Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 3. 2016

Skrytá těla (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 19:51

Skrytá tělaCaroline Kepnes. Audiokniha. Překlad Jan Netolička. Hudba Mario Buzzi. Režie Alexandra Bauerová.

Čte Jan Zadražil.

Natočeno 2016. Vydalo Tympanum 3. 3. 2016 (2 CD mp3, 14 hod. 8 min.).

Pozn.: Joe Goldberg, šarmantní antihrdina s vražednými sklony, se i ve svém dalším příběhu snaží najít dokonalou lásku. Za každou cenu.

Když Joe za tragických okolností přišel o svou přítelkyni Beck, dospěl k zoufalému přesvědčení, že už nikdy nebude schopen milovat. Pak ale začala v jeho knihkupectví pracovat Amy Adamová a Joe zjišťuje, že se ve svém chmurném úsudku mýlil. Je svou novou kolegyní posedlý, přestože (nebo protože?) představuje pravý opak Beck – nesnáší Twitter, dokonce ani nemá e-mailovou adresu a na internetu o ní není jediná zmínka. Joe je uchvácen. Než však stačí Amy požádat o ruku, dívka zrádně zmizí a zanechá po sobě jen několik mlhavých stop… (anotace)

Logopedická pohádka aneb Jak zvířátka naučila Matýska hezky mluvit (2015, 2016)

Filed under: Hajaja,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 17:41

Šárka Kavanová. Audiokniha. Neotřelé logopedické říkanky a písničky, zakomponované do pohádkového příběhu, zpříjemní dětem výuku správné výslovnosti zábavnou formou.

Čte Tomáš Kobr. Zpívají Tomáš Kobr a Anna Suchánková.

Natočeno v roce 2015 (?). Premiéra (?)  7. 12. – 18. 12. 2015 (Rádio Junior, 10:00 h.).

Vydal Radioservis v roce 2016 (2 CD;  CR0796-2; EAN 8590236079625; 1 hod. 44 min.).

Obsah: 1. Mýtina pod kaštanem. – 2. Proč Matýsek nemluví. – 3. Zlaté kapradí. – 4. A, e, i, o, u. – 5. První souhlásky. – 6. Rozzlobené vosy. – 7. Nejtěžší písmenka. – 8. Jitřenka. – 9. Ráno. – 10. Návrat domů.

Pozn.: Matýsek je malý kluk, který bydlí na vesnici. Jeho tatínek je hajný, a tak má Matýsek blízko ke všem možným lesním zvířátkům. Ale nejsou to jen tak obyčejná zvířátka. Tahle jsou pohádková, protože Matýska učí správně a hezky vyslovovat a mluvit.  (anotace)

Pozn.:  Autorka Šárka Kavanová přišla s nápadem propojit přirozenou lásku dětí k přírodě a ke zvířátkům s nenásilnou výukou správné výslovnosti. Vypráví příběh malého Matýska, kterého zvířátka naučila hezky mluvit. Logopedická pohádka je plná říkanek a písniček, při nichž se děti přirozeně naučí správně vyslovovat všechny hlásky. (anotace) (more…)

2. 3. 2016

Deník zlatokopa Pima (2015?)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:19

Luboš Pavel. Audiokniha.

Čte autor.

Natočeno 2015 (?). K poslechu zde.

O Šídlovi a Teplomilovi (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:14

Luboš Pavel. Audiokniha. Pohádky o krejčíku Šídlovi a pohádkové bytůstce z mlhy a par…

Čte autor.

Natočeno 2015. Vydalo Creatio v roce 2015 (MP3).

Obsah: O Šídlovi a Teplomilovi  – Šídlo, Teplomil a černokněžník – O Šídlovi a Teplomilovi – šaty pro princeznu-  Šídlo a Teplomil jdou na draka.

Pozn.: Šídlo a Teplomil jdou na draka. Pokračování pohádky O Šídlovi a Teplomilovi – šaty pro princeznu. V této neobvyklé pohádce musel chudý krejčík ušít princezně šaty na její první ples. Ale jen takové, jaké nosí víly. V druhé části se Šídlo s Teplomilem vypraví na draka. Samozřejmě se vše odehrává úplně jinak, než podle plánu. Jediný, kdo může zachránit království, je krejčík Šídlo. Pokud chce uniknout hladomorně, nic jiného mu nezbývá. Jak ale najít a porazit draka, který vůbec neexistuje? Příběh je plný překvapení a není tu nouze o kouzla a proměny. Potřeštěný krejčík a zasněná pohádková bytost Teplomil si získají srdce nejen dětského posluchače, ale i toho dospělého.

