Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

1. 3. 2018

Když to tam není, tak to tam nehledej (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 15:55

 Ivana Chřibková. Humorný a sebeironický příběh Anny, která se vydává za novým životem do Prahy. Kniha je volným pokračováním oblíbeného titulu Suchý hadr na dně mořském.

Čte Vanda Hybnerová.

Natočeno 2018. Vydal Bookmedia, Audiotéka, březen 2018 (4 hodiny 2 minuty).

Pozn.: Anna – nosí kabát po babičce, spí ve spacáku ve sklepním bytě, jehož výhled z okna nenabízí víc než kotníky kolemjdoucích a psí zadky. V kufru má svetry proti listopadovému chladu, dopisní papír a srolovaný příbor v utěrce, jako když byla malá a jezdila s rodiči stanovat. Z rodné vesnice do hlavního města přijela proto, aby zjistila, jestli pořád ještě utíká od minulosti, nebo si už plní své vlastní sny. Koupí si mapu Prahy, vydá se poznat hlavní město a najít si práci. Do cesty se jí postaví Bořek, Naďa a Vlasta, ale stojí v ní také někdo z  její minulosti, u koho není jasné, jestli půjde s ní, vedle ní, nebo z cesty úplně sejde. Zásadní vliv na směr jejího života má ale neznámá dáma z tramvaje, která, aniž by měla sebemenší tušení, navždy ovlivní její život. Krátké kapitoly rychle posouvají děj, jsou plné obyčejných příběhů s neobyčejnou dávkou sebeironie a humoru. Kniha Když to tam není, tak to tam nehledej je volným pokračováním autorčiny prvotiny Suchý hadr na dně mořském, kterou pozitivně hodnotili nejen čtenáři, ale ocenila ji také kritika.

Ivana Chřibková
Narodila se ve Štěpánkovicích na Opavsku. Po studiích na střední škole začala pracovat pro kulturní rubriku opavského týdeníku Kamelot a později pro deník Svoboda v Ostravě. Po práci na několika charitativních projektech se rozhodla přestěhovat do Prahy. Dostala místo redaktorky týdeníku Ano televize Nova a na Nově potom zůstala ještě dalších deset let. Poté se rozhodla kariéru na Nově ukončit a změnit svůj dosavadní život. Sbalila se a přestěhovala do španělské Andalusie, kde napsala svůj debut Suchý hadr na dně mořském. Poté žila ve městě Leeds v Anglii, než se přestěhovala zase zpátky domů, do České republiky. Na jak dlouho, to ale nevíme. Velmi ráda a často cestuje. Momentálně spřádá plány na další knihu.

Vanda Hybnerová
Vanda Hybnerová je dcera mima a divadelního pedagoga Borise Hybnera. Narodila se v roce 1968 v Praze. Po studiu fotografie na grafické škole vystudovala herectví na pražské DAMU. Byla členkou Divadla Labyrint a hostovala napříč ostatními divadly, například v Divadle na Vinohradech, v Národním divadle, v Činoherním klubu, v Divadle v Řeznické, v Divadle pod Palmovkou, ve Švandově divadle a v Divadle v Celetné. V současnosti působí v Divadle Komedie. Za roli Petry v inscenaci Fassbinderovy hry Hořké slzy Petry von Kantové byla v roce 2005 nominována na Cenu Alfréda Radoka. Rok před touto nominací získala cenu Thálie za ženský herecký výkon za roli Catherine v inscenaci Důkaz v divadle v Řeznické.

28. 2. 2018

Pusinka (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 12:15

Sophie Hannah. Nezkrácená audiokniha.  Z anglického originálu Little Face, vydaného nakladatelstvím Hodder & Stoughton v Londýně v roce 2006, přeložila Lucie Mikolajková. Hudba Mario Buzzi. Zvuk, střih a mastering Matěj Korytář.   Design obálky Emil Křižka. Grafická úprava obalu pro CD Michaela Nussbergerová. Režie Ondřej Jirásek.

Čte Jan Kolařík, Eva Novotná.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, březen 2018 (1 CD MP3, EAN 8594051531009 celková délka 12 hod 39 min).

Pozn.:  Je to noční můra každé matky… Jen na pár hodin si Alice Fancourtová odskočila od svého dvoutýdenního miminka.Starost o malou Florence svěřila svému manželovi. Jakmile však po návratu vstoupí do dětského pokoje, jako by se propadla do zlého snu. Trvá na tom, že dítě, které leží v postýlce, není její dcera. Její manžel David tvrdí, že Alice buď lže,nebo se zbláznila. Jenže Alice ví, že musí policii přesvědčit, než bude příliš pozdě…

Sophie Hannah (1971)

Mezinárodní bestsellerová autorka psychothrillerů, publikovaných ve více než padesáti zemích, adaptovaných pro televizní zpracování a ověnčených mimo jiné britskou National Book Award za krimi roku. V žánru debutovala roku 2006 právě Pusinkou (Little Face), jíž se okamžitě prodalo více než 100 000 kusů a v níž se poprvé objevili detektivové Simon Waterhouse a Charlie Zailerová. Píše rovněž poezii, za niž byla nominována na cenu T. S. Eliota. Doslova literární bombou se staly její příběhy Vraždy s monogramem a Zavřená truhla, v nichž po více než 40 letech vrátila na literární scénu legendárního belgického detektiva Hercula Poirota.

Eva Novotná (1976 v Kyjově)

Vystudovala JAMU obor činoherní herectví. V roce 2001 nastoupila do angažmá Mahenovy činohry, kde působila do roku 2011. V letech 2011-2013 byla střídavě na „volné noze“ a členkou Ha-Divadla v Brně. V roce 2013 se vrátila do ND Brno , kde je dodnes. Můžete ji vidět v inscenacích Králova řeč, Paní z moře, Teror nebo Vévodkyně a kuchařka. Dlouhodobě se věnuje práci v dabingu i v rozhlase. Na televizních obrazovkách jste ji mohli vidět v seriálech Gympl nebo Velmi křehké vztahy.

