Lubomír Martínek. Bilancování stárnoucího muže, jemuž nevyšlo ani jedno ze čtyř manželství, nesplnil se mu ani sen stát se mořským vlkem. Stal se důchodcem s televizním ovladačem v ruce. Připravila Martina Toušková. Mistr zvuku Michal Kolář. Režie Martina Schlegelová.
Účinkuje Tomáš Kobr.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2020. Premiéra 28. 2. 2021 (ČRo České Budějovice, 14:04 h.; 25 min.) v cyklu Čtení na neděli. Repríza 20. 12. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Toušková, Martina: Lubomír Martínek: Dobře promarněná příležitost. Stárnoucí Raoul rekapituluje svůj život – vztah k rodičům, svoje lásky a manželství, zaměstnání, kterými prošel… In web ČRo České Budějovice, 28. únor 2021 (článek). – Cit.: Spisovatel a překladatel Lubomír Martínek se narodil v květnu 1954 v Českých Budějovicích. Hned následující rok se po smrti otce stěhuje s matkou do Prahy. Tady vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou a nějaký čas pracoval jako kulisák v Divadle Na zábradlí.
O Vánocích roku 1979 emigroval do Francie:
„To bylo takový zoufalství! Když tady zkejsnu, co budu dělat, to se oběsím. Dobře, proč ne. Ale oběsit se můžu i jinde. Než se oběsím, tak se půjdu někam rozhlídnout.“ Zakotvil v Paříži, kde pracoval jako malíř pokojů, stěhovák, myl nádobí, ale také překládal, psal vlastní věci a publikoval. A hodně cestoval: „Mně to na začátku všechno připadalo senzační, ne že by to bylo tak fantastický, ale všechno bylo nový, nový tváře, nový lidi, nový slovíčko, nový jídlo.“
V letech 1986 až 1991 vedl ve Francii Revue K, která prezentovala české a slovenské umělce žijící v exilu. Do Československa se Lubomír Martínek poprvé vrátil v lednu 1990. „Bedna na nářadí, která byla na Malostranským náměstí, byla přesně stejně shnilá jako v okamžiku, kdy jsem odjížděl. Prošel jsi okolo baráku, kde jsi kdysi bydlel, na těch cedulkách zvonků byly stejný jména. Otevřel jsi dveře a vyvalil se na tebe stejný smrad zelí.“ Po celá devadesátá léta Českou republiku pravidelně navštěvoval. Od roku 2000 žije trvale nedaleko Dobříše.
V jeho textech se často objevuje téma exilu, vlastenectví, hledání identity. Za povídkovou knížku Olej do ohně získal v roce 2008 Magnesii Literu v kategorii próza.