O Kuliferdovi (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 20:55

Luboš Pavel. Audiokniha.

Čte autor.

Natočeno 2015. Vydalo Creatio v roce 2015 (15 x mp3, délka 2 hod. 3 min.).

Pozn.: Pohádka O Kuliferdovi sleduje osud malého hrdiny – hráška, který se nechtěl nechat uvařit v hrachové polívce, a tak udělal ve vzduchu salto a spadl pod kuchyňskou linku, kde mu v té tmě a vlhku vyklíčily ručičky a nožičky. Z kuchyně se vydává prozkoumat celý byt a při té průzkumné cestě poznává nové kamarády ze zvířecí říše. Na cestě bytem potká Ježka, kterého si děvčátko Anetka, i přes zákaz rodičů, přinesla domů z lesa. Kuliferda se rozhodne Ježkovi pomoci utéci zpátky domů a za přispění Mola, který ví, co je psáno v knihách a také se vyzná v mapách, se mu to podaří. Při putování celým bytem blíže poznáváme jednotlivé členy rodiny a objevujeme obyčejné věci z nové perspektivy – pohledu malého hráška, pro kterého i cesta přes koberec může být obtížná, jako přejít po písku poušť. Čeká na vás 14 kapitol zábavného poslouchání.
Luboš Pavel, autor textu i vypravěč, napsal mnoho pohádek a příběhů. Vystudoval katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. Pohádky nejen píše, ale i namlouvá jako audioknihy, a hraje na divadelních prknech. Při psaní je pro něj velmi důležitá zpětná vazba s divákem či posluchačem. Jeho příběhy se vyznačují humorem a hravostí. Jsou napsané přímo „do pusy“, takže se dobře poslouchají. Luboš Pavel pravidelně připravuje podcasty Pohádkář a Komunikator na iTunes. Vydal čtyři knihy, napsal několik divadelních scénářů a jeden scénář filmový. Již devět let pravidelně namlouvá knihy a časopis pro nevidomé. Pracuje také jako lektor komunikačních a prezentačních dovedností.

Poplach v slepičím rajónu (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 20:50

Luboš Pavel. Audiokniha.

Čte autor.

Natočeno 2015. Vydalo Creatio v roce 2015 (1 CD).

Ukázka zde.

Pozn.: V jedné vesnici na Klatovsku se odehrává něco neobyčejného. Jakýsi cizí člověk zabral slepicím zpustlou zahradu. To se nesmí nechat jen tak! Slepice se rozhodnou vyhlásit člověku válku. Naštěstí mají mezi sebou Sabinu, která je rodilou vůdkyní, odbornici na vynálezy Elišku, průzkumnici Lítá, nebojádnou Zitu a další slepice, které udělají vše pro to, aby zahradu získaly zpět. Všechno ale nakonec dopadne úplně jinak. Dvanáct kapitol o slepicích, při jejichž poslechu se určitě nudit nebudete.

Luboš Pavel, autor textu i vypravěč, napsal mnoho pohádek a příběhů. Vystudoval katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. Pohádky a povídky nejen píše, ale i namlouvá jako audioknihy, a hraje na divadelních prknech. Při psaní je pro něj velmi důležitá zpětná vazba s divákem či posluchačem. Jeho příběhy se vyznačují humorem a hravostí. Jsou napsané přímo „do pusy“, takže se dobře poslouchají. Luboš Pavel pravidelně připravuje podcasty Pohádkář a Komunikator na iTunes. Vydal čtyři knihy, napsal několik divadelních scénářů a jeden scénář filmový. Již devět let pravidelně namlouvá knihy a časopis pro nevidomé. Pracuje také jako lektor komunikačních a prezentačních dovedností.

Obsah: 1. Pustá zahrada – 2. Sabina na výzvědách – 3. Vyhlášení války – 4. Tvrdý výcvik – 5. Zbraně – 6. Slepičí babička – 7. Nálety – 8. Nečekané problémy – 9. Před útokem – 10. Útok  – 11. Změna plánu – 12. Nový domov.

