Ivan Bunin. Povídka mistra ruské moderny. Překlad Jan Zábrana. Připravil Michal Bureš. Redaktor Alena Zemančíková. Zvukový mistr Dominik Budil. Spolupráce na pořadu Tomáš Pernický. Hudební spolupráce Jan Trojan. Použitá hudba Gubaidulina, Schnitke – Musica Nostalgica. Režie Michal Bureš.
Čte Igor Bareš.
Natočeno 11. – 19. 10. 2016 (RS3 Vinohrady). Premiéra 7. 12. 2016 (ČRo Vltava, 9:30-9:48 h.) v cyklu Kabinet. Repríza 1. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k nedožitým 90. narozeninám J. Zábrany; 25. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Bureš, Michal: Heinrich a Krkavec. Dvě povídky mistra ruské moderny Ivana Bunina. In web ČRo 3 Vltava, 25. 10. 2025 (článek). – Cit.: Ruský prozaik Ivan Bunin se stal v roce 1933 laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Je považován především za autora meditativní, novoromanticky laděné reflexivní lyriky a vynikajícího povídkáře a novelistu. Poslouchejte jeho dva příběhy ze sbírky Temné aleje (…).
Ivan Bunin (1870–1953) byl potomkem potomka starého ruského šlechtického rodu. Vždy byl považován za klasického reprezentanta pravé a nefalšované beletrie ve smyslu vskutku „krásného psaní“. Při vyslovení tohoto jména si ze všeho nejspíš vybavíme jeho Temné aleje a jejich nostalgický, posmutnělý a vytříbený jazyk i vskutku aristokratického ducha.
V prózách Ivana Bunina však můžeme zaslechnout i spodní humornou notu, zejména v mistrných charakteristikách postav, ve výstižném popisu zevnějšku, v ironii nad klišé ruského smutku a melancholie. Ivan Bunin nesouhlasil s bolševickým režimem v Rusku, žil ve Francii a jeho díla v Rusku nesměla vycházet. (…)
Láska a žárlivost bičují lidské životy jako divoká bouře. Básník Glebov odjíždí ze zasněžené Moskvy za sluncem do Nizzy. Nechává zde své milenky, mladinkou Naďu a démonickou Leighovou. Prchá, aby mohl být se svou další milou, Heinrich…
Podle Buninovy manželky byla její předlohou skutečná žena, novinářka a spisovatelka Max Lee, která psala romány společně se svým manželem. (….)