Jan Kolařík (1968)

Již při studiích na brněnské konzervatoři spolupracoval s divadlem Husa na provázku, jehož je dodnes členem. Vytvořil zde výrazné role v inscenacích Balada pro Banditu, Amadeus, Doktor Faust, Evangelium sv. Lukáše, Lásky jedné plavovlásky, Cirkus Havel, a dalších. Filmoví diváci jej znají z Bratrů Karamazových od režiséra Petra Zelenky. Kromě dabingu a divadla je také moderátorem na brněnském rádiu Krokodýl a často spolupracuje s rozhlasem.

27. 2. 2018

Všetečky (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Poezie — Premek @ 11:38

Ondřej Fencl. Výbor básní ze sbírky Všetečky. Hudba Hromosvod Band.  Zvuk Přemysl Hnilička.

Recituje Pavla Limmlová.

Natočeno ve studiu Kupkova Brno 27. 10. 2017 (slovo). K poslechu zde.

Pozn.: Ukázky z básnické sbírky „Všetečky (poezie z noční tramvaje)“ muzikanta, textaře a hudebního novináře Ondřeje Fencla, která vyjde na začátku prosince 2017 u vydavatelství Galén. Recituje Pavla Limmlová, studentka brněnské konzervatoře a držitelka prestižní Ceny Českého rozhlasu na Poděbradských dnech poezie 2017.

25. 2. 2018

Doktorka z domu trubačů 1/9 (1981, 2018)

Ilona Borská. Četba z románu o životním příběhu MUDr. Vlasty Kákalové-Di Lottiové, která se ve dvacátých letech našeho století na vlastní pěst vydala do Orientu a založila v Bagdádu čs. nemocnici. Režie Ludvík Mühlstein.

Účinkují Věra Papírková a Jan Trnka.

Nastudovaly České Budějovice v  roce 1981. Vydala Radiotéka, únor 2018 (MP3, celková délka 113 min.).

Pozn.: Výběr z kapitol nejznámějšího románu Ilony Borské o životním příběhu MUDr. Vlasty Kákalové-Di Lottiové, která se ve dvacátých letech našeho století na vlastní pěst vydala do Orientu a založila v Bagdádu čs. nemocnici.. (anotace)

23. 2. 2018

Opuštěná společnost (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 18:45
Audiokniha Opuštěná společnost  - autor Erik Tabery   - interpret více herců

Erik Tabery. Kompletní audiokniha.  Česká cesta od Masaryka po Babiše. Pohled šéfredaktora týdeníku Respekt na současnou českou společnost v historickém a evropském kontextu. Mistr zvuku Jan Kacian. Režie Jakub Tabery.

Čte Jiří Dvořák a Ivan Trojan.

Natočeno 2018. Vydala Bookmedia, Audiotéka, únor 2018 (celková délka 10 hodin 32 minut).

Lit.: anonym: Erik Tabery: Opuštěná společnost – audiokniha. In web YouTube, 14. 6. 2018 (video + anotace). – Cit.: Vydavatelství Bookmedia představilo návštěvníkům veletrhu Svět knihy Praha 2018 audioknihu Opuštěná společnost. Jejího autora, Erika Taberyho, vyzpovídala moderátorka Sandra Procházková. Na besedu se bohužel nedostavil ani jeden z ohlášených interpretů. Vyhrazenou půlhodinu ovšem zcela z přehledem vyplnil rozhovor s Erikem Taberym jak o knize Opuštěná společnost, tak o její zvukové podobě. Tu, pod režijním vedením Erikova bratra Jakuba Taberyho, načetli herci Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Podívejte se na záznam celé besedy, které se konala 12. května v Sále audioknih veletrhu Svět knihy Praha 2018.

Pozn.: Šéfredaktror týdeníku Respekt Erik Tabery, svým kritickým pohledem popisuje Českou republiku od vzniku republiky až po současnost a přitom zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Popisuje život v době, kdy má jeden lživý příspěvek na sociálních sítích větší dosah, než systematická práce investigativních novinářů. Demokracie a nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány, a v popředí republiky stojí populisté místo morálních a politických vzorů. Myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.

Erik Tabery
Je především šéfredaktorem týdeníku Respekt. Věnuje se zejména politický komentářům. V roce 2003 obdržel za komentáře cenu Novinářská křepelka pro žurnalisty do 33 let. V únoru 2009 pak získal Cenu Ferdinanda Peroutky a o dva roky později i Novinářskou cenu. Je autorem knih Vládneme, nerušit (získal za ni prestižní cenu Toma Stopparda, byla také nominována na cenu Magnesia Litera) a Hledá se prezident, která byla rovněž nominována na cenu Magnesia Litera. Podle první z nich se natočil dokumentární film, který získal cenu Trilobit. Je autorem námětu k dokumentu Tady je Šloufovo či k dokumentárnímu seriálu o mladých lidech Generace nula. Jeho nejnovější knihou je politologická kniha Opuštěná společnost.

Jiří Dvořák
Jiří Dvořák se narodil v Brně a tam taky zůstal v angažmá i po vystudování herectví na Janáčkově akademii můzických umění. Když v roce 1999 dostal nabídku působit v pražském Divadle na Vinohradech, přijal ji a jeho členem je dodnes. Znát jej můžete třeba z televizních filmů. Mezi repertoár jeho filmů a inscenací patří například Pokoj bez oken, Vůně vanilky, Brouk v hlavě nebo nedostižná role detektiva ve filmu Vyvraždění rodiny greenů. Dále nelze opomenout jeho role v pohádce Jiřího Stracha Anděl páně, ve které stvárnil čerta Uriáše. Své charisma vložil do spousty známých dramatických postav, jako je Shakespearův Macbeth, Arthur Goring ve Wildově Ideálním manželovi, nebo Šmeral v Adině. Hrál také v Cyranovi z Bergeracu, Smrti obchodního cestujíícho, Hrátkách s čertem, Kdo se bojí Virginie Woolfové nebo Čechově Višňovém sadu. Jeho zvučný hlas se objevuje také v našich audioknihách, mezi které patří například Opuštěná společnost novináře Erika Taberyho.