Tady byla Britt-Marie (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:39

Frederik Backman. Audiokniha. Překlad Helena Matochová. Hudba Karel Heřman. Zvuk a střih Karolína Škápíková. Mastering Pavel Krch. Produkce Martin Pilař. Redakce Šárka Nováková. Grafická úprava Jindřich Loučka, 2016. Režie Michal Bureš.

Čte Valerie Zawadská.

Natočeno 2016. Vydal OneHotBook, duben 2016 (1 CD MP3, AK093, EAN: 8594169480930, 10 hod. 19 min.).

Pozn.: Nejlepší věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. Britt-Marie je třiašedesátiletá žena, které bylo řečeno, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. Po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl. Borg zasáhla finanční krize, po níž tam zůstaly jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerie, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne.

Ale když fotbalová přípravka v Borgu potřebuje trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoli, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu tu práci nechce, nezajímají.

Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by je Britt-Marie měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžičky, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že soda vyčistí skoro všechno.

—–

Fredrik Backman ve svém novém románu boří představy o typické švédské knize, je třeskutě vtipný a sentimentálně filozofický. – Göteborgs-Posten

Střídavě s finesou a střídavě hrubými tahy štětce vypráví Fredrik Backman o kulturních střetech, ke kterým dochází při setkání dvou odlišných světů. – Litteratur Magazinet

Fredrik Backman stihl od svého debutu vytvořit celý literární vesmír. Charakteristický je pro něj mnohoznačný jazyk a schopnost vylíčit břitké, důvěrně známé karikatury, postupně propracované do podoby románových postav z masa a kostí. – Svenska Dagbladet

Fredrik Backman (* 1981)

Pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do švédských novin a na svůj blog. Jeho prvního románu Muž jménem Ove (2012; česky Host 2014) se jen ve Švédsku prodalo přes šest set tisíc výtisků a práva byla prodána do dvaceti pěti zemí. Po úspěšné prvotině autorovi vyšly další tři knihy: Saker min son behöver veta om världen (Vše, co můj syn potřebuje vědět o světě, 2012), Babička pozdravuje a omlouvá se (2013) a v říjnu 2014 nejnovější román Britt-Marie var här (Byla tady Britt-Marie).

Valérie Zawadská (* 1958)

Po maturitě získala angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku jako elév, o rok později nastoupila na DAMU v Praze. Následovala divadelní angažmá v Západočeském divadle v Chebu (1982-1986) a v Městských divadlech pražských (1986-1993). Od 90. let je na volné noze, hostuje v několika divadlech a kromě filmu či televize se věnuje též práci pro rozhlas. Hrála téměř v šedesáti filmech, inscenacích a seriálech, ale popularitu jí získal zejména dabing, za který obdržela několik ocenění TýTý i Cen Františka Filipovského.

Původní návrh obalu CD:

britt-marie

Lit.: anonym: Tahle kniha mě posunula dál. In web Naposlech, 12. 4. 2016 (rozhovor s Valérií Zawadskou). – Cit.: Herečka Valérie Zawadská četla pro OneHotBook loni román Babička pozdravuje a omlouvá se. Letos ji režisér Michal Bureš obsadil i v další audioknize podle Fredrika Backmana, Tady byla Britt-Marie. Co o knize řekla sama interpretka? Jak ji Britt-Marie oslovila?

