Scénář Pavel Kosatík. Dramaturgie Alena Rokosová. Hudba a sound design Tomáš Pernický. Vizuál Tereza Tydlitátová. Videa Martin Ludvík. Režie Izabela Schenková. Kreativní producent Lukáš Sapík.
Průvodce Miloslav König. Hovoří spisovatelka Eva Kantůrková, editoři Havlových textů Anna Freimanová a Jan Šulc, historik Vilém Prečan a Havlova blízká přítelkyně, psycholožka Jitka Vodňanská.
Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 7. 9. 2026 (ČRo Plus, 13:34 h.).
Obsah: Díl 1: Faust na Zahradním Městě – Díl 2: Objekt Havel (23:59) – Díl 3: Pošťák Wolfgang (23:11) – Díl 4: Kdo je pánem rukopisu (25:42) – Díl 5: Snění o budoucnosti (24:13) – Díl 6: O naději (22:37).
Lit.: sap: Příběh knihy, která pomohla Havlovi na Hrad. Startuje nová série Pavla Kosatíka. In web ČRo Plus, 2. 9. 2026 (článek). – Cit.: Říká se, že tahle kniha pomohla Václavu Havlovi na Hrad. Je to první svobodně vydaná publikace v Československu po víc než 50 letech. Dálkový výslech. Vznikal složitě ve složitých časech. Stačilo málo a nikdy by nevyšel. Nakonec se stal bestsellerem, přeloženým do desítek jazyků. Kdo vydání knižního rozhovoru Havla s Karlem Hvížďalou bránil a kdo mu pomáhal? Proč měl Havel z práce na knize trému a co v ní o sobě prozradil světu? Poslouchejte novou audio sérii Pavla Kosatíka.
„Milý pane Hvížďalo, sedím, jak jsem si předsevzal, v jednom pražském bytě, který mi byl na tři dny půjčen jako taková skrýš… Mám trochu trému…“ Ta nahrávka pochází z konce roku 1985 a pořídil ji disident a jeden z autorů Charty 77 Václav Havel. Tehdy ještě nemohl tušit, že za pouhé čtyři roky se bude ucházet o post prezidenta Československé republiky. Ani jak moc mu v tom pomůže kniha, kterou právě namlouval… Dálkový výslech.
Od jejího vydání právě letos uplyne 40 let. Václavu Havlovi by začátkem října bylo rovných devadesát. Český rozhlas Plus proto připravil sérii, která vznik Dálkového výslechu přibližuje. Napsal ji spisovatel Pavel Kosatík.
Série využívá unikátně dochovaného původního Havlova záznamu. Pavel Kosatík navíc mluvil přímo s novinářem Karlem Hvížďalou, který Havlovi kladl otázky, ale také se spisovatelkou Edou Kriseovou, editory Havlových textů Annou Freimanovou a Janem Šulcem, s historikem Vilémem Prečanem nebo Havlovou blízkou přítelkyní, psycholožkou Jitkou Vodňanskou.
Společně připomínají nejen dobrodružné okolnosti vzniku rozhovoru – úkryty rukopisu v lesích kolem Hrádečku, sledování Státní bezpečností, šifrovaný jazyk nebo tajné převozy nahrávek přes železnou oponu. Otázky totiž Hvížďala pokládal ze západoněmeckého Bonnu.
„Je to experiment. Jak se mně to povede, nevím, ale začnu,“ říká Havel v nahrávce, která má přes 12 hodin.
Dálkový výslech bývá dodnes považován za nejotevřenější zpověď Václava Havla. Podle archiváře Martina Vidláka je kniha důležitým zdrojem pro poznání Havla. „On v něm rozkvétal do politiky a do filozofie. Vlastně se vyjadřuje k věcem, které byly později jeho hlavními myšlenkovými tématy,“ vzpomíná Jitka Vodňanská. (…)
Lit.: Witowská, Světlana – esta: Havel si bral odpovědnost za všechny, říká Kosatík. Napsal o něm sérii Rekonstrukce Dálkového výslechu. In web ČRo Plus, 3. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Milý pane Hvížďalo, sedím, jak jsem si předsevzal, v jednom pražském bytě, který mi byl na tři dny půjčen jako taková skrýš,“ oznámil magnetofonu před 40 lety Václav Havel. Tyto nahrávky se staly základem knihy Dálkový výslech, jejíž vznik v nové audio sérii přibližuje spisovatel Pavel Kosatík. „Sám jsem knihu četl, když vyšla na začátku revoluce. Tehdy senzačním způsobem přeformátovala společnost. Mnoho lidí Havla pochopilo a přestalo se ho bát,“ vzpomíná v Osobnosti Plus.
„V nakladatelství Melantrich stačili vytisknout Dálkový výslech v době, kdy Václav Havel ohlásil prezidentskou kandidaturu a ještě ho velká část lidí neznala. Tady ho měli možnost poznat,“ připomíná Kosatík.
Kniha měla původně vzniknout jako dopisní rozhovor, vzhledem k obsáhlosti, délce doručení a neustálým výslechům Státní bezpečnosti ale Václav Havel a Karel Hvížďala od korespondence upustili a dali přednost nahrávání na magnetofonové pásky. Hvížďala poslal seznam otázek a Havel nahrával své odpovědi. (….)
Lit.: sap – Kosatík, Pavel: #1 Je to pro mě takové zvláštní dobrodružství, řekl Havel a natáčel 12 hodin. In web ČRo Plus, 7. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V polovině 80. let patří Václav Havel k nejvýraznějším osobnostem československého disentu. Má za sebou vězení, stále ho sleduje StB a právě dokončuje hru Pokoušení – svou variaci na faustovské téma. O Vánocích 1985 se zavře v půjčeném bytě na Zahradním Městě a začne na magnetofon natáčet svůj životní příběh. Proč měl z nahrávání trému? Co chtěl o sobě říct Karlu Hvížďalovi? A jaký obraz Václava Havla z jeho vyprávění vystupuje? Poslouchejte 1. díl audio série Pavla Kosatíka.
Jsou Vánoce 1985. Václav Havel se ukrývá v bytě na pražském Zahradním Městě. Společnost mu dělají pouze karton cigaret, lahev whisky a magnetofon. Zapíná nahrávání a začíná odpovídat na otázky exilového novináře Karla Hvížďaly.
