Děti by neměly trpět za hříchy svých rodičů. Přesto se to často děje. Marianna Tomašovská se narodila v roce 1947 do německé rodiny v Československu. Celé dětství jí Češi nadávali do fašistických spratků, v dospělosti ji nutili, aby se vzdala německého občanství. Nejen nad jejím příběhem, ale i nad komplikovanými vztahy mezi Čechy a Němci se zamýšlí Lucie Korcová a Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2026. Premiéra 25. 9. 2026 (ČRo Plus, 20:34 h.). Repríza 26. 9. 2026 (ČRo Plus, 11:07 h.).
Lit.: Korcová, Lucie – Kroupa, Mikuláš: Češi jí nadávali do fašistických spratků, přesto nikdy neodešla. Příběh Marianny Tomašovské. In web ČRo Plus, 25. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když budeš hledět být dobrým člověkem, tak si můžeš být jistý, že bude na světě o jednoho mizeru méně. Takže kdybychom si to všichni vzali za cíl… nebylo by nám fajn?“ Tak zní životní motto Marianny Tomašovské. Přestože by děti nikdy neměly trpět za prohřešky svých rodičů, její příběh ukazuje, že některé byly nesmyslně trestány za provinění celého národa. (…)
Marianna se narodila v březnu 1947 do rodiny sudetských Němců. Na rozdíl od většiny příbuzných nebyli její rodiče po válce zařazeni do odsunu. Mariannin otec byl vyučený kovář – vynikající řemeslník, který se před válkou těšil dobré pověsti u svých přátel a sousedů, a hluboce věřící katolík. To všechno změnila druhá světová válka, kdy byl odveden, aby sloužil ve Wehrmachtu.
„Po válce nechtěl mít s vírou nic společného,“ popisuje ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa, „přišlo mu neuvěřitelné, že se lidé dopouštěli těch největších hrůz a na opascích přitom měli nápis: Gott mit uns – tedy Bůh s námi.“ (…)