Četla jste i autorovu předchozí audioknihu Babička pozdravuje a omlouvá se. V čem pro vás byla práce na Britt-Marii jiná?
Především mě absolutně nadchlo, že Fredrik Backman vlastně napsal pokračování. Ve skrytu duše tajně doufám, že napíše i pokračování všech postav, které se objevily v knize a audioknize Babička pozdravuje a omlouvá se. Jiné je to samozřejmě v tom, že tentokrát nejde o pohled babičky, ale o perspektivu Britt-Marie. Když jsem dočetla, tak jsem stejně jako u první knížky brečela a brečela a brečela… A protože režisér Michal Bureš už mě zná, tak říkal: Doufám, že máš odbrečeno doma a že tady už bulet nebudem. Tak jsem slíbila, že ve studiu už ne, ale nakonec jsem za celou dobu pláč neudržela ještě dvakrát. Je to tak nádherný a sdělný text, že když pak i režisér řekne, že se mu to poslouchá ještě lépe, než čte, tak to podle mě svědčí o mnohém.Pokud se někomu líbila Babička, může podle vás doufat, že najde něco podobného i v Britt-Marii?
Vzhledem k tomu, že audioknihy se nahrávají a knihy se píší proto, aby je lidé poslouchali a četli a aby si z nich něco odnášeli, tak bych hrozně nerada prozrazovala, o co tam jde. Každopádně je to velice překvapivý příběh zmíněné paní. Já sama jsem si z textu vypsala asi šest citátů… Mám totiž na celý rok diář, kde si vedu záznamy o všech svých představeních, divadelních zájezdech a dalších povinnostech. A každý rok si do zápisníku poznamenám také nějaký citát, který mě zaujme a který mě ten rok posiluje, když se na něj podívám.Prozradíte, jaké to byly citáty?
Z těch šesti pasáží jsem si nakonec vypsala dvě věty:Člověk si nevybírá okolnosti, ale vybírá si své činy.

Člověk není osamělý, když ho někdo potřebuje.

Občas stačí si jenom připomenout staré pravdy, které vlastně už známe. Potkáváme spoustu osamělých lidí a možná, že román Tady byla Britt-Marie je právě o vnitřní osamělosti, do které se člověk může dostat jak sám, tak okolnostmi. Asi to zní strašně nadneseně, ale mě samotnou tahle kniha posunula dál. Spoustu věcí si člověk často neuvědomuje, nebo ani nechce uvědomit. I proto mám ráda literaturu. Pomáhá nám, abychom si lépe uvědomovali sami sebe.

Postavu Britt-Marie už budou někteří posluchači znát z audioknihy Babička pozdravuje a omlouvá se. V čem je v nové audioknize jiná?
Britt-Marie tu není jiná, co se týče charakteru. Jiný je pohled na ni. V Babičce se o Britt-Marii mluví jako o určité osobě, která žije v domě spolu s ostatními hrdiny. A posluchač si ji zafixuje jako odpornou, protivnou, ječivou, hádavou ženskou. Kdežto v audioknize Tady byla Britt-Marie si uvědomíme, proč taková je. A pochopíme ji.

Jak jste si herecky užívala tyhle její projevy a vlastnosti?
Velmi. Ale dávala jsem si pozor, abych svým projevem neprozradila dopředu víc, než bych chtěla. Což se snad podařilo – alespoň podle toho, co mi říkal režisér i oba mistři zvuku. Protože je potřeba, aby byl posluchač zvědavý, jak je možné, že se Britt-Marie najednou chová tak a tak. Kde se to v ní bere? A už jsme zase u těch okolností i u těch činů.

Nebudeme prozrazovat víc, než je třeba, nicméně v audioknize hraje jistou roli i fotbal. Jaký k němu máte vztah? 
Když byli moji kluci malí, tak jsme na řepských hřišťátcích s kamarádkou do těch merun také čutaly. Nemívám obvykle potřebu se jít na fotbal koukat nebo ho sledovat v televizi. Ale netvrdím, že by mě to občas nechytilo. Když jsme zhruba před rokem hráli proti Nizozemsku, kamarádka dostala dva lístky a tak mě vzala na Letnou. A já se nechala strhnout stejně, jako když jsem šla poprvé na hokej: řádila jsem na tribuně, jako by fotbal byla moje největší životní vášeň. (směje se)

Jak jste se na četbu druhého Backmana připravovala?
Především musí být člověk zdravý, mít zdravé hlasivky, důležitý je dostatek spánku, klidu a soustředění – tak jako o u každé práce – ať už sedím u mikrofonu, nebo stojím před kamerou či na jevišti. Pro mě je základní si text minimálně třikrát celý přečíst, udělat si drobné poznámky a pak je případně zkonzultovat s režisérem, jestli jdu ve svém pojetí správným směrem – ale to už se týká konkrétních kapitol a pasáží. Hlavní je: číst a vnímat, číst, vnímat, vnímat, číst.

A jaké jste měla s režisérem konkrétní konzultace?
Protože jsem se nikdy neučila anglicky, konzultuji vždycky, jakmile se tento jazyk objeví. Naštěstí zrovna v Backmanových knihách ho není tolik, jen pár ustálených spojení. A když už je používáme, tak se vždycky ptám, zda je nutné vyslovovat správně a korektně, nebo zda si mohu dovolit schovat se za postavu a trochu výslovnost zprznit – a říci to jako člověk, který nikdy nemluvil anglicky. Protože Britt-Marie by to taky neřekla perfektně.

Nicméně Backman je švédský autor, což s sebou nese nástrahy zase trochu jiné výslovnosti.
To mi kupodivu nedělalo vůbec žádné problémy; on už samotný autor se vlastně čte přesně tak, jak se píše… Jen jsme se s režisérem domlouvali na délce vokálu, protože jméno protagonistky může být krátce „Brit-Mari“, nebo „Brit-Marí“. Také může člověku leccos utéci, když se snaží číst dynamičtěji a rychleji, protože někdy je třeba dát četbě jisté tempo. Třeba zájmena: Dám ji, jako tužku, do šuplíku. Dám jí, té ženě, pohlavek. Já sama se třeba domnívám, že jsem to vyslovila správně, ale stalo se mi, že mě pan režisér musel zastavit a opravit, když jsem řekla dlouhou samohlásku místo krátké či naopak. Naštěstí je Michal Bureš tak úžasný člověk, že se prostě nedokážeme pohádat.

A měli jste spolu nějaký rozhovor o pojetí, kdy byste něco vnímali každý jinak?
To spíš u té první audioknihy Babička pozdravuje a omlouvá se, když jsem pro různé postavy hledala tu nejoptimálnější polohu – a v tom mě Michal perfektně vedl. Teď už jsme si jenom řekli, že musíme změnit chování a vyjadřování manžela Britt-Marie, který je po infarktu. Takže jsme si ujasňovali, jakým způsobem se může projevovat. A už zas nechci dál prozrazovat, co se přihodí. Úvodní situace je jasná: kam se Britt-Marie dostane a proč. Ale proč a jak se chová, tak jak se chová mezi jinými lidmi a v jiném, cizím prostředí, to už si musíte poslechnout – protože je to tak krásné, překvapivé a dojemné, že to rozhodně stojí za to.

Podobným způsobem funguje i další Backmanova kniha a audiokniha Muž jménem Ove…
Většinou je nejjednodušší někoho odsoudit: to je blbec, chová se strašně. Ale málokdo z nás se už zamyslí nad tím, proč ten člověk jedná určitým způsobem… Všechno má svoje důvody. To se mi na Backmanových knihách asi líbí nejvíc: jak autor dokáže nádherně a velmi vstřícně popsat lidskost v každém z nás.

Lovci vran (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:36

Lyndsay Faye. Audiokniha. Překlad Michal Prokop. Hudba Richard Mlynář. Zvuk a střih Karolína Škápíková. Mastering Pavel Krch. Redakce Šárka Nováková. Produkce Martin Pilař. Grafická úprava Jindřich Loučka, 2016. Režie Michal Bureš.

Čte Martin Písařík.

Natočeno 2016. Vydal OneHotBook v roce 2016 (1 CD mp3, AK 090, EAN: 8594169480909; 12 hod. 18 min.).

Pozn.:  New York ve druhé polovině 19. století. Vraždy, únosy, obchod s lidmi, drogy, černý humor, mladičký policista s tváří pochroumanou požárem, leč s duší čistou, spravedlivou a uvědomělou.

Lyndsay Faye

(* 1978)

Americká spisovatelka se narodila v kalifornském San José. Studovala na belmontské Notre Dame de Namur University a poté se živila jako divadelní herečka. Roku 2005 se přestěhovala do New Yorku za prací a volné dny před před večerními představeními si začala krátit psaním. Literárně debutovala roku 2009 holmesovskou poctou Dust and Shadow: An Account of the Ripper Killings by Dr. John H. Watson (Prach a stín: Zpráva doktora Watsona o vraždách Rozparovače). Bohové Gothamu (2012) jsou jejím druhým románem, na který navázala úspěšným pokračováním Seven for a Secret (2013, Sedmero spiklenců), nominovaným na prestižní detektivkářskou cenu Edgar.

Martin Písařík

(* 1979)

Už jako dítě účinkoval v televizním filmu Karla Kachyni Městem chodí Mikuláš. Poté nastoupil do amatérského divadla Radar, kde dodnes působí v inscenacích pro nejmenší. Vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři, vzdělání si doplnil i studiem muzikálu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Po angažmá v Divadle ABC se stal stálým hostem v Městských divadlech pražských, kromě toho účinkoval i v dalších divadlech (Na zábradlí, Ta Fantastika, Rubín, Kalich, Na Jezerce). Objevil se rovněž ve filmech jako Stříbrná vůně mrazu, Snowboarďáci, Ro(c)k podvraťáků, Lovci a oběti; známý je i z televizních seriálů Bazén, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Ententýky… Vyzkoušel si také moderátorskou práci a hojně se věnuje dabingu. Koncertuje s kapelou Akustik, pro kterou skládá a zpívá vlastní písně.

Lit.: anonym: Lovci vran. In web Naposlech.cz, b. d. (anotace). – Cit.: Píše se počátek roku 1846 a Timothy Wilde je posilou nově vzniklého newyorského policejního sboru, kde se specializuje na řešení zdánlivě nevysvětlitelných případů. Jednoho dne k němu vtrhne půvabná míšenka Lucy a prosí o pomoc. Lovci uprchlých otroků si podle ní přivydělávají únosem svobodných občanů, kteří jsou poté odvlečeni na Jih a tam znovu zotročeni. Lucy, jejíž hruď je z neznámých důvodů zjizvena biblickým nápisem, se obává, že právě takový osud potkal i její nejbližší rodinu.

Vyšetřovatelovy kroky opět zkříží jeho úhlavní nepřítelkyně – bordelmamá Silkie Marchová, která má evidentně prsty ve všech zločinných čachrech, k nimž v Timothyho okrsku dojde. Politická lobby mu ovšem zatím brání ji přes ně klepnout. Zábavný rozměr historické detektivce dodávají i neustálé hrdinovy konfrontace s extrovertním bratrem Valentinem, který jej při svých eskapádách válcuje charismatem i ironickými hláškami. Stejně jako v předcházejícím románu Bohové Gothamu vykresluje autorka fascinující a autentický obraz americké metropole poloviny 19. století a dokazuje, že je vypravěčkou strhujících příběhů s tajemstvím.

Lit.: Macháček, Tomáš: Černobílý New York. In web Naposlech.cz, 3. 5. 2016 (recenze). – Cit.: New York stojí uprostřed uprchlické krize. Na ulicích se v krutých mrazech o holý život perou vyhladovělí irští přistěhovalci i chudí černoši. New York roku 1846 není zrovna místo, kde by vládl pořádek a právo. Alespoň trochu bojovat proti nekalým živlům se snaží mladý policista Timothy Wilde. Samotný policejní sbor je však také čerstvou novinkou a ne všichni obyvatelé mají pro měděné hvězdy pochopení. Tím spíše, když se mezi strážce pořádku vmísí i lidé s velmi nebezpečnou povahou a nepoctivými úmysly. Podaří se Timovi rozbít gang, který unáší svobodné občany tmavé pleti, aby je na otrokářském Jihu prodal? A ubrání se nebezpečí, které hrozí i jemu samotnému?

