Nevím, jak až posloucháte nové české rozhlasové inscenace, ale já osobně už se nestačím divit. Jakoby se vývoj vydal vpřed, jenže jakoby tak nějak směrem vzad.
V posledních pěti letech se totiž začaly „vyrábět“ jako na běžícím pásu rozhlasové adaptace klasického divadelního repertoáru: Shakespeare především, dále Wilde, Racine atd. Nic proti tomu – i když: nač to, když rozhlasový archív je plný inscenací stejných titulů? -, kdyby nová nastudování měla nějaké nové poselství, uchopení, dramaturgický výklad. Bohužel, drtivá většina všech těch Shakespearů jakýkoliv výklad postrádá, režisér (v tomto případě spíše režisérky, neb téměř všechny režírují Hana Kofránková a Markéta Jahodová) se spokojil s náznakovým vedením herců – inu, jako v létech padesátých, kdy éterem zněly stopadesátiminutové inscenace se spoustou „scénické“ hudby…
Dalším kazem této snahy „zrenovovat“ klasický divadelní fond je také to, že se z archívů asi už nikdy do éteru nedostane Hamlet Voskův, máme-li Hamleta Jana Šťastného. Neuslyšíme četbu Babičky v podání Růženy Naskové, když nám ji v instantní podobě (stačí zalít horkou vodou a máte zážitek) načetla sama Hana Kofránková. Pokud bude dramatická redakce Českého rozhlasu pokračovat v tomto směru, radši aby už nevysílala žádné inscenace z let šedesátých, ani z první poloviny let devadesátých, aby nebyla možnost srovnání…
(Napsáno pro čsp. Čárání Divadla Čára, duben 2004)
Mám pocit, že většinu z těchto inscenací režíruje Markéta jahodová, no Shakespeara určitě.
Přijde mi to, že je lepí, jak Baťa cvičky. Nebo vyrábí jak na běžícím pásu?
Zkrátka a dobře je to dobrý, ale dobrý ve smyslu bezchybná práce, ale nic v tom
není. Nemá to žádnej nápad, ničím to není výjimečné. A upřímně – rád bych slyšel
celého macbetha s Adamírou. chjo. to už nám asi neodvysílají.
Komentář by beatman — 18. 8. 2005 @ 15:50
Komentář by Přemek — 19. 8. 2005 @ 12:20
můžete mě prosím kontaktovat na mém emailu karel.kozel@centrum.cz
Díky KAREL
Komentář by Karel — 23. 5. 2006 @ 13:46