lety – 24. října 1925 – zemřel v západočeském Klenčí pod Čerchovem katolický kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar. Byl nejpopulárnějším a nejuznávanějším knězem-beletristou v české literatuře.
Knězem se stal na přání matky, když rodina poté, co otec vážně onemocněl, neměla dost prostředků na jeho další studia. Sám prý toužil studovat filozofickou fakultu a poté učit. A také psát. Už v bohosloveckém semináři publikoval své první články pod pseudonymem Jan Psohlavý. Na kněze byl vysvěcen ve svých 23 letech v roce 1892.
Byl pokrokovým členem katolické církve. Podporoval její modernizaci, kritizoval zkostnatělou církevní hierarchii, byl například toho názoru, že i kněz by měl žít v souladu se svojí přirozeností. Sám jako mladý student prožil nenaplněnou lásku k sestřenici Mařence. Ačkoliv Baar i ve svých literárních dílech reflektoval svět církve a nepřirozeně osamělý kněžský život, své vlastní kněžství nikdy nezpochybnil a o odchodu z katolické církve neuvažoval.
V roce 1919 odešel do penze a přestěhoval se zpátky do rodného Klenčí, kde v říjnu 1925 jako pětapadesátiletý také zemřel. Pochován je na zdejším hřbitově.