Jana Losová, Vojtěch Kessler, Veronika Kršková. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček, dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Pavel Čeněk Vaculík, Zdena Herfortová a Vladimír Krátký.
Natočeno 2025. Premiéra 1. dílu 22. 12. 2025 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: Díl první: Byla to prostě naše babička. Na svoje babičky vzpomínají Anna Poláková-Mejsnarová a Anna Šmatová. –
Díl druhý: Její ruce mne hýčkaly a laskaly. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babička Ivany Koprnické byla sokolka, zpívala tak dobře, že zvládla náročné operní árie, a měla tuhý kořínek. Zemřela v devadesáti letech.
Díl třetí: Poloviční doktor, sedmihlavá saň a paní hostinská. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babičku Dagmar Gregorové nazývali ve městě sedmihlavá saň, byla však plná optimismu a humoru a každého uměla vyslechnout. Babička Jaroslavy Tiché měla pověst vynikající kuchařky, s manželem se starala o hospodu a zavedla v ní čtenářskou besedu. Těžkým a skromným životem prošla vesnická babička Jiřiny Krupové.
Díl čtvrtý: Cítila ke mně tolik lásky, kolik já k ní odporu. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. „Znamenala pro mé rodiče těžké břímě a nemohli k ní nalézt ani poněkud snesitelný vztah,“ píše ve své vzpomínce na babičku Reinhold Klaus. Původcem neštěstí byl vedle babiččiny povahy mimo jiné alkohol. Také babička Jaroslava Pátka měla ráda kořaličku a svého vnuka učila pít od dvou let.
Díl pátý: Takový je řád světa. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. V dalším vyprávění srovnává Věra Holubářová svoji babičku s babičkou Boženy Němcové. „Je jiná, a přece také krásná, moudrá a milující.“ Píše ve svých vzpomínkách.
Díl šestý: Nejkrásnější svíčka v kostele. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Milena Čupíková prožila celé dětství u babičky, kam ji jako „obtížné dítě“ rodiče odložili. Byla první světová válka, vesnický statek ale skromnou obživu přece jen poskytoval. Zbožná babička měla své stálé místo v kostele a svíčka, již si na mši nosila, byla „nejkrásnější ze všech“. Vnučka s babičkou prožila svých prvních deset let.
Díl sedmý: Střed je tam, kde stojíme. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babetta Bůvová se portrétům babiček v mnohém vymyká. Dostalo se jí slušného vzdělání, pražská studia trávila v rodině Františka Ladislava Riegera a poznala tehdejší kulturní elitu národa. Sama byla součástí místní elity, když se provdala za majitele továrny na cikorku ve Vysokém Veselí Františka Xavera Bůvu. O své babičce Babetce vyprávějí Marianna Fragnerová a Ladislav Radimský.
Díl osmý: Připomínala vědmy z dávných dob Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babička Ferdinanda Chaloupka byla temperamentní a nedůtklivá, a utrpěla-li příkoří, neodpustila. Ve vyprávění vzniká třígenerační rodina v okamžiku, kdy se tato tchyně i s tchánem nastěhuje do rodiny Chaloupků. S mladšími generacemi bydlela i babička Anny Thomayerové z dalšího vyprávění.
Díl devátý: Není kumšt vařit, když je z čeho. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. „Babička bydlela v malé komůrce s malým okénkem. Uvnitř byla úzká postel, oválný stůl, dvě židle, skříň, truhla a malá kamna,“ vzpomíná Franziska Meritzová. Také žižkovský byt babičky Růženy Horové byl malý a odrážel skromnost až chudobu a babiččin těžký životní úděl.
Díl desátý: Vím, komu vděčím. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Rakousko-Uhersko, Ukrajina, Slovensko i Čechy, těmito lokalitami prošla rodina Vlastimily Dobrotové. Babička mluvila patrně slovensky, ale nadávala polsko-rusky a vnučce nutila myšlenku, že je nešika a nic neumí. Přesto vzpomínka hovoří o vděčnosti a úctě. O ní hovoří i Svatava Martínková, jejíž babička, učitelka, se o vnučku obětavě starala po onemocnění tuberkulózou kostí a pomohla jí vést plnohodnotný život.
Lit.: Blažejovská, Alena: Babičky očima vnoučat. Staříci vzpomínají na moudrost a rady svých bábinek z minulých staletí. In web ČRo Plus, 22. 12. 2025 (článek). – Cit.: Milující, pracovitá, zásadová, moudrá. Anebo také nedůtklivá sedmihlavá saň? Ve vyprávění pamětníků ožívají babičky všech temperamentů a životních zkušeností. Od buditelských kruhů 19. století po skromné světničky, tam všude se rodila vnoučata, dnes už sami senioři. Vzpomínají na své dětství pod dohledem přísných i laskavých babiček i na jejich rady, které si odnesli do života a podle nichž se snažili, nebo naopak vůbec nesnažili žít.
Nebylo tehdy zvykem vydat se dál než do sousední vesnice. Místnost osvětloval slabý plamínek petrolejky a v domě žilo několik generací dohromady. (…)