Josef Škvorecký. Povídka. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Zvukový mistr Ladislav Reich. Režie Petr Adler.
Účinkuje Lukáš Hlavica.
Natočeno 1997 (29 min.). Repríza 23. 6. 2011 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h) a 30. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 28. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 7. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka; 26. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 100. výročí narození Josefa Škvoreckého.
Lit.: Halas, Jan: Josef Škvorecký: Dokud nás smrt nerozloučí. In web ČRo 30. 7. 2001 (anotace). – Cit.: Povídka Dokud nás smrt nerozloučí z roku 1955 původně vyšla ve sbírkách Hořkej svět a Babylónský příběh, v autorových Sebraných spisech pak ve svazku nazvaném Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky.
Vypráví o osudech příslušníků někdejší zlaté mládeže, v polovině padesátých let, kdy se děj odehrává, už poněkud zestárlých. Smutně ironický příběh se v podání mladého jazzového hudebníka, hráče na tenorsaxofon, dotýká melancholických, trpkých, nevyzpytatelných zákoutí života i složitosti a nepostižitelnosti mezilidských vztahů. V režii Petra Adlera účinkuje Lukáš Hlavica.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946-1949). Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství hudby a umění.
V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy.
Lit.: Halas, Jan: Josef Škvorecký: Dokud nás smrt nerozloučí. In web ČRo 30. 7. 2001 (anotace). – Cit.: Povídka Dokud nás smrt nerozloučí z roku 1955 původně vyšla ve sbírkách Hořkej svět a Babylónský příběh, v autorových Sebraných spisech pak ve svazku nazvaném Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky.
Vypráví o osudech příslušníků někdejší zlaté mládeže, v polovině padesátých let, kdy se děj odehrává, už poněkud zestárlých. Smutně ironický příběh se v podání mladého jazzového hudebníka, hráče na tenorsaxofon, dotýká melancholických, trpkých, nevyzpytatelných zákoutí života i složitosti a nepostižitelnosti mezilidských vztahů. V režii Petra Adlera účinkuje Lukáš Hlavica.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946-1949). Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství hudby a umění.
V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy.
Komentář by u.c.a — 14. 2. 2009 @ 15:26