„Stojím před nelehkým úkolem vlastně vypovídat o celém svém životě a o svém názorovém vývoji, o svých zkušenostech,“ ozve se jeho hlas do ticha. Během tří dnů vznikne dvanáct hodin nahrávek a z nich Dálkový výslech. Kniha, která pomohla po revoluci Václavu Havlovi stát se prezidentem.
Okolnosti vzniku knižního rozhovoru popisuje nová série Českého rozhlasu Plus Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu. Jejím autorem je spisovatel a publicista Pavel Kosatík.
Hned v první epizodě se svých respondentů ptá: Kdo vlastně tou dobou byl Václav Havel?
Vězněný disident sledovaný Státní bezpečností, spisovatel, myslitel. A dál? „On se mi jevil jako největší osobnost nezávislé literatury,“ hodnotí historik Vilém Prečan, který s Havlem už v 80. letech spolupracoval.
Sám Havel přiznává, že po návratu z vězení na tom nebyl psychicky nejlépe. Lidé z jeho okolí ale připomínají, že měl navzdory všemu silnou vůli. „Chtěl dokázat, že jeho žádné vězení nezastaví,“ vzpomíná editorka jeho textů Anna Freimanová.
Knihu Dálkový výslech mnozí vnímají jako nejotevřenější Havlovu zpověď. Odhaluje v ní své pochybnosti, vztahy a vnitřní svět. Proč odpovídal na Hvížďalovy otázky napřeskáčku? Proč měl z nahrávání trému? A jak mu s následky pobytu ve vězení pomohl Faust? Poslechněte si první díl série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
V tomto dílu jsou zmíněna tato jména:
Andrej Krob – Divadelní režisér a dlouholetý přítel Václava Havla, jehož dramatické texty po desetiletí inscenoval. Patřil k nejbližším lidem okruhu kolem Havla a Hrádečku. Manžel editorky Havlových textů Anny Freimanové.
Ludvík Vaculík – Spisovatel, publicista a disident, autor manifestu Dva tisíce slov. Po zákazu publikování založil samizdatovou edici Petlice a patřil k prvním signatářům Charty 77.
Pavel Tigrid – Novinář, publicista a jedna z nejvýznamnějších osobností českého exilu. Pracoval pro BBC a Svobodnou Evropu a desítky let vydával v exilu vlivný časopis Svědectví.
Jiří Pelikán – Reformní komunista a v 60. letech ředitel Československé televize. Po roce 1968 žil v Itálii, vydával exilové Listy, stal se poslancem Evropského parlamentu a po revoluci poradcem Václava Havla.
Zdeněk Mlynář – Právník a politik, jeden z představitelů reformního komunismu Pražského jara. Po roce 1968 přešel do opozice a exilu; známá je jeho memoárová kniha Mráz přichází z Kremlu.
V tomto dílu byly použity zvukové ukázky:
Vánoční tajemství
Autoři: Pavel Žák
Interpreti: Hana Zagorová; Petr Rezek; Taneční orchestr Čs. rozhlasu v Praze; Josef Vobruba
Výrobce: Český rozhlas
Vydáno: 2015/1976
Červenám
Autoři: Pavel Vaculík
Interpreti: Iveta Bartošová; Petr Sepéši; Taneční orchestr Čs. rozhlasu v Praze; Felix Slováček
Výrobce: Český rozhlas
Vydáno: 2015/1984
Lit.: sap – Kosatík, Pavel: #2 Vznik Dálkového výslechu? „Až se divím, že se to podařilo,“ říká historik Prečan. In web ČRo Plus, 7. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tenhle rozhovor měl všechny předpoklady, aby nakonec nevzniknul. Autora a jeho objekt dělila železná opona. Nejdřív si dopisovali. Jenže dopisy mezi Prahou a Bonnem putovaly nekonečně dlouho. Navíc hrozilo, že je odhalí StB. Proto brzy změnili taktiku a našli lepší způsob, jak vést rozhovor na dálku. Čím zaujal Václav Havel Karla Hvížďalu už v 70. letech? Kdo je o 10 let později přivedl k nápadu na společnou knihu? Kdo pomohl sehnat magnetofon a bezpečné místo pro nahrávání? (…)
Spisovatel Karel Hvížďala znal Václava Havla dlouho jen od vidění. Potkával ho v Divadle Na zábradlí a už na konci šedesátých let ho zaujal jako výrazný autor, který dokázal přesně pojmenovávat společenskou skutečnost a nepřestal se k veřejným tématům vyjadřovat ani v době, kdy se většina ostatních odmlčela.
„Havel byl zázrak v jazyce. Protože ho rozebíral, stíral z něj takovou tu falešnou pěnu,“ vzpomíná Hvížďala v sérii Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
Druhá epizoda série popisuje jejich vztah a cestu, která je dovedla až ke společnému rozhovoru. Hvížďala se v německém exilu postupně začal intenzivně věnovat knižním rozhovorům a velký vliv na něj měla spolupráce s filozofem Václavem Bělohradským na knize Myslet zeleň světa. Právě Bělohradský pak Havlovi naznačil, zda by s Hvížďalou nechtěl zkusit taky vést rozhovor.
V červnu 1985 Hvížďala Havlovi skutečně nabídl korespondenční dialog a poslal mu první otázky. Havla nápad zaujal.
Jenže vést rozhovor mezi Bonnem a Prahou, tedy přes železnou oponu, nebylo jednoduché. Otázky a odpovědi putovaly tajnými cestami přes historika Viléma Prečana a další prostředníky a jedna zásilka mohla cestovat i několik týdnů.
Do korespondence navíc zasahovala Státní bezpečnost, která v létě 1985 jeden z dopisů s Hvížďalovými otázkami zabavila. „Vznik Dálkového výslechu byl spojený s mnoha obtížemi. Když se na to dívám zpětně a čtu si v pramenech o vzniku, tak se až divím, že se to podařilo,“ říká Prečan.
Jakou roli v jejich sblížení sehrál Havlův otevřený dopis Gustávu Husákovi? Proč Havel odmítal napsat paměti, ale souhlasil s autobiografickým rozhovorem? A kdo obstaral magnetofon, na který nakonec své odpovědi nahrál? Poslechněte si druhý díl série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
V tomto dílu jsou zmíněna tato jména:
Milan Kundera – Česko-francouzský spisovatel, autor románů Žert či Nesnesitelná lehkost bytí. Po konfliktu s komunistickým režimem odešel v roce 1975 do Francie, kde později začal psát také francouzsky.