Ivan Trojan
I když pocházel z herecké rodiny, jeho největší vášeň byl basketbal. Bohužel (nebo bohudík) jej jeho výška limitovala natolik, že se sportovní kariéry vzdal a přihlásil se na DAMU. Po absolvování se až do revoluce usadil v Realistickém divadle. Po roce 1989 působil v Divadle na Vinohradech, poté přijal angažmá v Dejvickém divadle, kde se stal vůdčí hereckou osobou. Díky jemu vyjímečnému hereckému projevu, byl obsazen také do filmových rolí. Mezi nejznámější patří například Jedna ruka netleská, Samotáři, Václav nebo Medvídek. Krom herectví je obsazován i v dabingu, a to díky jeho bezchybnému a velice kultivovanému projevu i charakteristického hlasu.
Je to jeden z nejlepších a nejvytíženějších českých herců současnosti. Svůj hlas propůjčil už řadě audioknih, například knize Opuštěná společnost novináře Erika Taberyho.

Lit.: Bártová, Anna Beatrix: Recenze – audiokniha: Erik Tabery – Opuštěná společnost. In web Knižní kavárna u Nely, 26. 3. 2018 (recenze). – Cit.: Knihy s politickým námětem nikdy nečtu. Ne proto, že bych na to neměla „hlavu“, ale prostě mě politika příliš nezajímá a nudí mě. Opuštěná společnost Erika Taberyho je kniha čistě o politice. Tak jak to, že jsem sáhla právě po ní? Konkrétně, po audioknize namluvené dvěma skvělými herci – Jiřím Dvořákem a Ivanem Trojanem?

Recenze:
Publicista a novinář Erik Tabery dokázal, že skutečně ví, o čem píše. Opuštěná společnost je perfektně vystižená filozofická úvaha o tom, kam se naše společnost dostala od vzniku samostatného československého státu v roce 1918 až dodnes. Tabery předvádí skvělou znalost politických dějin i politiky současné. Zabývá se postupně mnoha otázkami, týkajících se státu, jejího vedení, vlády i hlavních představitelů. Poukazuje na to, co bylo rozdílné v éře první republiky, za komunismu a v současné demokratické éře. Tvrdě se naváží do představitelů tehdejších i dnešních politických uskupení i hlav státu.

Měla jsem obavy, že se mi knížka nebude líbit a bude na mě příliš složitá. Proto jsem využila možnosti poslouchat ji jako audioknihu. Přiznávám, že mě nalákali především interpreti – Jiří Dvořák a Ivan Trojan, které mám moc ráda. A byla to skvělá volba. V jejich podání se úvahy poslouchaly velmi dobře, hlasy obou interpretů jsem si velmi užívala a dozvěděla jsem se opravdu mnoho informací, které bych jinak hodně těžko a dlouho hledala v mnoha publikacích a novinách.

Zatímco Jiří Dvořák byl hlavním vypravěčem, Ivan Trojan četl různé citace a výroky slavných politiků, popř. úryvky z jejich proslovů, knižních vyjádření a pod. Bylo tak přesně jasné, co jsou citace – úryvky a co je hlavní vyprávění. To bylo vymyšleno výborně.

Celkově se mi audiokniha hodně líbila. Neříkám, že jsem úplně nadšená, byly okamžiky, kdy jsem se i nudila. Prostě éra komunismu mezi mé „hobby“ patřit nikdy nebude, a tak když se autor věnoval této problematice, dost jsem se nudila. Na druhou stranu ve chvíli, kdy přikročil k porevoluční politice, doslova jsem pana Dvořáka hltala. Porevoluční politická scéna mě hodně bavila a nejvíce ta témata, která jsou nejaktuálnější a která si dobře pamatuji a sledovala jsem je prostřednictvím zpravodajství vlastně nedávno. Ať už je to uprchlická krize, problém menšin, současná politická scéna a především prezident a jeho volba.

Oceňuji také portréty dvou výrazných osobností dnešní politické scény – Miloše Zemana a Andreje Babiše. Tabery nikomu nemaže med kolem úst a ukazuje věci takové, jaké jsou. Otevře tak oči mnohým, kteří o nich až dosud netušily spoustu věcí, tak jako já.

Myslím, že tato kniha – audiokniha by měla být povinnou četbou na středních a vysokých školách. Studenti by si tak mnohem více uvědomovali, kam vede nezájem o politiku dnešních mladých lidí a k volbám by pak jistě přistupovali mnohem zodpovědněji.

I když to bylo poměrně náročné a hutné sousto, jsem ráda, že jsem si audioknihu Opuštěná společnost poslechla. Volba obou interpretů byla podle mě naprosto klíčová a velmi dobře vyřešená. Oba páni herci, především však Jiří Dvořák, mě uchvátili. Namluvit dobře filozofické úvahy o politice vážně není nic jednoduchého a oni se toho zhostili bravurně.

Lit.: Gregor, Lukáš: Varovné zamyšlení. In web Naposlech.cz, 28. 3. 2018 (recenze). – Cit.: V loňském roce vypustilo nakladatelství Paseka do českého knižního prostoru dva tituly, u jejichž zrodu stálo vítězství Donalda Trumpa. Ne snad, že by se myšlenky obsažené jak v Snyderově Tyranii, tak Taberyho Opuštěné společnosti tolik fixovaly na Trumpovu osobnost, ale coby „poučení z krizového vývoje“ této americké události slouží pro aktuální časy (a další dny) s nemalou naléhavostí.

