Připravil Vojtěch Koval. Spoluautorka rozhovorů Jana Klímová. Dramaturgie Lucie Korcová. Námět Zdeněk Veit. Odborné konzultace Tomáš Jeník. Rešerše Ondřej Čížek. Zvukový mistr David Dibelka. Sound design Jaroslav Pokorný. Grafika František Novotný, Kateřina Srbová, Vladimír Staněk. Kreativní producent Lukáš Sapík.
Natočeno 2025. Premiéra 8. – 14. 9. 2025 (ČRo Plus, 13:34 h.). Repríza 1. dílu 7. 7. 2026, 2. dílu 8. 7. 2026 v cyklu Návraty časem a Devadesátkové léto! (ČRo Plus, 21:10 h.). Repríza všech dílů 3. 11. 2026 (ČRo Plus, 19:05 – 22:30 h.) v rámci celodenní stávky veřejnoprávních médií.
Obsah: 1. První milion. – 2. Reklama na devadesátky. – 3. Zlaté vejce – 4. Petr Veliký. – 5. Velká čínská zeď. – 6. Nevolejte řediteli. – 7. Poslední sázka.
Lit.: Koval, Vojtěch – Klímová, Jana – Korcová, Lucie: Kellner: Na cestě k miliardám. Nová série mapuje dráhu nejbohatšího Čecha. In web ČRo Plus, 27. srpen 2025 (anotace + teaser k poslechu). – Cit.: Kellner: Na cestě k miliardám. Nová série mapuje dráhu nejbohatšího Čecha. (…)
Tajemný miliardář? Milovník rizika? Vizionář? Žralok? Český Steve Jobs? Byznysmen, který si jde tvrdě za svým? Tichý génius? Predátor, který se pohybuje na samé hraně? Nebo i za ní? Kdo doopravdy byl Petr Kellner a proč zrovna on se stal nejbohatším mužem Česka? Odpovědi hledají autoři nové sedmidílné série Českého rozhlasu Plus.
Natáčeli s desítkami lidí z okolí Petra Kellnera včetně těch nejbližších. A jako první v Česku skládají portrét (ne)známého miliardáře s obrovským vlivem a nekonečnými možnostmi. (…)
Lit.: Chuchma, Josef: Rozhlasový seriál Kellner něco pojmenovává, něco naznačuje, na mnohé je krátký. In web Česká televize, 16. 9. 2025 (recenze). – Cit.: Podzimní sezónu odstartoval Český rozhlas Plus dokumentární sérií Kellner s podtitulem Na cestě k miliardám. V sedmi dílech, každý v rozsahu dvacet až pětadvacet minut, se snaží vysvětlit, jak se Petr Kellner (1964–2021) stal nejbohatším Čechem. Jaké k tomu měl osobnostní předpoklady, co a kdy podnikal, kým se obklopoval. Vysvětlení je to částečné. Sotva mohlo být jiné.
Rozhlasový Kellner je v letošním roce už druhý počin zacílený na tohoto muže. Prvním byla na konci ledna inscenace činohry pražského Národního divadla Privatizace. Ta se rovněž původně měla jmenovat Kellner, ale její tvůrci Petr Erbes a Boris Jedinák spolu s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou došli k tomu, že odosobněný pojem privatizace bude příhodnější, neboť v sobě obsahuje nejen konkrétní ekonomický proces, jenž Kellnerovi otevřel cestu k bohatství, ale také v sobě obsahuje privátnost, do níž se Kellner zapouzdřil – veřejné prezentaci se důsledně vyhýbal, pro běžného našince to byl spíše duch než fyzický jedinec.
Divadelníci měli tu výhodu, že když se někdo z lidí, kteří s Kellnerem přišli do styku, vůbec uvolil k tomu, že s nimi bude o dotyčném mluvit, tak zůstalo u anonymity – jejich slova při psaní hry byla použita jako nejmenovaný zdroj a přepsána tak, aby pasovala do textu, který je v zásadě fiktivní. Rozhlasoví publicisté museli svědky přesvědčit k tomu, aby neanonymně hovořili na rozhlasový mikrofon. S vědomím toho, nakolik uzavřený a nemluvný okruh kolem PPF byl a je, se přítomnost některých svědectví v rozhlasové sérii dá označit za úspěch.