Gustáv Husák – Komunistický politik, který se stal jednou z ústředních postav československé normalizace. Od roku 1975 až do prosince 1989 zastával funkci prezidenta Československa.
Václav Bělohradský – Český filozof a sociolog, který velkou část akademického života strávil v Itálii. Ve svých esejích a knihách se zabývá modernitou, demokracií, politikou a proměnami západní společnosti.
Jiří Dienstbier – Novinář, rozhlasový reportér, disident a signatář Charty 77. Po listopadu 1989 se stal prvním československým ministrem zahraničí nové demokratické éry.
Jan Vladislav – Básník, esejista a mimořádně významný překladatel světové literatury, signatář Charty 77. Roku 1981 byl režimem donucen odejít do francouzského exilu.
Pavel Kohout – Spisovatel a dramatik, který prošel od poválečného komunistického přesvědčení přes reformní komunismus až k disentu. Byl jedním ze spoluautorů Charty 77 a roku 1979 byl zbaven československého občanství.
Karel Kosík – Český filozof a jeden z výrazných reformně-marxistických myslitelů 60. let, autor známé Dialektiky konkrétního. Po nástupu normalizace nesměl veřejně působit ani publikovat.
Martin Heidegger – Německý filozof, jeden z nejvlivnějších myslitelů 20. století a autor zásadního díla Bytí a čas.
Hans-Georg Gadamer – Německý filozof, představitel filozofické hermeneutiky a autor zásadního spisu Pravda a metoda.
Karl Jaspers – Německý filozof a původně psychiatr, jeden z představitelů existencialismu. Po druhé světové válce významně otevřel otázku osobní, politické a morální odpovědnosti knihou Otázka viny.
Josef Topol – Básník, dramatik, překladatel a esejista, spoluzakladatel Divadla za branou. Po podpisu Charty 77 mu komunistický režim znemožnil veřejnou tvůrčí činnost.
Ivan M. Havel – Vědec, kybernetik a filozof, mladší bratr Václava Havla. Patřil k respektovaným českým vědcům, byl signatářem Charty 77 a později založil a vedl Centrum pro teoretická studia.
Dagmar „Dáša“ Havlová – Manželka Ivana M. Havla. Patřila do sítě osob, přes které bylo možné bezpečně předávat materiály související s Havlovými rukopisy.
Jiřina Šiklová – Socioložka, spisovatelka a disidentka. Po roce 1968 byla vyhozena z univerzity; později pomáhala s kontakty mezi domácím disentem a exilem a v letech 1981–1982 byla vězněna.
Klaus Juncker – Německý nakladatelský redaktor spojený s nakladatelstvím Rowohlt, který se podílel na německém vydávání Havlových textů.
František Janouch – Jaderný fyzik, publicista a exulant. Ve Stockholmu založil Nadaci Charty 77, která ze zahraničí podporovala nezávislou kulturu, disidenty a jejich rodiny v Československu.
Lit.: sap – Kosatík, Pavel: #3 Havel se bál, že o rukopis Dálkového výslechu přijde. StB mu byla v patách. In web ČRo Plus, 7. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je to jeden z málo známých hrdinů tohoto příběhu. Kulturní referent západoněmeckého velvyslanectví v Praze. Jmenoval se Wolfgang Scheur a byl to on, kdo dokázal nejednou obelstít Státní bezpečnost, když převážel tajné materiály mezi Východem a Západem. Nebyl ale sám. Aby tohle dobře dopadlo, byla potřeba celá síť spolupracovníků… Jak tajná pošta přes železnou oponu fungovala? Kdo další se do ní zapojil? A proč StB považovala Wolfganga Scheura za cvičeného špiona?
(…) Za vznikem Dálkového výslechu nestáli jen Václav Havel a Karel Hvížďala. Byla to celá komunikační síť, která propojovala Východ se Západem. Síť, díky níž si mohli oba aktéři rozhovoru vyměňovat otázky a odpovědi a vytvořit knihu, která po revoluci pomohla Havlovi na Hrad.
Způsoby, jakými materiál mezi Prahou a Bonnem putoval, popisuje třetí epizoda série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
Jedním z málo doceněných hrdinů tohoto příběhu je například Wolfgang Scheur. Kulturní referent západoněmeckého velvyslanectví v Praze několik let převážel korespondenci mezi západním Německem a socialistickým Československem. Jeho počínání přitom neuniklo pozornosti Státní bezpečnosti.
„Říkali si, že to je cvičený špion. A dokonce navrhovali, aby byl nějakým způsobem vypovězen,“ vzpomíná historik Vilém Prečan, který byl sám součástí poštovní sítě.
Riziko ovšem nenesli jen lidé, kteří se na spojení mezi oběma zeměmi podíleli. V sázce byly i samotné texty, které často existovaly v jediném exempláři nebo v několika kopiích pořízených přes kopírák. Jediná domovní prohlídka tak mohla nenávratně zničit výsledek dlouhé práce.
Havel se ztráty obával o to víc, že své výpovědi nepovažoval za jednoduše opakovatelné. „Já si nedovedu představit, že bych to řekl nebo napsal ještě jednou,“ cituje ho Prečan.
Kniha Dálkový výslech tak není jen výjimečným textem Václava Havla. Díky ní se navíc dochovala naprosto jedinečná nahrávka. Podle archiváře Martina Vidláka neexistuje z té doby jiný podobně rozsáhlý autentický záznam Havlovy mluvené řeči.
Proč StB nakonec Wolfganga Scheura nevypověděla? Kdo byl Ivanič, Lenivec a Lotte? A jak se v tehdejším Československu rodil žánr interview? Poslechněte si třetí díl série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
V tomto dílu jsou zmíněna tato jména:
Andrej Krob – Divadelní režisér a dlouholetý přítel Václava Havla, jehož dramatické texty po desetiletí inscenoval. Patřil k nejbližším lidem okruhu kolem Havla a Hrádečku. Manžel editorky Havlových textů Anny Freimanové.
Zdeněk Urbánek – Spisovatel a překladatel, jeden z prvních signatářů Charty 77 a blízký přítel Václava Havla. Jeho byt patřil k důležitým místům disidentského prostředí.
Wolfgang Scheur – Pracovník kulturního oddělení západoněmeckého velvyslanectví v Praze, který fungoval jako kurýr a pomáhal převážet Havlovy nahrávky a další materiály z Československa na Západ.
Jiřina Šiklová – Socioložka, spisovatelka a disidentka. Po roce 1968 byla vyhozena z univerzity; později pomáhala s kontakty mezi domácím disentem a exilem a v letech 1981–1982 byla vězněna.
Milan Šimečka – Filozof, politolog, literární kritik a spisovatel, po roce 1968 jeden z významných představitelů československého disentu. Jeho knihy patřily k nejpřekládanějším titulům československého samizdatu.
Aleš Palán – Spisovatel a publicista, známý zejména knižními rozhovory a literaturou faktu. Velký čtenářský ohlas získaly jeho rozhovory s lidmi žijícími mimo hlavní proud společnosti.
Josif Brodskij – Rusko-americký básník a esejista, kterého sovětský režim donutil k emigraci. Roku 1987 získal Nobelovu cenu za literaturu.
Solomon Volkov – Rusko-americký hudební publicista a spisovatel, autor rozsáhlých knižních rozhovorů s umělci.
Umberto Eco – Italský sémiotik, filozof a spisovatel s mimořádně širokým záběrem od teorie kultury po média. Celosvětově se proslavil zejména románem Jméno růže.
Paul Ricoeur – Francouzský filozof, jeden z významných představitelů moderní hermeneutiky. Zabýval se interpretací, pamětí, identitou a vztahem člověka k vyprávění.
Jiří a Daniel Reynkovi – Synové básníka a grafika Bohuslava Reynka a francouzské básnířky Suzanne Renaud. Společně pečovali o rodinné dědictví a statek v Petrkově.
Václav Bělohradský – Český filozof a sociolog, který velkou část akademického života strávil v Itálii. Ve svých esejích a knihách se zabývá modernitou, demokracií, politikou a proměnami západní společnosti.
Martin Heidegger – Německý filozof, jeden z nejvlivnějších myslitelů 20. století a autor zásadního díla Bytí a čas.
Hannah Arendtová – Německo-americká politická filozofka židovského původu, která se zásadně zabývala totalitarismem, mocí, odpovědností a povahou zla.
Jiří Lederer – Novinář, spisovatel a disident, několikrát vězněný komunistickým režimem. Patřil k výrazným novinářům roku 1968 a později k důležitým osobnostem exilové publicistiky.
Ludvík Vaculík – Spisovatel, publicista a disident, autor manifestu Dva tisíce slov. Po zákazu publikování založil samizdatovou edici Petlice a patřil k prvním signatářům Charty 77.
Pavel Kohout – Spisovatel a dramatik, který prošel od poválečného komunistického přesvědčení přes reformní komunismus až k disentu. Byl jedním ze spoluautorů Charty 77 a roku 1979 byl zbaven československého občanství.
Eva Kantůrková – Prozaička a scenáristka, zakázaná autorka, signatářka a později mluvčí Charty 77. Za své disidentské aktivity strávila téměř rok ve vazbě.
Josef Škvorecký – Spisovatel a překladatel, který po emigraci do Kanady založil se Zdenou Salivarovou legendární exilové nakladatelství ’68 Publishers, vydávající doma zakázanou českou literaturu.
Arnošt Lustig – Spisovatel a novinář, který přežil Terezín, Osvětim a Buchenwald. Holocaust a zkušenost židovského pronásledování se staly ústředním tématem jeho literárního díla.
Karel Kryl – Písničkář, básník, výtvarník a rozhlasový novinář. Po okupaci Československa odešel do exilu a jeho protestsongy se staly jedním ze symbolů odporu proti komunistickému režimu.
Lit.: sap – Kosatík, Pavel: #4 Je to Havlova rozlučka s literaturou, říkal o Dálkovém výslechu Milan Kundera. In web ČRo Plus, 7. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pošťák sice zvonil, možná i dvakrát, ale u Hvížďalů doma nikdo neotevřel. Balíček s Havlovými nahrávkami proto zůstal ležet na rohožce před domem. Uvnitř bylo více než 12 hodin Havlova vyprávění, které předtím složitě překonalo železnou oponu. Když si Karel Hvížďala nahrávky prošel, začal je přepisovat. Tehdy ještě netušil, jak zdlouhavou a složitou cestu má jako autor před sebou. Kdo měl nad výsledným textem poslední slovo? A kdo je vlastně jeho autor?
Když Karel Hvížďala poslal rukopis Dálkového výslechu Milanu Kunderovi, dostal překvapivou reakci. „To je Havlova rozlučka s literaturou. Šel do politiky,“ cituje Kunderu. (…)
Hvížďala přiznává, že mu jeho poznámka začala dávat smysl: jejich společná kniha nepůsobila jen jako autobiografický rozhovor, ale také jako Havlovo veřejné vystoupení. Vyšla přitom tři roky před jeho nástupem do funkce prezidenta.
Dálkový výslech nejprve existoval jako dvanáct hodin Havlových odpovědí nahraných na kazety. Čtvrtá epizoda série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu sleduje, jak se z nich postupně stávala kniha – a kde při této proměně končila práce tazatele a začínalo autorství zpovídaného.
Hvížďala si chtěl nahrávky pouštět večer, až všichni doma usnou. Kolem třetí hodiny ráno ale zjistil, že je o patro níž poslouchá také jeho patnáctiletý syn, který si k magnetofonu připojil vlastní reproduktor. „Nešel spát, protože ho to taky zaujalo,“ vzpomíná Hvížďala. Tehdy prý pochopil, že kniha bude fungovat.
Hvížďalu překvapilo, nakolik otevřený Havel ve svých odpovědích byl. Nevyhýbal se ani otázkám týkajícím se vztahu k otci, manželce Olze nebo kapitalismu. „Neodpovídal na to rád, ale odpověděl. To pro mě bylo vlastně to nejdůležitější,“ říká.
První přepis měl přibližně tři sta stran. Havel ho výrazně zkrátil, přepracoval a rozdělil do pěti kapitol připomínajících divadelní dějství. Podle psycholožky a Havlovy blízké přítelkyně Jitky Vodňanské chtěl být v knize „čitelný, opravdový a přitom čtivý“.
Z rozhovoru tak postupně vznikalo svébytné literární dílo, do jehož konečné podoby výrazně zasáhl sám Havel.
Kdo je tedy skutečným autorem knihy, když jeden klade otázky a druhý odpovídá? A proč Havel zacházel s mluveným a psaným slovem tak odlišně? Poslechněte si čtvrtý díl série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
V tomto dílu jsou zmíněna tato jména:
Jiří Gruša – Básník, prozaik, překladatel, disident a signatář Charty 77. Po nucené emigraci žil v Německu; po roce 1989 se stal diplomatem, velvyslancem a krátce také ministrem školství.
Václav Bělohradský – Český filozof a sociolog, který velkou část akademického života strávil v Itálii. Ve svých esejích a knihách se zabývá modernitou, demokracií, politikou a proměnami západní společnosti.
Zdeněk Urbánek – Spisovatel a překladatel, jeden z prvních signatářů Charty 77 a blízký přítel Václava Havla. Jeho byt patřil k důležitým místům disidentského prostředí.
Andrej Krob – Divadelní režisér a dlouholetý přítel Václava Havla, jehož dramatické texty po desetiletí inscenoval. Patřil k nejbližším lidem okruhu kolem Havla a Hrádečku. Manžel editorky Havlových textů Anny Freimanové.
Karel Kosík – Český filozof a jeden z výrazných reformně-marxistických myslitelů 60. let, autor známé Dialektiky konkrétního. Po nástupu normalizace nesměl veřejně působit ani publikovat.
Milan Kundera – Česko-francouzský spisovatel, autor románů Žert či Nesnesitelná lehkost bytí. Po konfliktu s komunistickým režimem odešel roku 1975 do Francie, kde později začal psát také francouzsky.
Klaus Juncker – Německý nakladatelský redaktor spojený s nakladatelstvím Rowohlt, který se podílel na německém vydávání Havlových textů.
Lit.: sap – Kosatík, Pavel: #5 Lidé mají mít všechny základní šance stejné. Havel v Dálkovém výslechu snil o budoucnosti. In web ČRo Plus, 7. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rukopis je téměř hotový, ale pořád nemá název. Když si ho přečetla Olga Havlová, prohlásila: „To není rozhovor, to je výslech.“ Havel přidal „na dálku“ – a vznikl název knihy. Její vydání se ale oproti původnímu plánu zpozdilo. Nikdo nepočítal s tím, že bude Václav Havel svoje odpovědi psát vlastně znovu… Kdo pomohl knihu vydat? Proč se o ni zajímala i nizozemská královna? A co Havel prozradil o svých představách o politice a budoucnosti společnosti? (…)
Pátá epizoda sleduje, jak se kniha dostala ke čtenářům po celém světě. První české exilové vydání připravil Alexander Tomský v londýnském nakladatelství Rozmluvy.
Kniha vyšla 5. listopadu 1986, měsíc po Havlových padesátinách. „A pak se rozběhla do světa,“ vzpomíná historik Vilém Prečan. Následovala další zahraniční vydání a Dálkový výslech byl postupně přeložen do více než třiceti jazyků.
Čtenáře nepřitahoval jen Havlův dosud neznámý životní příběh. V knize našli také jeho úvahy o nespravedlnosti, odpovědnosti a uspořádání společnosti. „Podle mého mínění mají mít lidé všechny základní šance stejné,“ říká Havel v dochované nahrávce.
Nikdo podle něj nemá být zvýhodněn ani znevýhodněn kvůli svému původu, národnosti, majetku nebo rase. Lidé jsou si podle Havla rovni „před Bohem, před zákonem, před společností“.
Proč Havel odmítal socialismus i kapitalismus? V čem podle něj spočívaly hlubší kořeny krize moderního světa? A jakou roli v jeho představách o budoucnosti hrála víra a vztah člověka k Bohu? Poslechněte si pátý díl série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
V tomto dílu jsou zmíněna tato jména:
Josef Škvorecký – Spisovatel a překladatel, který po emigraci do Kanady založil se Zdenou Salivarovou legendární exilové nakladatelství ’68 Publishers, vydávající doma zakázanou českou literaturu.
Alexander Tomský – Politolog, publicista, překladatel a nakladatel. Po emigraci do Velké Británie založil exilové nakladatelství Rozmluvy, které vydávalo a do Československa pašovalo knihy zakázaných autorů.
František Janouch – Jaderný fyzik, publicista a exulant. Ve Stockholmu založil Nadaci Charty 77, která ze zahraničí podporovala nezávislou kulturu, disidenty a jejich rodiny v Československu.
Klaus Juncker – Německý nakladatelský redaktor spojený s nakladatelstvím Rowohlt, který se podílel na německém vydávání Havlových textů.
Jiří Kuběna – Básník a kunsthistorik, výrazná postava moravského kulturního života. Dlouhá léta byl spojen s hradem Bítov; Václav Havel mu roku 1998 udělil medaili Za zásluhy.
Karl Marx – Německý filozof, ekonom a politický myslitel 19. století, spoluautor Komunistického manifestu a autor Kapitálu. Jeho dílo zásadně ovlivnilo socialistická a komunistická hnutí 19. a 20. století.
Jiří Lederer – Novinář, spisovatel a disident, několikrát vězněný komunistickým režimem. Patřil k výrazným novinářům roku 1968 a později k důležitým osobnostem exilové publicistiky.
Otokar Březina – Český básník a esejista přelomu 19. a 20. století, jedna z nejvýznamnějších osobností českého symbolismu. Jeho poezie je spojena s duchovními a filozofickými tématy.
Lit.: sap – Kosatík, Pavel: #6 Havel chtěl Dálkový výslech na stáncích do tří dnů. Tiskaři pracovali celé noci. In web ČRo Plus, 7. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když přišli Havlovi lidé do nakladatelství Melantrich, jeho pracovník prý málem omdlel. Chtěli, aby desítky tisíc výtisků Dálkového výslechu byly připraveny k prodeji do tří dnů! Povedlo se. Kniha se prodávala i ve stáncích a brzy byl potřeba dotisk. Jen díky tomu se Češi mohli lépe seznámit s mužem, který se měl už brzy stát jejich prezidentem… Jak velkou roli sehrála kniha v Havlově cestě na Hrad? Proč bylo její domácí vydání tak výjimečné? A co pro Havla znamenala naděje? (…)
Je konec listopadu 1989 a Václav Havel se začíná připravovat na kandidaturu na prezidenta. Pro velkou část veřejnosti je však stále neznámý nebo ho lidé znají jen z pomluv komunistického tisku. Potřebuje jim rychle představit svůj život a postoje. Existuje ale přece Dálkový výslech…
„Kladl si podmínku, že to vyjde do tří dnů,“ vzpomíná v šesté epizodě série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu spisovatelka Eda Kriseová.
Právě ji Havel pověřil jednáním s nakladatelstvím Melantrich. Havlův požadavek přitom vypadal téměř nesplnitelně. Pracovník nakladatelství podle Kriseové „div neomdlel“ a tiskaři strávili v tiskárně celé noci.
Kniha se tak během tří dnů dostala na stánky. V krátkém sledu pak následovaly dva stotisícové náklady. „Je to první svobodně a zcela bez cenzury a bez povolení vydaná kniha po jednapadesáti letech v české kultuře,“ připomíná literární editor Jan Šulc.
Dálkový výslech umožnil tisícům lidí poznat prezidentského kandidáta prostřednictvím jeho vlastního životního příběhu, nikoliv z oficiální propagandy. Podle pamětníků tak kniha významně přispěla k Havlově cestě na Pražský hrad.
Její hodnota však revolučním prosincem neskončila. Podle archiváře Martina Vidláka kniha dodnes funguje díky své otevřenosti, i když čtenář nezná všechny okolnosti jejího vzniku. Editorka Anna Freimanová v ní vidí především silný a čtivě podaný lidský příběh člověka, který otevřeně mluví o svém původu, samotě i pocitu vyloučení.
Jedním z témat, k nimž se Havel vrací, je naděje. „Naději v sobě prostě máme, nebo nemáme, ať je situace jakákoliv,“ říká v dochované nahrávce. Zároveň se ptá, odkud ji člověk bere ve chvíli, kdy ho k ní „nic vnějšího, objektivního, viditelného“ neopravňuje.
Jak Dálkový výslech ovlivnil život Karla Hvížďaly po roce 1989? Odkud podle Havla člověk čerpá naději, když mu ji nic kolem nedává? A co by říkal na dnešní svět? Poslechněte si šestý díl série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.
V tomto dílu jsou zmíněna tato jména:
Jan Škoda – Politik Československé strany socialistické. V listopadu 1989 patřil k účastníkům zakládajícího setkání Občanského fóra.
Miloš Forman – Česko-americký filmový režisér, jedna z klíčových osobností československé nové vlny. Po emigraci vybudoval mimořádnou hollywoodskou kariéru a získal dva Oscary za režii – za Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadea.
Ivan Passer – Český a později americký scénárista a filmový režisér, spolupracovník Miloše Formana a představitel československé nové vlny. Po roce 1968 odešel do USA a pokračoval v kariéře v Hollywoodu.
Václav Bělohradský – Český filozof a sociolog, který velkou část akademického života strávil v Itálii. Ve svých esejích a knihách se zabývá modernitou, demokracií, politikou a proměnami západní společnosti.
Jacques Rupnik – Francouzský politolog a historik specializující se na střední a východní Evropu. Pracoval pro BBC a v letech 1990–1992 působil jako poradce prezidenta Václava Havla.
Jiří Přibáň – Český právník a sociolog, dlouhodobě působící ve Velké Británii. Zabývá se právní teorií, sociologií práva, konstitucionalismem i vztahem práva, kultury a společnosti.
V tomto díle byly použity zvukové ukázky:
Vánoční tajemství
Autoři: Pavel Žák
Interpreti: Hana Zagorová; Petr Rezek; Taneční orchestr Čs. rozhlasu v Praze; Josef Vobruba
Výrobce: Český rozhlas
Vydáno: 2015/1976
Lit.: Hanáčková, Andrea: Jak znovu slyšet Havla. O paměti, ústřicích a jedné pozoruhodné rekonstrukci. In web DokRevue, 21. 10. 2026 (recenze). – Cit.: Václav Havel hledá slova, kouří a do magnetofonu odpovídá na otázky, které k němu putovaly přes hranice. O čtyřicet let později z těchto nahrávek vzniká pozoruhodná rozhlasová rekonstrukce. Výroční projekt Českého rozhlasu ukazuje, co všechno lze v Havlově hlasu znovu zaslechnout. Podle Andrey Hanáčková však otevírá i otázku, nakolik jsme ochotni upravit obraz člověka, jehož místo v národní paměti se zdá být dávno určené.
Co se stane s historickou osobností, když se po čtyřiceti letech vrátíme k dokumentům, z nichž vznikal její veřejný obraz? A co s těmito dokumenty dokáže udělat současná auditivní dokumentaristika opřená o zdroje média veřejné služby?
Havel veřejnoprávně
Nedožité devadesátiny Václava Havla připomněl Český rozhlas mimořádně velkoryse. Měsíční projekt Slyšet Havla přitom nebyl jen pietním výběrem archivních nahrávek, ale hlavně příležitostí nabídnout staré dokumenty v nových souvislostech. Filozofický podcast Promyslet Havla se vrátil k jeho myšlenkovému odkazu, seriál Svět podle Havla znovu zpřístupnil Hovory z Lán. V programových řadách Úžasné životy a Návraty časem dostali prostor pamětníci a blízcí spolupracovníci, specifická pozornost se v několika titulech dostala Havlově první ženě Olze. Vltava uvedla nové nastudování Audience s hlasy Ivana Trojana a Martina Myšičky, Havlovu vlastní interpretaci Asanace i další dramatickou tvorbu. Dokonce pořad Staří mistři nabídl pod názvem Hudli za Havla nečekaný pohled na hudební život devadesátých let a tělesa, která tehdy do Československa a následně Česka zajížděla. Z hlediska dokumentární dramaturgie však nejpozoruhodnější příspěvek představuje šestidílná Rekonstrukce Dálkového výslechu.
Ze spisovatele politikem
Vznik knihy bývá málokdy tak napínavý jako její obsah. V případě Dálkového výslechu platí opak. Cesta Havlových magnetofonových nahrávek ke čtenářům nabízí příběh plný utajovaných schůzek, každodenních rizik života v normalizovaném Československu, improvizace i obav ze zásahu StB. Šestidílnou sérii Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu vystavěli spisovatel Pavel Kosatík, dramaturgyně Alena Rokosová a kreativní producent Lukáš Sapík velmi pečlivě na modelaci dobového kontextu a toho, jaké okolnosti provázely Havlovo věznění v osmdesátých letech.
První díl nese explicitní název Faust na Zahradním Městě a silné faustovské téma pokoušení nabízí i vysvětlení systému tajných kurýrů a zprostředkovaných korespondencí mezi Německem, Hrádečkem a Prahou. Jeden z nejsilnějších obrazů vykreslí Anna Freimanová, když líčí, jak se Havel v hluboké noci plazil ze svého pozemku na Hrádečku do lesa k jakémusi pařezu, do kterého v obavě z nečekané domovní prohlídky ukrýval cenný rukopis.
V dalších dílech Kosatík zpovídá množství žijících svědků, opírá se o korespondenci, dovolí si vlastní autorské dohady, aby co nejpečlivěji zrekonstruoval, jak celá kniha Dálkový výslech vznikala. Kosatíkův scénář a pamětnické výpovědi obklopují uchované autentické nahrávky z několika vánočních dnů roku 1985. Havel v nich hledá slova v odpovědích na Hvížďalovy písemné otázky, pracně pro sebe nalézá řád a strukturu výpovědi, občas se rozbíhá do dlouhých souvětí, je slyšet, jak při přemýšlení kouří cigarety. V situaci společenského vyvrhela, v cizím bytě, v odloučení, s nejistotou, bez partnera a oponentury, vydává svědectví o svém dosavadním životě, se záměrem co nejlépe uchopit tvar knižního rozhovoru na dálku. Nejistota a křehkost tvůrčího procesu jsou z nahrávek téměř hmatatelné a každému kreativnímu člověku dobře pochopitelné a známé.
„Königův herecký hlas určité výhody nese – umožňuje více ,vidět do hlavy‘, zprostředkuje intimitu autorských pochybností, dovolí si dohady, může empatizovat s některými postavami.“
Režie Izabely Schenkové explicitně upozorňuje mimo jiné na technický charakter médií, která v dobových možnostech tvořila prostředníka mezi novinářem v nedostupném Německu a disidentem ve vypůjčeném pražském bytě. Havlovy vstupy uvozuje výrazné klapnutí magnetofonu, poté vždy zazní autentická nahrávka. Podobně se ozývá hlas holubů nebo hrdliček v okamžiku, kdy je řeč o nějakých kurýrních službách nebo snaze dostat rukopis pryč z bytu či domu, aby nemohl být zabaven při domovní prohlídce.
Autora Pavla Kosatíka zastoupil v naraci herecký hlas Miroslava Königa. Za sebe bych si vybrala raději méně kultivovaný, chraplavější, úsečnější, skeptičtější, ale autentický hlas Kosatíka, jakkoli Königův herecký hlas určité výhody nese – umožňuje více „vidět do hlavy“, zprostředkuje intimitu autorských pochybností, dovolí si dohady, může empatizovat s některými postavami. Formuluje v krátkých, lehce naléhavých větách, ve kterých jako by kopíroval Havlovu nejistotu. Jemné rozechvění hlasu, jeho mírná zastřenost vytvářejí stále přítomné napětí, jak to s rukopisem dopadne. Kosatík by zřejmě za mikrofonem působil publicističtěji, takto jsme více uvnitř příběhu.
Podcast zprostředkovává v rozumné míře i další témata, která s knihou souvisejí. Silná je třeba pasáž o významu knižních rozhovorů na začátku třetí epizody nebo Hvížďalovo závěrečné bezelstné přiznání, že rozhovor s Havlem pro něj znamenal spíše jeden z rutinních novinářských úkonů, nepřikládal mu nijak fatální význam.
Kniha vyšla roku 1986 v londýnských Rozmluvách, o tři roky později, v prosinci 1989 se stala významnou součástí revoluční proměny Havlova veřejného obrazu. Tehdy ji vydavatelství Melantrich vytisklo během tří dnů, ve dvou rychle následujících nákladech vyšlo po sto tisících výtisků. Tato prostá informace nabývá v novém uspořádání a kontextualizaci zásadně jinou perspektivu. Sugeruje myšlenku, že se Havel chystal na svůj vstup do politiky. Kosatík tuto tezi posiluje například citací Milana Kundery ze vzpomínky Karla Hvížďaly. Kundera měl říci, že touto knihou končí Havel spisovatel a začíná Havel politik. Jakkoli se takovému výkladu Havel i jeho přátelé léta bránili, jde o jeden z momentů podcastu, který nabízí skutečně novou perspektivu na to, jakým způsobem se pozdně normalizační režim drolil a přežíval.
Mezi vrstvami analogu, digitálu a lidské paměti
Kosatík vytváří novou perspektivu tak, že dává zaznít auditivnímu materiálu, který už kdysi posloužil k vytvoření jiného díla. Dokumentaristická inovace tak spočívá v novém uspořádání, kontextualizaci a způsobu zpřístupnění. Na svobodu citlivý posluchač si uvědomí i takový detail, že nejkonspirativnější nahrávka slouží po dekádách jako klíčový text pro artefakt média veřejné služby.
Série rekonstruuje vznik knihy, má své protagonisty, vedlejší postavy včetně tak atraktivních, jako je například profesionální špion, zápletky, časový tlak, stále přítomnou hrozbu ztráty rukopisu a závěrečné vyústění. Kosatík využívá dramatický potenciál materiálu, aniž by se uchyloval k hraným rekonstrukcím či fikcionalizaci historických událostí.
Připomeňme v této chvíli postupy mediální archeologie, jak je rozvíjí například Jussi Parikka. Jeho přístup nás vybízí zkoumat minulá média nikoli jako překonané technologie, ale jako součást kulturních praktik, které můžeme nově interpretovat. Magnetofonový pásek z roku 1985 se proměňuje technicky (z analogu do digitálního záznamu), dramaturgicky i interpretačně. Není už jen nosičem Havlových slov, ale představuje stopu konkrétní historické situace, tehdejších technických možností, celý příběh konspirace a cenzury spojených s distribucí autentického mluveného slova. Ukazuje možnosti a meze komunikačních tras a roli mnoha „pěšáků“, jejichž jména jsou pro historii dávno zapomenuta: od spoluorganizátora samizdatu Viléma Prečana, až po zdánlivě se jen lehce mihnuvší socioložku Jiřinu Šiklovou. Když se Havlova nahrávka na magnetofonovém pásku stane v roce 2026 součástí podcastu, mění se jeho mediální funkce: vzniká archivní pramen, který nemá být pouze zpřístupněn, ale zasazen do dramaturgicky nově uspořádaného díla.
„Kosatík vytváří další vrstvu existence a umožňuje nám sledovat, jak se z osobní výpovědi stává literatura, z literatury politicky účinný text a nakonec předmět nové dokumentární interpretace.“
Nejde pouze o návrat k zapomenutému archivnímu materiálu, ale o odkrývání jednotlivých mediálních vrstev, jimiž Havlova výpověď během čtyřiceti let prošla. Magnetofonový záznam, jeho přepis, literárně komponovaný rozhovor a současná audiosérie představují různé způsoby zprostředkování téže historické zkušenosti. Jiný mediální teoretik, Bernhard Siegert, by nás navíc upozornil na význam samotných kulturních technik: nahrávání, přepisování, redigování či šíření textu nejsou neutrální prostředky, ale postupy, které spoluutvářejí jeho význam. Kosatík tak neobnovuje jakousi původní, autentickou podobu dokumentu. Vytváří další vrstvu jeho existence a umožňuje nám sledovat, jak se z osobní výpovědi stává literatura, z literatury politicky účinný text a nakonec předmět nové dokumentární interpretace.
Havel po Havlovi
Havla nemáme jen připomínat, ale znovu promýšlet. Rozhlasový projekt Slyšet Havla přinesl rozhodně více než pouhé výroční vzpomínání. Přesto se nabízí otázka, nakolik jsme ochotni revidovat obraz osobnosti, která se stala součástí národní paměti. Bez sentimentu a s obrazoboreckou chutí se do takového úkolu pouští literární historik Martin C. Putna. Dovolí si to z pozice člověka, který Havla pročetl křížem krážem a napsal o něm knihu. V šesté epizodě podcastu Promyslet Havla zpochybňuje představu „filozofa na trůně“, od něhož společnost očekávala dlouhá léta stále nová a nová moudra. Ve shodě s decentními poukazy ostatních mluvčích nejen v tomto podcastu říká, že se Havlův intelektuální potenciál v průběhu devadesátých let vyčerpával a v následující dekádě se často Havel buď už opakoval, nebo se přichýlil k divadelní (sebe)ironii a hraní rolí. Putna s gustem připomíná i Havlovy tendence k velkým gestům a přesvědčení, že když se třeba na jím založené konferenci Forum 2000 u jednoho stolu sejdou dalajláma a Fritjof Capra, musí se přece „něco stát“. Podle Putny se nestalo nic. Účastníci vysrkali ústřice v Míčovně, poskytli rozhovory České televizi a odjeli domů.
Jinou možnost, jak narušit ustálený obraz Havla, nabízejí osobní vzpomínky. V Kosatíkově rekonstrukci dostává prostor také Jitka Vodňanská, jejíž byt na Zahradním Městě poskytl Havlovi útočiště při nahrávání Dálkového výslechu. Je pozoruhodné sledovat, jak obtížně se dodnes pojmenovává její skutečná role v Havlově životě. Označení „přítelkyně“ či Havlovo „něžná přítelkyně“ sice naznačují intimitu jejich dlouholetého vztahu, přesto dokumentaristé kolem skutečné role Jitky Vodňanské stále spíše krouží. Ona sama svoji „zprávu“ o vztahu už před lety sepsala do knihy. Mnohé zůstává nedořečeno, a shodněme se, že v oblasti intimních vztahů je to dobře.
Přesto se v těchto jemných sondách nedořečenosti ukazuje možná slabina celého výročního projektu. Český rozhlas připravil mimořádně bohatou a dramaturgicky promyšlenou nabídku, většinou však pro posluchače, které už má. Převládají filozofická reflexe, historická rekonstrukce, připomínání občanských hodnot a návraty k pamětníkům. Musím vzpomenout dobu, kdy rozhlas připomínal padesáté výročí srpnové okupace. Tehdy nabídl řadu zcela nových formátů, experimentoval s virtuální realitou, sociálními sítěmi a interaktivními formáty, především se však tehdejší události snažil zprostředkovat co nejmladšímu publiku. Havlovy devadesátiny naproti tomu zůstaly převážně v bezpečném (a levnějším) prostoru tradiční rozhlasové dokumentaristiky a publicistiky.
Skutečně provokativního, generačně odlišného čtení jsme se tak zatím příliš nedočkali. Kde je Havel viděný očima dnešních dvacetiletých, třicetiletých lidí? Havel jako problematický partner, jak ho připomíná třeba podcast Sirény („Václav Havel: Otec národa, nebo toxic boyfriend?“); jako tvůrce absurdních situací, jak ho mezigeneračně zprostředkuje třeba Jindřich Šídlo ve Šťastném podcastu; jako poněkud bezmocný stárnoucí muž, jak ho decentně líčí řada přátel z období po jeho druhém sňatku s Dagmar Veškrnovou; jako performativně veselý bubeník, jak ho pro svůj dokument objevila Andrea Sedláčková (Život podle Václava Havla, 2014). Politická a morální autorita nemusí být vždy samozřejmým východiskem.
Zároveň se v říjnu 2026 chce dodat: možná je dobře, že rozhlas zvolil konzervativnější a klidnější způsob slavení. Spory kolem jména Knihovny Václava Havla a jejího dalšího směřování nás v jubilejním roce zaměstnaly dostatečně a připomněly, že zacházení s odkazem může být samo o sobě dost absurdním dramatem. Otázky, kdo má právo zacházet se jménem, odkazem a obrazem nežijícího člověka, nakolik se jméno a dílo mají stávat předmětem jakékoli komodifikace, už do tohoto textu nepatří, provázet nás však budou v souvislosti s Havlem ještě nějakou dobu.
Přesto se těším, až bude Havlovi sto. Až se jeho díla ujme generace alfa, pro kterou nebude ani prezidentem z televizních obrazovek, ani nedotknutelnou morální autoritou, ale jedním z autorů minulého století, kterého stojí za to znovu objevit. Třeba tentokrát přes Pižďuchy. Ti umí sehnat ozdobnou kliku, vagon lízátek, a někteří mají dokonce dozor nad horami. (…)