Marek Toman. Povídka současného českého prozaika a básníka. Připravila Marie Nováková. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkuje Karel Vlček.
Natočeno 2014. Premiéra 12. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 14 min) v cyklu Kabinet. Repríza 16. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet; 17. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 10:08 h.); 29. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: Nováková, Marie: Marek Toman: Mezi obočími. In web ČRo 3 Vltava, 29. prosinec 2020 (článek). – Cit.: (…) Povídka Mezi obočími je svého druhu milostným příběhem, v němž důležitou roli hraje nejen tvar obočí, ale i drobná vada pleti. Patří mezi Povídky pro ADRU, které psali čeští spisovatelé na podporu humanitárních projektů této organizace. Povídky vycházely v literární příloze Salón deníku Právo a dočkaly se i knižního vydání pod názvem Miliónový časy.
Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992-1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Jeho poslední román Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese se znovu dotýká tématu pražských židů (dříve už v knize pro děti Můj Golem). V románu Veliká novina o hrozném mordu se obrací tentokrát na sklonek 17. století; zvlášť zaostřuje na velmi napjaté vztahy mezi pražskou židovskou obcí a majoritním křesťanstvem.
Lit.: Novosad, Lukáš: Koho pase Zeman a proč Hadamczik trénuje Brazílii. In Echo24.cz, 11. 7. 2014 (fejeton). – Cit.: (…) V Letních novinách MF DNES pokračuje edice románu Pavly Horákové Hrobaříci a hrobaři. Včera jsem na to upozornil žertem, ale jeho výsledkem bylo zjištění, že román je publikován bez vědomí, natož souhlasu autorky či jejího nakladatele. Normální zlodějna. Strhla se k ní krátká vášnivá diskuse na Facebooku a skončila pointou od samotné autorky, jíž reagovala na reakci spisovatele Marka Tomana: „Mně takhle odvysílali povídku na Vltavě. To je asi něco jako exekuce. Prostě to přijde, no… příště Ti vyjde knížka, a ani nebudeš muset sedět nad korekturama!“ – Horáková: „Nebo ji ani psát!“ A stejně je to zlodějna! Tak! (…)