(…) V první a poslední epizodě je výrazným motivem tragická Kellnerova smrt na Aljašce a její bezprostřední následky. Zasaženě o tom hovoří jeho blízký přítel, slovenský právník a politik (2014–2018 bratislavský primátor) Ivo Nesrovnal; poznali se ještě v osmdesátých letech coby vysokoškoláci na vojně. To on jel vyřizovat nutné formality na Aljašku včetně identifikace v márnici, že mrtvým je P. K. V závěrečném díle Ladislav Bartoníček, který bezprostředně po smrti zakladatele převzal vedení PPF, vypráví, co bylo třeba udělat, aby firma běžela dál i bez Kellnera. Jde o citově zabarvené informace, což je pochopitelné, a vnášejí do série lidskou rovinu, v kontextu celku nepříliš výraznou, ale aspoň nějakou. Posluchač/ka se jinak o osobnosti P. K. dozví to, že byl tvrdohlavý, šel si za svým, vydělané peníze nerozhazoval, ale dále je zhodnocoval, uměl rány rozdávat i přijímat, dokázal se obklopovat chytrými lidmi, dovedl naslouchat, zdánlivě se při jednáních držel stranou, ale pak jasně rozhodl, na nehezkou práci měl svoje lidi. Nejde o překvapivé charakteristiky, šly by vztáhnout na řadu figur, jež v byznyse uspěly.
Daleko zajímavější jsou náznaky a mezery v nastíněném Kellnerově příběhu. Petr Chajda, který rozjížděl byznys PPF v Rusku devadesátých let, v seriálu přibližuje některé praktiky tamního podnikatelského prostředí té doby a říká, že to vydržel do roku 2000, kdy se vracel do ČR zcela vyčerpán (v tom roce se prezidentem stal Vladimir Putin). Pro představu: Chajda si v Rusku před příjmení napsal Pjotr Jaroslavovič, protože základem prý bylo „splynout“ a „příliš nevyčnívat“. Jsou to ovšem provozní detaily, nikoliv rozhodující aspekty toho, že se PPF dokázala na ruském trhu zaháčkovat a udržet.
Něco naznačuje Petr Kolář, jenž byl nejprve velvyslancem ČR v USA (v letech 2005–2010), pak do roku 2012 zastával týž post v Rusku, a poté jej najala PPF coby ředitele pro mezinárodní vztahy s tím, že by mohl pomoci firmě etablovat se na asijských trzích. Vydržel deset měsíců. „Na jedné konferenci jsem říkal, že by bylo dobré, kdyby se naši ruští partneři snažili přistoupit na západní standardy, a také jsem zmínil, že jedním ze zásadních problémů Ruska je únik mozků – a to způsobilo poprask, protože se ukázalo, že míra tohoto přístupu a otevřenosti není sdílena ze strany majitele (PPF), tak jsme si to vyříkali, to vyříkání proběhlo poměrně ostře,“ sdělil Kolář tvůrcům. Jak a komu dělal Kellner v Rusku hezky, seriál nesděluje.
Tvůrci parafrázují lidi z PPF, kteří tvrdí, společnost se někdy pohybovala „na hraně, ale nikdy ne za ní“. Americký novinář Allan Callison, jenž o zahraničních aktivitách PPF psal, hovořil o etické flexibilitě. Milan Tománek pro značku pracoval v Číně a specifika tamní podnikatelské kultury ilustruje formálními požadavky na barvu desek, v nichž se písemný materiál podstupoval úřadům. Prostě: obecné charakteristiky a nikoliv podstatné detaily. To podstatné se odehrálo, respektive muselo odehrát na úplně jiném levelu, aniž je veřejně známo, kde a jak. Tvůrci série žádali o rozhovory i někdejší prezidenty Václava Klause a Miloše Zemana – bez odezvy. (…)
V seriálu nezazní srovnání a úvahy – a mohl by z nich být docela výživný bonusový materiál – o tom, nakolik je „pépéefácká“ uzavřenost před veřejností specifická, přesněji oprávněná. Vyskytují se miliardáři, již se před veřejností neskrývají a apelují na společenskou odpovědnost – viz Bill Gates. Jak on, tak Steve Jobs nebo Elon Musk byli či jsou viditelné tváře ovšem mimo jiné proto, že jejich firmy vytvářejí konkrétní a hmatatelné produkty každodenního používání. Na druhou stranu Dieter Schwarz, nejbohatší Němec, zakladatel společnosti Schwarz Group, pod niž spadají řetězce Kaufland a Lidl, svou identitu vysloveně skrývá, rozhovory zásadně neposkytuje. Mezi všemi jmenovanými a Kellnerem je však jeden podstatný rozdíl: oni k základu svého majetku nepřišli během privatizace státních postsocialistických firem, který vzápětí rozhojnili na velmi specifických trzích Ruska a Číny.
Tím rovněž lze nepřímo odpovědět na otázku, zda se v dohledné době dočkáme detailní, investigativní a spolehlivé monografie Petra Kellnera. Hraje se tu o čas. Leckdo, kdo by k tomu třeba mohl něco říci, už není mezi živými. Leckdo, kdo ještě žije, mluvit nechce. Leckdo, kdo mluví, už přirozeně zapomíná detaily, nebo si zažité přenastavuje v sobě tak, aby to vyhovovalo jeho stávající pozici. Dokumenty byly zlikvidovány nebo nedobytně uschovány. Ucelený Kellnerův příběh, který by do určité míry byl i příběhem této země, sotva vznikne.
V bonusovém self-promo díle Jak vznikala série Kellner hovoří autorské trio Vojtěch Koval, Jana Klímová a Lucie Korcová. Zazní v ní například, že při natáčení je překvapila doteď trvající adorace Petra Kellnera ze strany zaměstnanců PPF na různých firemních úrovních. „I po Kellnerově smrti je vidět, že spousta lidí má nějaký velký respekt nebo obavu, že kdyby náhodou řekla něco špatného, takže by se to mohlo nějak projevit, nevím jak,“ podotýká Klímová a dodává, že čekala i kritičtější pohled „některých politiků z devadesátek, s nimiž jsme se snažili mluvit“.
Korcová má za to, že se „nám podařilo dát dohromady nějaký ucelený obraz“, přičemž neměli investigativní ambice. Koval za přikyvování kolegyň tvrdí, že sérii se daří vysvětlit, kým a jaký Kellner byl. Otázka je, zda bez investigace je věrohodnost takového obrazu možná. Nebo ještě jinak: je to od ČRo Plus dobrý a záslužný počin s tím, že vše, co v sérii není, právě všechny ty zející mezery, zastřenosti, nedohledatelnosti jsou také svého druhu odpovědí na to, kým Petr Kellner byl.
Lit.: Kundra, Ondřej: Jana Klímová: Překvapilo mě, kolik lidí se o Petru Kellnerovi bojí mluvit i dlouho po jeho smrti. In web Respekt, 23. 9. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (Ne)bezpečí Ondřeje Kundry #56 s ekonomickou novinářkou o tom, co zjistila během přípravy seriálu Českého rozhlasu o svého času nejbohatším Čechovi, který v roce 2021 tragicky zemřel při nehodě vrtulníku.
Se spoluautorkou podcastové série Českého rozhlasu Plus Kellner: Na cestě k miliardám Janou Klímovou o tom, kdo byl doopravdy tragicky zesnulý nejbohatších Čech, jaký měl vliv na politiku i o tom, co se o něm dosud nevědělo. (…)