Opuštěnou společnost šéfredaktora týdeníku Respekt pojí se Snyderovou útlou, avšak o to angažovanější výpovědí hned několik aspektů, které samotnou knihu i dostatečně charakterizují. Tabery pro kritickou reflexi současnosti s úmyslem dívat se dál využívá znalosti uplynulých dnů, respektive let a desetiletí. Moderní historie totiž ukazuje, bohužel až příliš přesvědčivě, jak se společenské jevy v časových sinusoidách vracejí do hry. Jak nejsme schopni, byť materiálů máme více než dost, se poučit a jak právě taková slepota k dřívějším chybám může být riskantní až nebezpečná.Zatímco Snyder vytvořil spíše manifest o tom, jak proti riziku nebezpečí zabojovat či se mu ubránit, Tabery esejistickou formou přemýšlí, klade příklady, nevyhýbá se osobním obranám i „výpadům“, ale spíše nutí vše vnímat v širším kontextu. Opuštěná společnost tak působí spíše jako zdroj pro debatu intelektuálů, zatímco Tyranie významného historika Snydera může zafungovat i jako ostrý šťouch, který lze po kapitolách (s trochou nadsázky) sdílet přes sociální sítě.Při hodnocení Opuštěné společnosti by se pravděpodobně literární kritik dokázal oprostit od svého vlastního postoje vůči tomu, co Tabery hlásá. Já si však dovolím uchopit vlastní dojem z knihy skrze to, jak moc s Taberym (ne)souzním.Týdeník, který vede, mám mnoho let předplacený, a to právě i z důvodu, že ve valné většině případu sdílím podobné vidění světa – politické priority či ukotvení Česka ve světovém uspořádání. Taberyho texty, které se ohlížely směrem do české moderní historie, zejména k Masarykovi a Čapkovi, patřily v poslední době k tomu nejinspirativnějšímu. A to i přesto, že při čtení jsem se stěží mohl zbavit pachutě, že malost a nenávist, která k Čapkovi za jeho názory směřovala, je u nás znovu ve hře, často bohužel s původem v těch nejvyšších patrech vedení státu.Tabery není historik a ani nepíše historickou práci, může si proto dovolit, tak jako ve svém časopisu, pojmenovat vlastní osobní postoj a skrze tuto perspektivu minulost a současnost hodnotit, komentovat, a vlastně i ponoukat čtenáře k zamyšlení a dost možná přehodnocení některých paradigmat. I když, troufám si tvrdit, že Taberyho text si přednostně přečtou stejně jenom ti, kteří podobné nahlížení už mají.

Knihu jsem si pořídil hned při vydání a s radostí uvítal, že se jí Bookmedia ve spolupráci s Audiotékou nedávno chopila a vydala ji i jako načtenou audioknihu. Zvukový formát jí totiž náramně sluší. Ne snad proto, že by Erik Tabery až tolik razil vypravěčský tón, svým způsobem je kniha plna různých faktografických údajů a odkazů. Nicméně ze stylu psaní se nezapře letitá publicistická zkušenost, díky níž je jazyk čtivý i ve chvílích zatěžkaných informacemi. Režisér Jakub Tabery, bratr autora knihy, ve spolupráci s mistrem zvuku Janem Kacianem velmi vhodně zpracovali text tak, aby byl ještě o poznání čtivější (do uší). Kniha má totiž dvojici interpretů. A zatímco hlavní text čte Jiří Dvořák, citace jiných zdrojů byla svěřena Ivanu Trojanovi. Pro pochopení a orientaci takové režijní vedení slouží velmi dobře, a to nemluvím o tom, že právě tito pánové mají barvy hlasů, které k sobě pasují. Jiří Dvořák má navíc zkušenost se čtením faktografické literatury, stačí si vzpomenout na sérii z rodu Přemyslovců.

I díky srozumitelné struktuře knihy a členění do tematických kapitol se dá poslouchat kniha dobře po částech, dokonce i s delšími přestávkami mezi nimi.

Kniha v době svého vydání mohla posloužit coby varování před parlamentními, respektive prezidentskými volbami. Ačkoliv se zdá, že její účinek nezafungoval, neznamená to, že by neměla nadále smysl. Je univerzálnější, než se možná zdá. A proto je dobré ji kromě té policové knihovničky mít raději po ruce i v digitální zvukové knihovně.

Lit.: Alena: Opuštěná společnost | audiokniha. In web Knižní banket, 30.3. 2018 (recenze). – Cit.: Kniha šéfredaktora týdeníku Respekt, Erika Taberyho, zamířila jednak mezi finalisty Magnesie Litery za publicistiku, jednak také do uší posluchačů audioknih díky spolupráci Audiotéky a Bookmedia (ze stejného spojení pochází mj. také Problém tří těles, který jsem již na tomto webu recenzovala).

Rolí vypravěčů se ujali dva zkušení herci a vypravěči audioknih: Jiří Dvořák a Ivan Trojan. První jmenovaný nese na Opuštěné společnosti výraznější stopu. Načetl totiž veškeré pasáže, které pocházejí z pera Taberyho, zatímco Trojan propůjčil hlas citátům. Těch je však v knize požehnaně, a tak se rozhodně nemusí cítit opuštěně.

Jak podnázev díla napovídá, Tabery se rozhodl své čtenáře a potažmo posluchače seznámit s vlivem politiky a politiků na naši společnost, a to od Masaryka po Babiše. Stejně často však zaznívají i jména jako Beneš, Peroutka, Čapek, Dubček, Havel, Klaus či Zeman. Nevyhýbá se ani konspiračním teoriím, hodnotí vztah k Rusku, Německu či Evropské unii, vysvětluje pojmy jako populizmus či intelektuál.

Po stránce sesbíraných informací se jedná o knihu vysoce hodnotnou (což zřejmě ocenila i porota Magnesie Litery) a rozhodně by alespoň některé její pasáže měly patřit k „must-read“ současného občana, zejména studentů, kteří mají pochybnosti o dostatečnosti školní výuky z hlediska moderních dějin (sám autor na tuto skutečnost upozorňuje). Jako velmi přínosnou v tomto ohledu hodnotím zejména první polovinu knihy. Poté postupně z jednotlivých kapitol začíná vyvstávat neoddiskutovatelný fakt: autor není nestranným pozorovatelem.

Situace zejména porevolučních let hodnotí, a to pohledem člověka protizemanovského, protibabišovského, protiruského a protitrumpovského. Otázku ohledně novinářské nestrannosti nechejme stranou, přeci jen je to jeho kniha. Rovnou ale předestírám, že pokud vám kterýkoli z pánů imponuje, zejména v závěru knihy budete do textu dělat nesouhlasné vlnovky.

Audiokniha ve vysokém tempu

Poslouchat tuto audioknihu je zážitkem samo o sobě. Střídání hlasů obou herců pomáhá udržovat pozornost v již tak náročném poslechu. Tempo, které nasadil Jiří Dvořák, je zběsilé, ale příjemné. Pasáže Trojanovy jsou potom často jakýmsi zklidněním v rozbouřeném moři autorových myšlenek.

