Karel Pecka. Próza českého spisovatele z knihy Malostranské humoresky. Připravil Jiří Vondráček. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Josef Somr.
Natočeno 2008. Premiéra 4. 12. 2008 (30 min.). Repríza 28. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Moderní povídka.
Lit.: Vondráček, Jiří: Karel Pecka: Pohořelý básník. In web ČRo 3 Vltava, 28. červenec 2014 (článek). – Cit.: Atobiograficky laděný příběh českého spisovatele ze sbírky Malostranské humoresky připravil Jiří Vondráček. V režii Hany Kofránkové účinkuje Josef Somr.
Spisovatel a scénárista, politický vězeň a signatář Charty 77 Karel Pecka (1928-1997) psal v 80. letech 20. století povídkové cykly, které poprvé vydal v Torontu v roce 1985 pod názvem Malostranské humoresky.
Pecka zjevně navazuje na nerudovskou tradici: také on ve svých povídkách zachycuje nejen pražský genius loci, ale i vnitřní nerv a tep doby, její každodenní projevy i její dějinný charakter.
Právě zmíněná nerudovská tradice a potěšitelná autorova snaha zachytit tímto způsobem totalitní časy jsou pravděpodobně největší hodnotou jeho malostranského povídkového cyklu.
Lit.: anonym: Pecka Karel: Pohořelý básník. In web ČRo 4. 12. 2008 (anotace). – Cit.: V cyklu Moderní povídka uvádíme autobiograficky laděný příběh českého spisovatele ze sbírky Malostranské humoresky. Připravil Jiří Vondráček. V režii Hany Kofránkové účinkuje Josef Somr.
Spisovatel a scénárista Karel Pecka se narodil 6.12 1928 v Kližské Nemé u Komárna. Maturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích, V roce 1949 jako jednadvacetiletý byl zatčen, obviněn z velezrady a odsouzen na jedenáct let. Prošel všemi komunistickými koncentráky jáchymovska, odkud se vrátil v roce 1959. Nejprve pracoval jako jevištní technik v Národním divadle. Potom se několik 1et mohl věnovat výhradně literární práci. Publikoval v časopisech Host do domu, Plamen, Nové knihy, Literární noviny, Tvář, Sešity pro mladou literaturu. Časopisecky debutoval v roce 1965 povídkou z prostředí uranových dolů. Témata vycházející z těchto krutých a dramatických osobních zkušeností zpracoval v povídkových knihách Úniky (1966), Na co umírají muži (1968), v novele Hra na bratrství (1968) nebo v románech Horečka (1967) a Veliký slunovrat (1968). V osmašedesátém roce vysílal Československý rozhlas jeho hru Konfrontace. Po roce 1968 se Karel Pecka ocitl opět na indexu a pracoval jako čerpač. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a mohl publikovat pouze v samizdatu, v zahraničních časopisech a exilových vydavatelstvích.
Po celá osmdesátá léta psal Karel Pecka povídkové cykly, které poprvé vydal v Torontu pod názvem Malostranské humoresky, a v jejich psaní pokračoval až do roku 1990. Na jedné straně tudíž rezignoval na tvorbu velkých románových či epických celků k nimž v jeho samizdatové produkci náleží Motáky nezvěstnému a polohistorická próza Štěpení. Na straně se nebál riskovat, že bude mechanicky, ale i naprosto přirozeně srovnáván kritikou a čtenáři s klasickými malostranskými obrázky Jana Nerudy. Na nerudovskou tradici ostatně Pecka zjevně navazuje: také on hodlá ve svých povídkách zachytit nejen staropražský genius loci, ale i vnitřní nerv a tep doby, její každodenní projevy i její dějinný charakter. Právě zmíněná nerudovská tradice a potěšitelná autorova snaha zachytit tímto způsobem totalitní časy jsou pravděpodobně největší hodnotou jeho malostranských povídkových cyklů.
Komentář by u.c.a — 25. 1. 2009 @ 17:46