Ivan Bunin. Povídka mistra ruské moderny. Překlad Jan Zábrana. Redaktor Alena Zemančíková. Zvukový mistr Dominik Budil. Spolupráce na pořadu Tomáš Pernický. Hudební spolupráce Jan Trojan. Režie Michal Bureš.
Čte Igor Bareš.
Natočeno 11. – 19. 10. 2016 (RS3 Vinohrady). Premiéra 6. 12. 2016 (ČRo Vltava, 9,30-9,48 h.) v cyklu Kabinet. Repríza 4. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba; 26. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Bureš, Michal: Heinrich a Krkavec. Dvě povídky mistra ruské moderny Ivana Bunina. In web ČRo 3 Vltava, 25. 10. 2025 (článek). – Cit.: Ruský prozaik Ivan Bunin se stal v roce 1933 laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Je považován především za autora meditativní, novoromanticky laděné reflexivní lyriky a vynikajícího povídkáře a novelistu. Poslouchejte jeho dva příběhy ze sbírky Temné aleje (…).
Čerstvý absolvent moskevského lycea se vrací domů do provinčního města. Doma ho čeká velké překvapení. Jeho mladší sestra má novou chůvu, půvabnou mladou blondýnku, která právě dokončila gymnázium. Oba vzplanou stejnou láskou, ve hře je ale ještě někdo třetí.
Lit.: anonym: Ivan Bunin: Krkavec. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2016 (článek). – Cit.: Ivan Bunin (1870 – 1953) je ruský prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny (1933), je považován především za autora meditativní, novoromanticky laděné reflexivní lyriky a vynikajícího povídkáře a novelistu. Všeobecně se o něm ví i to, že jde o potomka starého ruského šlechtického rodu.
Vždy byl považován za klasického reprezentanta pravé a nefalšované beletrie ve smyslu vskutku „krásného psaní“. Při vyslovení tohoto jména si ze všeho nejspíš vybavíme jeho Temné aleje a jejich nostalgický, posmutnělý a vytříbený jazyk i vskutku aristokratického ducha. V prózách Ivana Bunina však můžeme zaslechnout i spodní humornou notu, zejména v mistrných charakteristikách postav, ve výstižném popisu zevnějšku, v ironii nad klišé ruského smutku a melancholie.
Ivan Bunin nesouhlasil s bolševickým režimem v Rusku, žil ve Francii a jeho díla v Rusku nesměla vycházet. Součástí kánonu ruské literatury se stal až po smrti, ale až do dnešních dnů jsou některá jeho díla pro ruskou vládnoucí vrstvu nepřijatelná. V roce 2016 dokonce ruská pravoslavná církev přišla s požadavkem, aby jeho díla byla vyřazena ze školních osnov, protože jsou příliš volnomyšlenkářská.