Hynek Voráč a Jan Kudlič, dva skuteční hrdinové od Sokolova. Připravil David Hertl.
Natočeno 2025. Premiéra 1. 5. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.) ve speciálním cyklu Velitelé.
Lit.: Hertl, David: Velitelé. Zapomenutí hrdinové to neměli lehké na východní frontě druhé světové války ani později. In web ČRo Plus, 1. květen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vojáci, kteří za Československo bojovali v letech druhé světové války na východní frontě, to měli složité. Po roce 1948 byl východní odboj glorifikován, ani to ale neuchránilo některé z jeho účastníků v 50. letech od pronásledování a věznění. Naopak po listopadu 1989 byli vojáci z východu vnímáni často jako komunisté, kteří ideologii přinesli do Československa. O vyvážený pohled se zasloužili historici v posledních letech. Osudy velitelů připomene speciální řada Portrétů. (…)
První československý samostatný polní prapor, který se proslavil v bitvách druhé světové války u Sokolova či Kyjeva, začal v Buzuluku na hranici kazašské stepi a úpatí Uralu fungovat v únoru 1942 pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody, prvoválečného legionáře, který měl zkušenosti už s velením dobrovolnické jednotky z Polska.
Odvedenci se kromě tvrdého vojenského výcviku potýkali s tíživou zdravotní situací, krutou zimou a naopak horkým poduralským létem. Složení jednotky, s jejímž vznikem Stalin souhlasil teprve po napadení SSSR nacistickým Německem, bylo národnostně, názorově a věkově značně pestré.
Jádro útvaru tvořili vojáci a dobrovolníci z československého legionu v Polsku, které po záboru Polska zajala Rudá armáda a poslala je do internace v Sovětském svazu. Významně zastoupeni byli v jednotce Židé, kteří po útěku z Československa skončili v sovětských lágrech, stejně jako tisíce uprchlíků z Podkarpatské Rusi.
Bojový výcvik v Buzuluku trval téměř rok, 30. ledna 1943 byl tisícihlavý útvar odvelen na frontu, kde mohl naplnit svůj cíl – boj proti nacistickému Německu. Bojovým křtem praporu byla obrana vesnice Sokolovo jižně od ukrajinského Charkova. Vojáci 1. československého samostatného polního praporu šli do ostrých bojů téměř hned poté, co po náročném měsíčním putování vlakem i pěšky dorazili na místo.
Nakonec tedy Čechoslováci po úmorné cestě zasáhli poprvé do bojů proti zkušeným Němcům. Vedli si nad očekávání dobře, do historie se zapsalo hrdinství nadporučíka Otakara Jaroše, prvorepublikového důstojníka, který při obraně Sokolova padl. (…)
Speciální řada Portrétů představí možná tak trochu neprávem zapomenuté velitele: Hynka Voráče a Jana Kudliče, hrdiny od Sokolova. Dále legendární tankové velitele Richarda Tesaříka, Josefa Buršíka a Vladimíra Janka, a také velitele motorizovaných vojsk Antonína Sochora. (….)
Lit.: Hertl, David: Hrdinové od Sokolova Hynek Voráč a Jan Kudlič. Jejich prapor předvedl zuřivý odpor, přesto oba padli. In web ČRo Plus, 1. květen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: I když bylo Československo okupováno Němci, konec války slavilo na straně vítězů. Nejen zásluhou politiků, ale hlavně díky desetitisícům dobrovolníků, kteří se zapojili do bojů na straně protihitlerovské koalice mimo jiné v Sovětském svazu. Během prvního nasazení v březnu 1943 se sice československé vojenské jednotky při obraně ukrajinské vesnice Sokolovo vyznamenali hrdinstvím, téměř 90 Čechoslováku ale padlo. Byli mezi nimi i Hynek Voráč a Jan Kudlič.
Souhlas s vytvořením československé jednotky na sovětském území dal Josif Stalin poté, co Německo napadlo Sovětský svaz. Už v lednu 1942 se v sovětských novinách a rozhlase objevila náborová výzva a polní prapor začal fungovat 12. února 1942. (…)