Považuji však za slabinu audioknihy naprostou a totální absenci předělů mezi kapitolami. I kdyby se jednalo o kratičký trylek, tato maličkost by nejen oživila, ale především pomohla uspořádat kapitoly, které na sebe často v závratném tempu navazují takovým způsobem, že se herci málem ani nestihnou nadechnout.

I přes nasazené tempo odvedl režisér Jakub Tabery solidní práci, v celé deseti a půl hodinové knize jsem neobjevila závažnější problém. Celé dílo působí velmi kompaktně a uzavřeně, oba herci jako by četli své části bez výraznějších zastavení a přeřeků.

Po technické stránce, pokud by se objevila nová verze s předěly mezi kapitolami, troufla bych si tvrdit, že máme prvního adepta na příští ročník ankety o audioknihu roku. Obsahovou stránku Opuštěné společnosti si netroufám dále hodnotit. Považuji za důležité, aby si každý udělal názor sám. Erik Tabery sesbíral informace a opatřil je vlastním komentářem. Nemusí se vám líbit, nemusíte s ním souhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.

Lit.: IJáček007: Recenze knihy Opuštěná společnost. In web Blog IJáček 007, 12. 1. 2020 (posluchačská recenze). – Cit.: Mám pro Vás další recenzi knihy, která by se měla stát součástí osnov základních škol. Knihu popisující vnímání Čechů na politiku i na reálné důsledky, které reálně naší malé zemi hrozí.

Kniha šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho, popisuje strasti Čechů na cestě za demokracií. Od vzniku první republiky, druhou světovou válku, nástup komunistické moci, Ruské obsazení, svrhnutí komunistického režimu až po současnost. Tak velký tento kniha má záběr. Čtenáři ukazuje, jak vrtkavá může být demokratická společnost. Až mrazivě shrnuje fakt, že změna režimu může být rychlejší, než si kdokoliv z nás může myslet.

Pozornost je věnována prezidentům, jak z dob minulých, tak také toho aktuálního. Shrnuje sílu i nebezpečí populistů. Vliv sociálních sítí. Důležitost nestranných médií. Náhled do fungování neziskových organizací a proč jsou neustále terčem útoku politiků. Zamyšlení nad politickým směrem západu či východu a porovnání, kam jsme směřovali kdysi kam nyní a co s toho pro nás plyne. Také otázku ruského vměšování, jeho pohled na demokratické systémy. Kniha se také nebojí dotknout otázek ohledně evropské unie. V poslední části knihy se pak autor věnuje například Miloši Zemanovi či Andreji Babišovi.

To jsme měli výčet hlavních bodů, o kterých se v knize můžete dočíst. Máme zde ale i pohled na to, co se povedlo či nepovedlo ze začátku budování postkomunistického Československa. Velmi okrajově hlavní kauzy všech vládnoucích politických stran a také postupné doplnění okolností těchto politických kauz. Autor velmi poutavou cestou od minulosti přechází k současnosti a ukazuje tak, co se povedlo, co ne a na co je potřeba dávat si pozor. Poučíme-li se totiž z minulosti, pak zjistíme, že jakmile přestaneme sledovat dění okolo nás, můžeme se během několika špatných rozhodnutí s naší svobodou nedobrovolně rozloučit.

Ač se konec knihy nečte nebo neposlouchá jednoduše, je potřeba si přiznat pravdu. Jendou jsme součástí demokratické společnosti a je i na nás, jak ovlivníme směr, kterým se naše malá země vydá. Protože, jak už historie ukázala, nelze si nevšímat dění okolo a schovávat se jen za mezinárodní smlouvy nebo za tvrzení, že se nám nic v demokracii stát nemůže.

Audiokniha je dlouhá téměř deset a půl hodiny a propůjčily ji hlasy Jiří Dvořák a Ivo Trojan. Tištěná kniha má 282 stran. Hodnocení knihy na databázi knih je v době psaní tohoto článku 92 %. Na portálech audioknih je to více jak 4,5 z 5 možných, kdy hlasovalo více jak 240 lidí. Já osobně dávám knize také téměř plný počet bodů. Shrnuje totiž fakta a předkládá je tak, jak jsou. Za mě je to kniha, která by se měla dostat k co nejvíce lidem, protože shrnuje to, co bylo a ukazuje také to co by mohlo být, pokud budeme jako společnost stále čekat, že problémy zmizí, když si jich nebudeme všímat nebo se přinejhorším najde někdo, kdo jej vyřeší za nás. Já mohu knihu jedině doporučit i Vám. Obsah knihy je stále aktuální i v roce 2020.

Žena v okně (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 15:25

A. J. Finn. Komletní audiokniha. Thriller o tom, co se může stát, když zahlédnete, co nemáte.

Čte Kateřina Veselá.

Natočeno 2018. Vydalo Motto, únor 2018 (celková délka 13 hodin 22 minut), řada Thriller.

Pozn.:  Pokud se to opravdu děje, není to paranoia!  – – – Anna Foxová žije sama, uzavřená ve vlastním světě. Ze svého domu nevychází, dny tráví popíjením vína, sledováním starých filmů… a špehováním sousedů. Jednoho dne se do domu přes ulici přestěhují Russellovi, na pohled normální rodina. Jenže pak Anna zahlédne něco, co neměla. Její už tak nejistý svět se začne rozpadat a na povrch vypluje šokující tajemství. Co je pravda? Co představa? A kdo je v nebezpečí? Jedno je jisté: nikdo a nic není takové, jak se zdá.

Lit.:  Macháček, Tomáš: Vražda v hledáčku fotoaparátu. In web Naposlech.cz, 27. 3. 2018 (recenze). – Cit.: Neurotická alkoholička Anna Foxová nevychází z domu, žije online životem na diskuzních fórech a skrze objektiv své zrcadlovky šmíruje své sousedy. Zbytek času pak tráví sledováním starých filmů. Ačkoliv bývala psycholožkou, teď by odbornou pomoc potřebovala sama. Když se jí jednoho dne v hledáčku fotoaparátu objeví žena v šatech zbrocených krví, po níž se následně slehne zem, není divu, že jí nikdo nevěří. Může si být jistá, že se vše neodehrálo jen v její fantazii?

Hlavní hrdinka románu Žena v okně proplouvá životem jako vratká bárka rozbouřeným mořem. První polovinou knihy se Anna prakticky jen potácí od lahve k lahvi, nikdo její slova nebere vážně tím víc, čím urputněji se snaží dokázat jejich pravdivost. Důvody, které vedly k tomu, že se z úspěšné terapeutky stala nedůvěryhodná agorafobička, která se před světem zabarikádovala ve svém domě s notnou zásobou alkoholu, je zpočátku odhalováno jen v náznacích. Co je skutečnost a co jen iluze ovlivněná vínem a noirovými filmovými thrillery? Odpovědi přináší až poslední třetina příběhu, napěchovaná akcí a překvapivými zvraty.

Ačkoliv tomu ženský styl románu nenapovídá, pseudonym A. J. Finn skrývá muže, někdejšího literárního kritika Daniela Malloryho. Ten se svou prvotinou Žena v okně najel na módní vlnu psychologického thrilleru a způsobil v literárním světě obdobný poprask, jako dříve autorky knih Zmizelá či Dívka ve vlaku. Stejně jako ony se i Mallory brzy dočká filmové adaptace svého debutu. Na to si zájemci ale ještě nějakou dobu musejí počkat, zato do audioknihy se mohou pustit hned. Více než třináctihodinová nahrávka vyšla v nakladatelství Motto a k posluchačům z ní promlouvá hlas mladé brněnské herečky Kateřiny Veselé. O režii se postaral Ondřej Jirásek.

Kateřina Veselá dostala v oblasti audioknih poprvé příležitost ve sbírce Vánoční vražda a jiné povídky, v níž se s jazykem autorky nedokázala příliš sžít, a působila strojeně. Bylo však znát, že za méně podařeným výkonem stojí spíše nedostatek zkušeností, než absence schopností. U Ženy v okně se dojem strojového načtení vcelku podařilo potlačit a bylo znát, že hereččina jistota narostla. Zní uvolněněji a již například nepřirozeně nemění hlasy u vedlejších postav. Nejde říct, že by už vše bylo bez chyb, spíše je interpretka, jak se zdá, na správné cestě. A to přesto, že jí klacky pod nohy tentokrát hází místy neobratný překlad Jiřího Kobělky, používající češtině vzdálené otrocké překlady anglických výrazů.

Nahrávku doplňuje hudba Jany Jelínkové, která by se ale hodila spíše k jinému žánru, nebuduje totiž potřebné napětí. Nechybí ani množství doplňkových zvuků, například bouchání dveří či vrzání schodů. Pokud je skutečně jejich přítomnost nezbytná, bylo by vhodné vynechat nadbytečný slovní opis daných činností, které jsou ruchy dostatečně názorně vyjádřeny. Co naopak stojí za pochvalu, je úprava pasáží, popisujících chatovou konverzaci. Zde byly opakující se přezdívky odesílatelů nahrazeny zvuky ťukání do klávesnice, respektive pípnutím příchozí zprávy. Snad jen kdyby klapot kláves nestál samostatně, ale podbarvoval interpretčin hlas, byla by četba plynulejší.

Bylo by snadné říct, že Žena v okně je pouze dalším příběhem nevyrovnané hrdinky, která viděla vraždu. Takových tu bylo poslední dobou hned několik. A. J. Finn ale boduje přiznanými odkazy na své oblíbené filmy ze zlaté éry Hollywoodu, které matou hrdinčinu mysl tak, až si sama do poslední chvíle není jistá tím, co je skutečnost a co pouhá iluze. Abyste zjistili pravdu i vy, musíte si Ženu v okně poslechnout.

20. 2. 2018

O krok pozadu (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:16

Henning Mankell.  Jak dohnat temný stín ve stopách zavražděného kolegy? Sedmý díl série případů komisaře Wallandera. Překlad Hana Švolbová. Režie Michal Bureš.

Čte Jiří Vyorálek.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook v roce 2018 (2 CD MP3, katalogové č.: AK170; EAN: 8594169481708; celková délka nahrávky: 16 hodin 53 minut).

Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Netradiční oslava slunovratu v maskách a kostýmech z osmnáctého století má neslavný konec – trojice mladých lidí, která se jí zúčastnila, je pohřešovaná. V letním klidu ystadské policejní stanice se však nikdo příliš neznepokojuje … Starosti rodičů bere vážně snad jen Wallanderův kolega Svedberg, který se do pátrání po pouští na vlastní pěst. Když je pak nalezen zavražděný ve svém bytě, začne Kurt Wallander hledat stopy v nejniternějších tajemstvích respektovaného kolegy a mimo jiné najde fotografii okostýmované mládeže. Komisaři, jenž se vzpamatovává z otcovy smrti a zároveň čelí nepříjemným zdravotním problémům, jako by stále cosi unikalo. Jeho jediným vodítkem je fotografie neznáme ženy, kterou se stále nedaří identifikovat. Někde se pohybuje bezohledný vrah a Wallander je v pátrání stále o krok pozadu.

Případ O krok pozadu byl rovněž zfilmován jako třetí díl první řady TV seriálu BBC Wallander, s Kennethem Branaghem v hlavní roli.

Henning Mankell (1948 – 2015)

Narodil se ve Stockholmu a vyrostl na různých místech Švédska. Působil jako herec, divadelní režisér a manažer jak ve Švédsku, tak v Mosambiku, kde vedl divadelní soubor Avenida a psal stranou evropského ruchu. Na začátku 90. let vytvořil postavu komisaře Wallandera, o němž napsal 11 knih, které ho proslavily po celém světě. Jako první se české audiopodoby dočkal jeho literární debut Vrazi bez tváře a od té doby jsou postupně nahrávány i další díly série vždy volně navazující na předchozí děj. Detektivovy případy se ve Švédsku dočkaly filmových adaptací, následoval seriál Wallander, natočený roku 2005 ve švédské televizi a o tři roky později také na britské stanici BBC, která do hlavní role obsadila Kennetha Branagha.

Jiří Vyorálek (* 1974)

Narodil se v Třebíči, vystudoval Konzervatoř a JAMU. Po angažmá v Divadle 7 a půl účinkoval v Divadle Husa na provázku, kde se úspěšně zhostil např. Hamleta či role Idiota v jevištní tetralogii Sto roků kobry podle F. M. Dostojevského v režii Vladimíra Morávka. Za souborné uvedení tohoto představení byl roku 2007 nominován na Cenu Thálie. Několik dalších let působil na volné noze a ztvárnil řadu rolí v Divadle Reduta, ale i ve filmu (Největší z Čechů, Rodina je základ státu, Posel, My 2) a v televizi (České století, První republika). Od roku 2013 je stálým členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí.

Lit.: Macháček, Tomáš: Vrah má náskok. In web Naposlech.cz, 26. 2. 2018 (recenze). – Cit.: Trojice mladých lidí v historických kostýmech pořádá oslavu slunovratu. Z povzdáli je ale pozoruje mezi stromy ukrytý zabiják. Takto zostra začíná v pořadí již sedmý případ komisaře Wallandera O krok pozadu z pera Henninga Mankella. Jako by toho nebylo málo, jednoho z Wallanderových nejbližších kolegů naleznou v jeho bytě mrtvého. Přestože se kola vyšetřování roztáčejí naplno a policie dělá maximum, pachatel stále uniká.

Kurtu Wallanderovi nepřeje štěstí ani v soukromém životě. Nedaří se mu navazovat osobní kontakt s novými lidmi, v jeho rodině došlo k úmrtí a navíc ho postihly vážné zdravotní problémy. Motorem a hlavním smyslem Kurtova neutěšeného života tak zůstává práce. Smrt kolegy v něm vzbudí otázku, kolik toho člověk ví o svých spolupracovnících. Na sentiment však není čas. Je potřeba odhalit tajemství, která před nimi mrtvý skrýval a dopídit se tak důvodu, proč musel zemřít.

Přestože Wallanderovy životní osudy nejsou růžové a jde to s ním stále víc z kopce, kniha nepůsobí zdaleka tak pochmurně a unaveně, jako některé z předchozích dílů série. Může to být tím, že honba za několikanásobným vrahem neztrácí na tempu až do samotného konce. Svůj podíl na tom ale má jistě i přednes interpreta Jiřího Vyorálka. Ten se dokázal vymanit z obvyklého znaveného módu a čte svižně. Kromě civilní polohy opět barvitě stylizuje vedlejší postavy. Někomu nosový tón či ostravský přízvuk může připadat přes čáru, na druhou stranu je ale vždy zřejmé, kdo je zrovna na scéně. Zvukovou stránku nahrávky pak navíc ještě tradičně obohacuje efekt při telefonních hovorech a klávesový hudební doprovod.

Audioknižní podoba detektivky O krok pozadu se nedrží tradičního členění na kapitoly dle knižní předlohy. Souvisí to jistě i s tím, že zvuková verze není načtená doslovně. I po vystříhání četných míst narostl sedmý díl řady do délky téměř sedmnácti hodin. Krácení sice nenarušilo rozuzlení příběhu, posluchač však bohužel místa zásahů snadno odhalí. Platí to zejména v momentech, kdy se z ničeho nic začnou v příběhu objevovat postavy, o nichž před tím nebyla řeč, nebo když text odkazuje na skutečnosti z předchozích odstavců, které ovšem byly z audioknihy vystříhány.

Když například Wallander jde najisto do bytu mrtvého vybrat tajnou schránku, působí jako jasnovidec, případně posluchač získá dojem, že podobné skrýše patří k běžnému příslušenství švédských nemovitostí. To, jak komisař přišel pár hodin před tím na to, že schránka existuje, se posluchač nedozví. Ze stejných důvodů se v nahrávce nečekaně objeví kontakt na jednoho z klíčových svědků. Rovněž překvapí obvinění Wallandera z napadení běžce. Teprve nahlédnutí do knihy prozradí, že popis onoho incidentu neušel dramaturgickým zásahům tvůrců audioknihy. Možná jde o snahu režiséra Michala Bureše či vydavatelství OneHotBook nahrávku zkrátit do stravitelnější podoby, nemělo by to ale rozhodně vyústit v posluchačův pocit, že mu z nepozornosti unikly některé logické souvislosti. Neustálá potřeba srovnávání nahrávky s originálním textem předlohy jistě není ideální stav a nedělá vydavatelství dobrou reklamu.

Kriminální příběh O krok pozadu je sám o sobě možná vůbec tím dosud nejlepším z celé série. Atraktivitu mu dodává atmosféra odhalování dávných tajemství a nepřetržitý strach z toho, že nelítostný vrah opět udeří. Nadprůměrný výkon Jiřího Vyorálka ve zvukové verzi pak představuje pádný argument pro každého příznivce žánru, že tento román by neměl jen tak minout bez povšimnutí. Škoda jen, že audiokniha je zkrácená.

19. 2. 2018

Ratajský les 1/14 (2018)

CoverAleš Palán. Četba na pokračování z románu českého spisovatele, v němž autor na základě skutečných událostí tvaruje, dotváří a fabuluje příběh z padesátých let. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Hudební spolupráce Wanda Dobrovská. Mistr zvuku Roman Špála. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Jana Stryková, Igor Bareš a Jan Hartl.

Natočeno 2018. Premiéra 20. 2. – 5. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok.

Vydala Radiotéka, listopad 2018 (MP3).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Aleš Palán: Ratajský les. In web ČRo 3 Vltava, 21. únor 2018 (článek). – Cit: Četba na pokračování z románu českého spisovatele, v němž autor na základě skutečných událostí tvaruje, dotváří a fabuluje příběh z padesátých let.

10. ledna 1952 byla v Ratajském lese (v románové obci Smrk – ve skutečnosti v rolnické vesnici Mirošovice, části městyse Rataje nad Sázavou) zastřelena komunistická funkcionářka Anna Kvašová. „Zbraň proti ní pozvedl Antonín Landstof, kterému asistovali Josef Kubelka a Josef Koupil. Zásah, který se nešťastnou shodou okolností vymkl původnímu záměru Kvašovou jen zastrašit a odstartoval následnou tragédii, si sjednal Josef Pták.“ Aleš Palán: Ratajský les (ed. pozn.)