Rok po prvním dílu s názvem Bohové Gothamu přichází vydavatelství OneHotBook s pokračováním neotřelé detektivní série ze starého New Yorku. Život ve velkoměstě je v románu Lovci vran popisován velmi ostře. Na jedné straně tráví své dny boháči v přepychu a dostatku, jen o pár bloků dál se chudina snaží získat pár drobných na uhlí nebo na jídlo. Svobodná Amerika také není pro všechny, bílí mají více práv než svobodní černoši a ti navíc stále nejsou v bezpečí. Otrokářství se v jiných státech stále daří a s deportacemi na jih se potýkají nejen uprchlí otroci, ale i svobodní občané, protože dokázat svou svobodu není vůbec jednoduché. Lindsay Fayeová ve svých knihách tepe do předsudků a hájí bezbranné. Nebojí se zabíhat do politických témat a ukazuje, že pronásledovaní byli v té době katolíci, stejně jako Irové či černoši. Nebezpečí, která z toho plynou, můžou být poučením i pro dnešní dny. Na rozdíl od děje detektivky v audioknižním zpracování románu žádné zločiny nečekejte. Martin Písařík se do role Timothyho Wilda vžil již podruhé a zdá se, že mu hrdina přirostl k srdci. Osobní život mladého policisty není zrovna růžový, poznamenala ho jak smrt rodičů, tak požár z předchozího roku. Ten zanechal stopy nejen na Timově duši ale i těle. S tím vším se interpret hlasově musí vyrovnat a Martinu Písaříkovi se podařilo vtisknout Timothymu tu pravou dávku naděje, bojovnosti ale i zklamání, protože mladému policistovi život občas dopřeje krutosti vrchovatou měrou. Ani ztráta přátel a odjezd milované osoby za moře však v Timothym nedokážou uhasit plamen nadšení pro spravedlnost a boj za lepší New York. Stejně tak se odpovídajícím způsobem v hercově projevu objevují odlesky všech rozpoložení, kterými Tim prochází a pouze ve výjimečných okamžicích a předělech mezi kapitolami mu v tom pomáhá tklivý zvuk trombonu. V orientaci pomáhá Martin Písařík posluchači i změnami hlasu, takže zejména Timova bratra Valentina rozeznáte spolehlivě v každé replice. Zvukový doprovod je v audioknize přítomný, ale pouze ve velmi syrové podobě, čímž souzní s příběhem.
 
Lovci vran patří mezi audioknižními detektivkami k netypickému úkazu. Nejsou severským románem, odehrávají se v historické době v New Yorku, přičemž velmi úspěšně pracují s vykreslením dobové atmosféry. Hlas Martina Písaříka provází dějem s lehkostí a přenese posluchače i přes některé starosvětsky delší popisné pasáže. Přizpůsobením tempa vyprávění rychlosti, s jakou se odvíjí klubko příběhu, přidává interpret ke klasické knize něco navíc, což většina posluchačů od moderní audioknihy čeká. Až na místy nepřesnou výslovnost anglických termínů nelze přednesu nic vytknout. Zaposlouchejte se tak bez obav do příběhu, ve kterém je vše buď černé, nebo bílé. Bohatství, nebo chudoba. Život, nebo smrt. Dobro, nebo zlo. Na kompromisy nezbývá prostor. Vítejte v New Yorku roku 1846.

29. 2. 2016

Podnájemnice v závoji (2002, 2014)

Sir Arthur Conan Doyle. Detektivní příběh. Překlad Eva Kondrysová. Pro rozhlas upravil Marek Horoščák. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Jiří Tomek), dr. Watson (Jaroslav Kuneš) a tajemná paní (Zuzana Slavíková).  

Nastudovalo Brno v roce 2002. Repríza 29. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 12. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Léto s Sherlockem; 26. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Pozn.: Hra vyšla na CD v roce 2014 společně se hrou Barvíř na penzi.

Lit.: anonym: Arthur Conan Doyle: Podnájemnice v závoji. In web ČRo 2 Praha, 12. 7. 2017 (článek). – Cit.: Za Sherlockem Holmesem se vydá žena, která svůj obličej skrývá pod závojem. Ten pak odhalí skutečný průběh několik let starého neštěstí.

Arthur Conan Doyle je skotský spisovatel a lékař, kterého Sherlock Holmes doslova proslavil. Narodil se do katolické rodiny a v devíti letech ho rodiče poslali do jezuitské internátní školy, kde jediná jeho radost byla psaní dopisů matce.

Vystudoval lékařství, kromě literatury se věnoval politice a sportu, angažoval se v obhajobě lidských práv. Byl dvakrát ženatý, měl 5 dětí. Byl velmi plodným autorem, kromě světově známých detektivních příběhů psal historické romány, hry, verše, science fiction aj.

28. 2. 2016

Třikrát vražda z posedlosti (1995)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 10:28

Patricia Highsmithová. Tři detektivní romány, Cizinci ve vlaku (1950), Houkání sovy (1960), Posedlost láskou (1962).

Načetl Jan Hyhlík.

Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 1995 (25 MC, Z2248, 2 CD mp3, MP2248, 933 MB, 104 stop, 33:59:02).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress