„Gusto, dnes je tady opravdu husto!“ tato legendární věta zazněla z úst biskupa Václava Malého před 36 lety při velké demonstraci na Letenské pláni. Ve Vertikále se zeptáme, kam se podle něj posunula církev i společnost. Jakou podobu měla víra u disidentů? Zodpoví kolega Adam Drda z Příběhů 20. století. Mluvit budeme také o formách duchovního zneužívání a o nové ekumenické chartě. Moderuje Naděžda Hávová.
Natočeno 2025. Premiéra 16. 11. 2025 (ČRo Plus, 8:05 h.).
Obsah: 1. díl: Novinkami provází Naděžda Hávová (23:53) – 2. díl: Role církví v roce 1989 a poté: debata Aloise Křišťana a Matěje Senfta (25:38).
Lit.: Hávová, Naděžda – Bečková, Teresie – kac: Lidé v listopadu 1989 otevřeli svá srdce, vzpomíná Malý a dodává: Výzvou dneška je vnímat pluralitu. In web ČRo Plus, 16. 11. 2025 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: „Gusto, dnes je tady opravdu husto!“ Tato legendární věta zazněla z úst biskupa Václava Malého před 36 lety při velké demonstraci na pražské Letenské pláni. Stál tam po boku Václava Havla. Ve Vertikále Českého rozhlasu Plus vzpomíná na listopadové události a zamýšlí se nad tím, kam se od té doby posunula církev i společnost.
Václav Malý moderoval z balkónu Melantrichu statisícové protikomunistické demonstrace na Václavském náměstí a poté i na letenské pláni.
„Byla to jedinečná atmosféra, která se vytvořila jak na Václavském náměstí, tak na Letné,“ vzpomíná s odstupem 36 let Malý pro Český rozhlas Plus.
„Já jsem se před každým vystoupením v duchu modlil, abych zvládl tu roli, protože to nebylo jednoduché. Pod tribunou byly tisíce lidí a stačilo něco, co se člověku nepovede, a zcela se to mohlo jako zvrtnout.“
„Zároveň jsem si byl vědom, že musíme mluvit spontánně, lidsky. Že nelze moralizovat. Že je třeba ty lidi povzbudit, potěšit, zklidnit. Tak doufám, že se to podařilo. Přiznávám, že to byl dar z nebes, že to nebyla jenom nějaká moje schopnost, protože dneska bych to opravdu už nedovedl zopakovat,“ říká s pokorou.
Byl to Malý, kdo 25. listopadu 1989 na Letné vyzval publikum k modlitbě Otčenáše, přestože věděl, že většina účastníků demonstrace by o křesťanství málo nebo vůbec nic.
„Lidé byli velmi klidní, pokojní, otevřeli svá srdce a cítili, že se něco tedy děje, že se něco láme. V tomto smyslu to byla opravdu víra, naděje, že to bude lepší než dosud,“ je přesvědčený. (…)