Okolnosti příběhu a motivaci chování jednotlivých postav autor v základních obrysech ve své knize zachoval. Landstof s Ptákem byli skutečně vyslýcháni. Landstof kvůli nevydařené emigraci, Pták kvůli podezření z vraždy, oba ale byli po čase propuštěni. Vražda byla vyšetřena až po šesti letech na základě udání. Udavačem byl tehdy možná notář, který vyřizoval nějaké dědické řízení, nebo soused v hospodě, dodnes se přesně neví.

Aleš Palán čerpal podklady pro svůj román Ratajský les zejména z vyšetřovacího spisu v pražské badatelně Ústavu pro studium totalitních režimů. V románu se střídavě pročítáme třemi časovými rovinami. První je rok 1952, doba samotného skutku, kdy je na hromadě klestí v lese nalezena funkcionářka – zde Anna Felbabová – s prostřelenou hlavou.

Druhou linií je rok 1958, doba, kdy státní bezpečnost dostala udavačský „tip“. Příznačná vyšetřovatelova věta: „Tak co tě k nám přivádí, soudruhu?“ a následná odpověď tázaného rozpoutaly dalekosáhlé neštěstí pro řadu lidí. Vraždu Felbabové využije komunistický režim mimo jiné k rychlejšímu a tvrdšímu kolektivizování místních sedláků. (Ve skutečnosti byli po udání viníci zatčeni a v procesu, využitém propagandisticky, odsouzeni k smrti a i další – víceméně nevinní účastníci procesu putovali do těžkých žalářů.)

Třetí linie se odehrává v roce 2014. Po více než půlstoletí se totiž spravedlnost nedostala ke slovu, a tak nastává čas na mstu. Příběh tří dějových rovin běží ve svižném tempu, abychom pak téměř bez dechu skončili v roce 2015, v hlavě několik překvapivých rozuzlení a řadu otázek.

17. 2. 2018

Hraničářův učeň 4 – Nositelé dubového listu (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 12:47

John Flanagan. Kompletní audiokniha. Čtvrtý díl úspěšné fantasy série Hraničářův učeň, která vypráví o výcviku a dobrodružství mladého Willa a jeho mistra Halta.

Čte Matouš Ruml.

Natočeno 2018. Vydal Bookmedia, Audiotéka, únor 2018 (MP3, celková délka 9 hodin 35 minut).

Pozn.: Will s Evanlyn mohou konečně prchnout ze Skandie. Evanlyn je ale unesena, zrovna když kontroluje nastražené pasti na zvířata. Will se jí tedy vydává hledat, ale jeden zesláblý chlapec má proti přesile temudžajských bojovníků jen mizivou naději na úspěch. Naštěstí ho vystopují Halt s Horácem a pomohou mu Evanlyn zachránit. Tímto ale vše nekončí. Vypadá to, že skupina temudžajských bojovníků je jen průzkumný oddíl a Halt si je jistý, že mají v plánu i s celou armádou brzy zaůtočit na Skandii. Čtyři Araluenci musejí tedy Skandijce varovat a zároveň vymyslet, jak jim pomoct při obraně před nebezpečným nepřítelem. Podaří se jim společně bok po boku nepřítele bojovat proti ničivému vpádu temudžajského vojska, které nezná slitování?

John Flanagan (1944)
Australský spisovatel nejprve pracoval jako reklamní textař a později redaktor na volné noze. Věnoval se také psaní scénářů pro televizní komedie. Vlastní fantastický svět, do kterého vstupují čtenáři po celém světě, původně vytvořil pro svého syna, kterého chtěl zábavným způsobem přivést ke čtení. Dnes patří k nejproduktivnějším australským prozaikům a mezi jeho velmi úspěšné počiny patří především fantasy série Hraničářův učeň.

Matouš Ruml (1985)
Herectví poprvé Matouše Rumla oslovilo už jako malého, v Dětském divadelním studiu. Na scéně začal vystupovat v dětských rolích, po boku uznávaných herců. Dnes patří mezi členy souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi a hostuje v pražském Divadle Na prádle i ve Švandově divadle. Ztvárnil také několik televizních postav, například ve filmu Princezna a písař nebo v populárním seriálu Comeback. Za své hudebně dramatické umění získal Cenu Zuzany Navarové a Cenu Thálie pro mladého činoherce.

Když Bůh mlčí (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 12:43

Pete Greig. Kompletní  audiokniha, která tematizuje nevyslyšené modlitby. Režie Lucie Endlicherová.

Čte Vladimír Hauser.

Natočeno 2018. Vydalo Rosa Music v roce 2018 (celková délka 9 hodin 50 minut).

Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Pete Greig se dotýká velmi citlivého tématu: nevyslyšených modliteb. Kniha je velmi osobní, protože samotná motivace autora pro její napsání pramení z vlastní bolesti – zápasu o život jeho ženy… Pete zde velmi otevřeně popisuje svoje modlitební boje, a to nejen ty vyhrané, ale i ty, kdy se mu zdálo, jako kdyby modlitby narážely na zavřené nebe.

U modlitby ale Pete Greig nekončí. Rozvíjí otázky Božího mlčení, duchovního boje, utrpení a dalších oblastí, které, když tuto knihu čteme, najednou ve světle modlitby získávají nový rozměr. Ke svému hledání přibírá i velikány víry jako Karla Bartha, C. S. Lewise, G. K. Chestertona, N. T. Wrighta nebo Hudsona Taylora.

Tato kniha byla zrozena z veliké bolesti i úžasu nad Boží mocí. Zatímco globální modlitební hnutí, které založil, ovlivňuje množství lidí po celém světě, jeho vlastní žena bojuje o život s těžkou nemocí. Pete Greig zápasí s temnou stranou modlitby a přichází s těžce získanou zprávou o naději, s útěchou a hlubokým biblickým povzbuzením pro všechny, kdo trpí v tichu Božího mlčení. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress