Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 10. 2018

Do velké krajiny Dudédu (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:24

Z veršů, pohádek a dopisů Ivana Martina Jirouse hraje a zpívá Dismanův rozhlasový dětský soubor. Hudba Jakub Sejkora. Scénář a režie Jana Franková.

Vydala Radiotéka, říjen 2018 (1 CD, CR0990-2; EAN 8590236099029).

Pozn.:  Ivan Martin Jirous (* 23. 9. 1944 Humpolec – 19. 11. 2011 Praha) –  básník, publicista, výtvarný kritik, vůdčí duch českého undergroundu, signatář Charty 77, vězeň komunistických kriminálů v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.

Obsah:

1) dopis I. M. Jirouse, Litoměřice, 12. dubna 1982 – 2) Velikonoční pohádka o kohoutech, bouřce a duze – 3) dopis I. M. Jirouse, Valdice, 27. září 1982 – 4) Pohádka pro Martu k svátku – 5) dopis I. M. Jirouse, Ostrov nad Ohří, 11. září 1982 – 6) Další pohádka pro Františku – 7) dopis I. M. Jirouse, Valdice, 28. ledna 1983 –  8) Letos nic nebude jako loni a Podívej se telátko – 9) dopis I. M. Jirouse, Valdice, 9. října 1983 – 10) Povídá Šmudle Ťululum – 11) dopis I. M. Jirouse, Valdice, 4. dubna 1983 – 12) Ptala se Františky Marta – 13) dopis I. M. Jirouse, Valdice, 28. dubna 1985 – 14) Do velké krajiny Dudédu – 15) Výlety s Vltavou – Stará Říše – 16) Výlety s Vltavou – Kostelní a Prostřední Vydří.

Hotýlek (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:37

Book coverAlena Mornštajnová. Kompletní audiokniha.

Čte Jaromír Dulava.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, podzim 2018 (1 CD MP3, katalogové č.: AK221; EAN: 8594169482217). V přípravě.

Pozn.: Některé věci jako by existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek -, který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu, a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.

Alena Mornštajnová (* 1963)

Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Literárně debutovala románem Slepá mapa (Host, 2013), který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. Její druhá kniha Hotýlek (Host, 2015) i její třetí román Hana (Host, 2017) se setkaly s pozitivními ohlasy jak u čtenářů, tak u kritiky.

Jaromír Dulava (* 1960)

Po studiu na brněnské konzervatoři působil v Divadle Husa na provázku a od roku 1990 je členem souboru pražského Činoherního klubu, kde hraje dodnes. V roce 2008 zde získal Cenu Alfréda Radoka za roli Předsedy v Kunderově Ptákovině (v inscenaci L. Smočka). Během své kariéry se objevil také v řadě filmů, např. Muži v říji, Grandhotel, Obsluhoval jsem anglického krále, Tmavomodrý svět, Padesátka nebo Hmyz, televizní diváci si ho pamatují z populárních seriálů jako Konec velkých prázdnin, Doktor Martin, Reportérka,Vraždy v kruhu, Sanitka 2 či  Neviditelní a z dabingu je dobře známý i jeho nezaměnitelný hlas.

Maigret v akci (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:34

Book coverGeorges Simenon. Kompletní audiokniha. Režie Hynek Pekárek.

Čte Jan Vlasák.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook (1 CD MP3, katalogové č.: AK224).

Pozn.: V mezinárodním rychlíku Hvězda severu je nalezeno tělo muže, který byl k nerozeznání podobný dalšímu cestujícímu téhož vlaku. Mohlo by jít o zločince hledaného policií mnoha zemí? Nebo je oním gangsterem tajemný dvojník, který se ubytoval v luxusním hotelu Majestic? Komisař Maigret se svými spolupracovníky kousek po kousku odhaluje souvislosti vedoucí ke konečnému rozuzlení zamotaného případu… První „oficiální“ maigretovka, kterou Georges Simenon napsal pod svým jménem.  Podle příběhu byl natočen jeden z dílů seriálu Vyšetřování komisaře Maigreta s Jeanem Richardem v hlavní roli.

Georges Simenon (1903-1989)

Napsal více než 200 románů a 150 povídek a díky postavě komisaře Maigreta se stal jedním z nejznámějších frankofonních spisovatelů. Psaním se živil už od šestnácti let, kdy pracoval jako novinář ve svém rodném městě v Belgii. První knihu, humoristický románek, napsal ve svých osmnácti letech, poté se odstěhoval do Paříže, kde mu pak 10 let vycházely pod různými pseudonymy sešitové psychologické romány. První detektivku napsal pod svým skutečným jménem v roce 1930 – už v ní se objevuje postava rozšafného a zdvořilého, převážně nabručeného Pařížana, komisaře Maigreta. Poslední případ Maigret vyřešil v roce 1972. Simenonovy romány byly přeloženy do mnoha jazyků a desítky z nich byly zfilmovány.

Jan Vlasák (* 1943)

Narodil se v Čáslavi, vystudoval brněnskou JAMU a následně se stal členem souboru divadla v Uherském Hradišti. Prošel mnoha scénami (Divadlo Petra Bezruče, Státní divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Státní divadlo v Brně, Realistické divadlo, Rokoko i Národní divadlo), v současné době je členem souboru Městských divadel pražských. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cukrárna, Cirkus Bukowsky, První republika, Svět pod hlavou) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory).

Lit.: Macháček, Tomáš: Maigret poprvé na scéně. In web Naposlech.cz, 13. 12. 2018 (recenze). – Cit.: Jednoho chladného prosincového rána obdrží pařížská policie telegram, sdělující, že mezinárodně hledaný gangster má toho odpoledne dorazit rychlíkem na Severní nádraží. Když komisař Maigret na místo dorazí, zjistí, že muž odpovídající udanému popisu leží v jednom z vagonů mrtvý. Zdálo by se, že tímto pátrání skončilo. To by však před chvílí nesměl Maigret zahlédnout postavu v zeleném plášti, vystupující ze stejného vlaku. Neznámý jako by totiž mrtvému z oka vypadl. Byl během cesty opravdu zavražděn hledaný zločinec, nebo jen jeho dvojník?

Vydavatelství OneHotBook již popáté sfoukává prach z klasické detektivky Georgese Simenona a uvádí ji do audioknižního světa. Tentokrát přišel na řadu Maigret v akci, román z roku 1930, považovaný za úplný počátek celé maigretovské série. Herecký part byl stejně jako v předchozích nahrávkách svěřen zkušenému Janu Vlasákovi, který se v komisaře s neodmyslitelnou dýmkou v ústech převtělil i na obálce audioknihy. Při jejich prvních společných setkáních to mezi nimi trochu skřípalo, herec si na autorův styl zvykal jen pozvolna. V aktuálním pátém díle už ale vše jede jako po dobře namazaných kolejnicích. A to navzdory faktu, že zde Simenon výsledný tvar svého nejslavnějšího hrdiny teprve hledal. Před Maigretem v akci sice stvořil již stovky novel a povídek pod mnoha pseudonymy, tato však byla první, u níž se rozhodl uvést na obálce své skutečné jméno.Maigret tu vystupuje jako hřmotný policista s dýmkou, který necítí únavu a jde sveřepě za svým cílem. Připomíná více chlapíky z americké drsné školy než brilantního znalce psychologie, jak ho znají a milují miliony čtenářů po celém světě. Do něj museli komisař i jeho autor teprve dorůst.
Jan Vlasák se naproti tomu s detektivním žánrem sžil již natolik, že i v méně typické maigretovce dokáže zvýraznit autorovy silné stránky. Mezi ně zcela nepochybně patří schopnost brilantní črty prostředí, kdy i pouhými několika úspornými slovy dokáže bohatě vykreslit panující atmosféru místa. Herectví Jana Vlasáka se může projevit nejlépe právě v takových pasážích. Jeho syrový hlas tu burácí stejně jako vlny přílivu, které se v příběhu rozrážejí o holá skaliska na pobřeží. Z hercova projevu sálá chlad ledového větru, vanoucího od moře. Je slyšet jeho napětí, když Maigret ve tmě čeká na svého protivníka. Spolu s komisařem se brodí hlubokými kalužemi vody, odírá si dlaně o balvany a promočený a zubožený vyhlíží teplo hostinského pokoje s rozpálenými kamny. I přes to, že mu text namísto ironického tónu, s nímž umí skvěle zacházet, podstrkuje po většinu času postavu nevrlého bručouna, dokáže posluchače provést pěti hodinami poslechu se sebevědomou jistotou. Dík jistě patří také režisérskému vedení, kterého se interpretovi dostalo od Hynka Pekárka.

Hudební doprovod tvoří převážně svižné tóny akordeonu, které sice příliš neladí s melancholickým laděním maigretovek, zato alespoň svou čilostí narušují občasnou monotónnost některých statických scén.

Maigretem v akci začala jedna z nejslavnějších detektivních sérií světové krimi literatury. Nad některými událostmi a jejich reálností je třeba shovívavě přimhouřit oko, Maigret jak ho všichni známe se tu teprve pomalu rodí. Díky interpretaci Jana Vlasáka však i toto uvedení oblíbeného komisaře na scénu stojí za pozornost.

Lit.: Vavrečka, Lukáš: Maigret: Nová odysea 3. In web Naposlech.cz, 5. 5. 2020 (článek). – Cit.: První čtyři audioknižní případy komisaře Maigreta se až na výjimku nesly v temnějším, zádumčivém duchu. Zároveň v nich ale došlo z většiny k vykrystalizovaní charakteru samotného Maigreta v interpretaci Jana Vlasáka. Následují čtveřice sice začíná na jedné straně „návratem“ a to jednohlasou četbou první maigretovky vůbec, nicméně pokračuje třemi velmi svěžími příběhy, jež jako by v plné míře demonstrovaly příchod nového Maigreta: Maigreta, který se našel.

Tento nový, a až jaksi lyricky svěží Maigret by snad býval přišel dříve, nicméně coby pátou audioknihu v řadě natočilo OneHotBook první případ, v němž se tento vyšetřovatel historicky vyskytl, tedy Maigret v akci z roku 1930. Mrtvé tělo je tentokrát nalezeno prosincového rána v mezinárodním rychlíku a poměrně brzy se do hry dostává téma dvojníků a mezinárodního zločinu. „Je znát, že na této knize si Simenon svého nového vyšetřovatele teprve testoval. Už z toho důvodu je to jakýsi Urmaigret.“ (Hynek Pekárek, režisér maigretovské série) Což ovšem neznamená, že jde z audioknižního hlediska o krok zpět. Pouze nám zde zcela exkluzivně dává Simenon poznat svůj „prvotní plán“. Maigret v příběhu neustále mokne, je až překvapivě zimomřivý, vztekle hryže troubel dýmky, je robustní, hřmotný, neúnavný, nakvašený a neustále se shání po obložených chlebech.

Byť je nad některými událostmi třeba shovívavě přimhouřit oko (i motiv dvojnictví zde působí jakoby ze staré školy), je tahle audiokniha v rámci série výjimečně silná. Už jenom proto, že si Simenon už nikdy znovu nedal takovou práci (přirozeně), aby svého hrdinu na malém rozsahu tak intenzivně prokreslil. Jestliže jsme tedy Maigreta do té chvíle ne zcela chápali, díky této audioknize se nám vyjeví v plných barvách. Tím se však interpret Jan Vlasák nenechal zaskočit: „On (Maigret) je pro mě vždycky nový. S každou novou audioknihou je to pro mě čerstvé, trošku jiné. Už tím, že vyprávím odlišný příběh, rozdílné okolnosti, tak mám pocit, jako by se tím trošičku proměňoval i ten Maigret, ale možná je to jenom moje chiméra.“ (Jan Vlasák)

Vlasák si na hlavního hrdinu i autorův styl už dávno zvykl, tím spíš se do četby prvního dílu nepouští nikterak opatrně, právě naopak. O to více máme dojem, že poznáváme Maigreta in medias res. K tomu přidejme, že Maigret v akci není z hlediska vývoje postavy chronologicky prvním případem, ve skutečnosti mu mnoho jiných později napsaných případů časově předchází (nejde tedy ze strany vydavatelství o svého druhu „umělé vytvoření“ prequelu).

Zdá se, jako by se ona iniciační cesta interpreta i režiséra maigretovskými případy završila a nově nabytá radost z familiárního stylu i skrz naskrz poznané postavy se projevila na následujících třech audioknihách, které do konce roku 2019 vznikly. Nikdy předtím nebyl Maigret tak ucelený, vyvážený, lidský, opravdový a jeho příběhy tak svěží.

Maigret na dovolené z května 2019 podává svědectví o kriminalistově pobytu v malém francouzském letovisku Les Sables d’Olonne. Zde se k němu dostane podivný vzkaz: Pro smilování boží, požádejte o návštěvu u pacientky na čísle 15. Zatímco paní Maigretová leží v nemocnici kvůli zánětu slepého střeva, její manžel je nucen přijít na kloub jedné chorobné posedlosti. A stejně jako o ostatních maigretovkách platí i o této, že není radno přestat dávat pozor a nechat se pouze lenivě unášet vyprávěním.

„Když příběh čtete poprvé, jeho pointa je dlouho, dlouho odkládána, díky čemuž je napínavý až do samotného konce. A závěr je pak příjemně překvapivý.“ (Jan Vlasák) Jenže, Simenon psal své kriminálky ovlivněn drsnou školou, což má za následek, že se zbytečně nezdržuje opakováním souvislostí. Maigret na něco přijde a posluchači, pokud dával pozor, by mělo být jasné, jak. Někoho se rozhodne navštívit a tentýž posluchač by měl vědět proč. Z téhož důvodu samotnému rozuzlení nepředchází žádná rekapitulace po vzoru Agathy Christie. Simenon zkrátka předpokládá, že veškeré detaily, které už jen tak stručně prolétne, si budete pamatovat. I proto je strategičtější nedělit poslech těchto vesměs čtyř až pětihodinových audioknih do více než dvou dnů.

S tím souvisí i velmi zajímavým počin, kdy v listopadu a prosinci 2019 vyšly krátce po sobě dvě maigretovky – čímž OneHotBook narušilo do té doby pravidelné půlroční dávkování. Nicméně tak učinilo z dobrého důvodu. Příběhy Maigret se brání a Maigretova trpělivost na sebe totiž v mnohém navazují. V první jmenované detektivce sice sledujeme, jak Maigret zápolí se svízelnou situací, kdy je (přestože se zachoval jako gentleman) obviněn z pokusu o znásilnění a postaven mimo službu. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že v aféře má prsty mazaný gangster Manuel Palmari se svou ženou Alinou. A právě tyto postavy se stanou stěžejními v následujícím příběhu s názvem Maigretova trpělivost. Oba případy totiž propojuje vyšetřování sériových krádeží šperků.

Za zmínku stojí, což lze po poslechu osmi případů této nové maigretovské odysey směle konstatovat, jak zanedbatelné jsou rozdíly v překladech jednotlivých předloh. Všechny bez výjimky s citem reflektují Simenonův úsporný styl (až překvapivě současný vzhledem k tomu, kdy začal Maigreta psát) a běžný posluchač nemá ani v nejmenším šanci postřehnout, že na textech pracovali celkem čtyři překladatelé: většinu příběhů mají na svědomí střídavě Jarmila Friedlová a Jarmila Fialová, za překladem Noci na křižovatce však stojí Alexandra Pflimpflová a za případem z Picratt Baru Jiří Pechar. Navíc některé z těchto překladů od sebe dělí více než dvacet let. Dozajista lze tento jev přisoudit jednak kvalitní překladatelské i redaktorské práci, jednak tomu, že výsledný dojem z vyprávění sjednocuje jediný interpret. Tentýž, který se po vzoru jiných (kteří se podíleli na produkci téhož vydavatelství) nechal fotografovat na obálky jednotlivých audioknih, stylizován do role hlavní postavy.

Co říct závěrem? Na této maigretovské sérii můžeme pozorovat jev, o němž jsme výše psali coby o iniciační cestě. Bezesporu se s podobným fenoménem setkáme i u dalších audioknižních sérií, v nichž nedošlo ke střídání interpretů, nicméně tato je do značné míry výjimečná. Právě tím, jak jiná jsou vyprávění jednotlivých případů a především pak tím, že ze zjevných důvodů byl první napsaný komisařův případ natočen až jako v pořadí pátý.

Jan Vlasák, kterého jsme mohli slyšet například v audioknihách Atlas mraků, Mycelium, Knihy džunglí nebo Soumrak dne, vešel ještě před zahájením maigretovské odysey ve známost nejvíce coby audioknižní interpret románu Muž jménem Ove (načež se tato audiokniha stala Absolutním vítězem ceny Audiokniha roku 2014). Byť by mohl posluchačům připadat jako důvěrně známý a v interpretaci Maigreta evokovat neméně bručounského Oveho, Vlasákův nezanedbatelný přínos této sérii tkví v tom, že jeho Maigret není Ove (a dokonce ani majordomus Stevens nebo nakladatel Cavendish z Atlasu Mraků). Jeho Maigret, jakkoli je lidský, není tragikomickou postavou, ani nevzbuzuje lítost. Navíc Maigreta zdaleka nepozorujeme tak „zvenčí“, z odstupu, jako svého času Oveho. Vlasákův Maigret je k posluchači zkrátka blíž. „Mám na poslechu četby rád tu intimní atmosféru, která je hodně „na těsno“. Když se povede, že člověk, který to vypráví, a člověk, který to poslouchá, jsou si na chvíli opravdu blízko.“ (Jan Vlasák) A právě tato blízkost je jednou z velkých předností celé série, bez ohledu na to, jakou cestu od roku 2016 Maigret a s ním i Vlasák a Pekárek ve vydavatelství OneHotBook vykonali.

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:32

Book coverEvžen Boček. Kompletní audiokniha. Režie Jitka Škápíková.

Čte Veronika Khek Kubařová.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, listopad 2018 (1 CD MP3, katalogové č.: AK234; EAN: 859416948234X).

Pozn.: Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory. Marie tedy využívá příležitosti a odjíždí na hájovnu za Maxem. Není ovšem jasné, jestli nejedná v pominutí smyslů. Jen, co aristokratka vytáhne paty z domu, na zámek dorazí několik osob, které rozpoutají vlnu zločinnosti. Podaří se Marii zašmodrchanou situaci rozplést? Čtvrtý díl ze série úspěšných humoristických audioknih o „poslední aristokratce“. (anotace)

Evžen Boček (* 1966)

Narodil se v Kyjově, kde navštěvoval základní školu i gymnázium, studoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a posléze Masarykovu univerzitu v Brně. Po ukončení studia učil na ZŠ Červené Domky v Hodoníně a poté byl zaměstnán v Národním památkovém ústavu jako kastelán na Státním zámku Milotice, čemuž se věnuje dodnes. Pod pseudonymem Jan Bittner vydal knihu Deník kastelána (1999, 2008, 2014), pod svým jménem romány Poslední aristokratka (2012, Cena Miloslava Švandrlíka 2012: Nejlepší humoristická kniha), Aristokratka ve varu (2013) a Aristokratka na koni (2016).

Veronika Khek Kubařová (* 1987)

Vystudovala herectví na Pražské konzervatoři. Díky absolventskému představení Kytice Jiřího Suchého v Divadle Konzervatoře  získala možnost hrát v divadle Semafor. Po absolutoriu se přesunula do Městského divadla v Mladé Boleslavi, v letech 2011 – 2014 byla členkou souboru Městkých divadel pražských Rokoko a ABC, od ledna 2015 působí v Dejvickém divadle, ale hostuje i na dalších scénách. Na stříbrném plátně debutovala ve filmu Rafťáci (2006), následovaly role ve snímcích Nejkrásnější hádanka (2008), Ženy v pokušení (2010), Lidice (2011), Můj vysvlečenej deník (2012) nebo Tři bratři (2014).

Velcí Češi 1918 (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:53

Book coverJosef Landergott. Kompletní audiokniha.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook 29. 10. 2018 (1 CD MP3; katalogové č.: AK218; EAN: 859416948218X; v přípravě).

Pozn.: Jak dobře znáte osobnosti první republiky? S kým byl na nože Edvard Beneš? Jak platila dluhy Ema Destinnová? Kdo byl prvním překladatelem příběhů Karla Maye? Odpovědi jsou stejně překvapivé jako zjištění o zásluhách má antropologa Hrdličky na vzniku Československa nebo vyprávění o tom, jak se dostaly zážitky Eskymo Welzla k široké veřejnosti. Osudy prvorepublikových politiků, umělců a jiných význačných mužů i žen jsou představeny s citem pro detail a s nadhledem. Na pravou míru jsou odvážně uvedeny dobové poměry i charaktery některých dosud adorovaných hrdinů.

Josef Landergott (* 1951)

Studoval na FF UK obory historie, latina, řečtina a asyriologie. Do roku 1990 se živil jako provozní zaměstnanec poštovní přepravy na pražském hlavním nádraží, pak pracoval v médiích, mimo jiné jako redaktor a komentátor deníku Metropolitan, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor Českého deníku, externí pracovník ČT v pořadu Nadoraz. Od roku 1999 do roku 2015 byl členem zahraniční redakce časopisu Týden. Píše a provozuje antickou webovou encyklopedii Kleio.cz.

Martin Zahálka (* 1958)

Po maturitě na střední průmyslové škole strojní pracoval dva roky jako promítač v kině, pak se přihlásil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1984. První angažmá získal ve Státním divadle v Brně, odtud po půl roce odešel do Divadla J. K. Tyla v Plzni a od roku 1992 je členem souboru Divadla na Vinohradech. Objevil se v řadě filmů (např. V jiném stavu, Šejdrem, Operace Silver A, Obsluhoval jsem anglického krále, Anděl Páně) a seriálů (např. Ohnivý kuře, Ordinace v růžové zahradě, Hospoda, Četnické humoresky, Zdivočelá země). Dlouhodobě se věnuje dabingu, např. animované filmy Spláchnutej, Ratatouille či Robin Hood nebo role Dr. Marka Harlanda v seriálu Medicopter 117.

Jiří Hromada (* 1958)

Po studiu na DAMU získal stálé angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana, kde působil od roku 1981 deset sezon. Poté se na divadelních prknech objevoval jen sporadicky (např. v Divadle Rokoko) a věnoval se dabingu a namlouvání komentářů k dokumentárním filmům a práci v rozhlase. Za své výkony za mikrofonem byl několikrát nominován v anketě Neviditelný herec a neunikl ani pozornosti poroty Ceny Františka Filipovského za dabing. Účinkoval ve velké řadě televizních inscenací a pořadů hrál v několika filmech (např. Copak je to za vojáka, Čekání na Patrika, Kluci z hor). Od roku 2001 působí jako herec na volné noze a v letech 2011-2017 byl prezidentem Herecké asociace. Známý je také díky svému veřejnému působení v gay a lesbickém hnutí.

Mumínci a čarodějův klobouk (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:49

Book coverTove Janssonová. Kompletní audiokniha. Režie Jitka Škápíková.

Čte Vladimír Javorský.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook 20. 11. 2018 (1 CD MP3, katalogové č.: AK229; v přípravě).

Ukázka k poslechu

Pozn.: Není nad to, probudit se po dlouhém zimním spánku do prvního jarního rána… Všichni tvorečkové běhají v tajícím sněhu, hledají své věci, chvilku se zastaví na kus řeči, ale pak spěchají, aby stihli jarní úklid. A ještě než maminka připraví snídani, vydají se Mumínek, Šňupálek a Čenich na výlet na kopec nad údolím. Na samém vršku najdou černý cylindr, do kterého když se něco vloží, tak z něho vyjde něco jiného. Čí asi bude? Nic netušící kamarádi kouzelný klobouk klidně přinesou domů – a pak se začnou dít věci…

Tove Janssonová (1914-2001)

Finská malířka, ilustrátorka a spisovatelka píšící švédsky studovala výtvarné umění ve Stockholmu, v Helsinkách a v Paříži, pracovala jako ilustrátorka satirického časopisu Garm, kreslila komiksové stripy a ilustrovala řadu knih (např. finské a švédské vydání Hobita či Alenky v říši divů). V roce 1945 jí vyšla první samostatná knížka o skřítcích zvaných Mumínci, kteří ji proslavili po celém světě. Do 70. let o nich a jejich přátelích vydala 8 knih, které byly přeloženy do několika světových jazyků, ale psala i povídky a romány pro dospělé. Za své dílo obdržela řadu finských i zahraničních ocenění, mj. Cenu Hanse Christiana Andersena v roce 1966 či Cenu Švédské akademie v roce 1994. V roce 2017 bylo ve Finsku otevřeno muzeum věnované mumínkům, existuje také zábavní park Svět mumínků a podle jejích příběhů vzniklo množství filmů i seriálů.

Vladimír Javorský (* 1962)

Po studiu herectví na brněnské JAMU působil pět let v Divadle Husa na provázku, poté v roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu v Praze a začal hostovat na mnoha dalších scénách, od roku 1999 je stálým členem Činohry Národního divadla. Do paměti televizních diváků se nesmazatelně zapsal díky seriálu Vlak dětství a naděje (1985) nebo rolí „Kyslíka“ v seriálu Chlapci a chlapi (1988) a rozhodně ztvárněním mima Jana Kašpara Debureaua v koprodukční sérii Největší z Pierotů (1990). Na svém kontě má asi padesát filmových a televizních rolí (např. Černí baroni, Báječná léta pod psa, Ene bene, Kousek nebe, Václav, Andělé všedního dne) a v roce 2011 byl oceněn Českým lvem za hlavní mužský herecký výkon ve filmu Poupata. Dále účinkuje v televizních seriálech, např. Nevinné lži, Já, Mattoni či Bohéma, ve kterém mistrně ztvárnil krále komiků Vlastu Buriana. Vedle všech svých hereckých aktivit také zpívá a věnuje se hře na saxofon.

Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:47

Michael Ende. Kompletní audiokniha. Ilustrace Přemek Ponáhlý. Režie Michal Bureš.

Čte Jan Vlasák.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook 30. 10. 2018 (1 CD MP3; katalogové č.: AK216; EAN: 8594169482163; celková délka nahrávky 6 hodin 47 minut). K poslechu zde.

Pozn.: Jim Knoflík je obyčejný kluk, jemuž se dějí neobyčejné věci. Už jako miminko se octl v Jasmánii, ostrovním královstvíčku, jemuž vládne král Alfons Třičtvrtěnadvanáct. Jeho nejlepším kamarádem je strojvůdce Lukáš, hrdý majitel parní lokomotivy Emy. Když se tahle nerozlučná trojice jednoho dne rozhodne vydat do světa, promění se jejich cesta ve velké dobrodružství. Po příjezdu do Mandaly totiž zjistí, že byla unesena císařova dcera a nešťastný panovník je požádá o pomoc při její záchraně. Stopy ztracené princezny je vedou pohořím Koruna světa, Údolím soumraku a skalní branou Ústa smrti až do dračího města Žalmánie. Tím ale jejích podivuhodné pátrání zdaleka nekončí, neboť na ně čeká množství zkoušek, nebezpečných překážek i tajuplných hádanek… Podle příběhu byl v roce 2018 natočen stejnojmenný film v režii Dennise Gansela. (anotace)

Michael Ende (1929-1995)

V nadějné atmosféře poválečného Německa, kdy zažívalo nesmírný rozmach divadlo, vystudoval Michael Ende hereckou školu, ale více než hraní se věnoval psaní divadelních her. Od těch byl pak už jen krůček k delším textům, ve kterých rozehrával surrealistické vidění světa, kombinoval realitu s fantazií a díky nimž se proslavil. Jeho první rukopis odmítlo deset nakladatelů, než v roce 1960 vyšel pod názvem Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema. Za knihu Děvčátko Momo a ukradený čas (1973) získal evropskou cenu za dětskou literaturu, ale největší úspěch mu bezesporu přinesl Nekonečný příběh (1979). Ten byl v roce 1985 zfilmován (následovala i několikerá pokračování), ale autor se od tohoto zpracování distancoval.

Jan Vlasák (* 1943)

Narodil se v Čáslavi, vystudoval brněnskou JAMU a následně se stal členem souboru divadla v Uherském Hradišti. Prošel mnoha scénami (Divadlo Petra Bezruče, Státní divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Státní divadlo v Brně, Realistické divadlo, Rokoko i Národní divadlo), v současné době je členem souboru Městských divadel pražských. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cukrárna, Cirkus Bukowsky, První republika, Svět pod hlavou) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory).

Lit.: Tománková, Alena: V lokomotivě přes moře a možná ještě dál. In web Naposlech.cz, 28. 1. 2019 (recenze). – Cit.: Co se tak vydat na pohádkový výlet do království, které je tak malé, že v něm mohou žít jen čtyři lidé? Strojvůdce Lukáš je jedním z nich. Spolu s věrnou lokomotivou Emou několikrát za den projede celým ostrovem, Ema vesele zapíská a všichni jsou spokojení. Tedy až do té doby, než pošťák doručí špatně označený balíček. V něm se skrývá miminko, černé jako uhlí v Emině tendru. Pojmenují ho Jim Knoflík. Tím se však příběh tohoto jinak poklidného království teprve rozjíždí.

Jak Jim roste, začne být království pro tolik lidí moc malé, a tak strojvůdce Lukáš dostane nepříjemný královský příkaz – lokomotiva Ema musí být odstavena. Nebojácný malý chlapec se však svých dvou nejlepších kamarádů – tedy Lukáše a Emy – odmítá vzdát, proto se celá trojice vydává na plavbu (ano, čtete správně, tato lokomotiva umí mimo jiné také plout) přes moře.

Hledají zemi, která se jich ujme, kde budou moct začít znovu, a objeví… inu, na to budete muset přijít sami. Nicméně pokud znáte fantazii a obrazotvornost Michaela Endeho, musí vám být hned jasné, že vás čeká jízda, za kterou by se ani tato odvážná lokomotiva nemusela stydět. Michael Ende je autorem například Nekonečného příběhu a Děvčátka Momo. V dobrodružství, které čeká na Jima Knoflíka, hrozí, že vám půjde hlava kolem ještě daleko více, než z obou zmíněných děl zároveň.

Vyprávění audioknihy Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema se ujal Jan Vlasák, který má se čtením dětských knih rozsáhlé zkušenosti – kromě jedné z rolí v oceňovaných Knihách džunglí jsme ho mohli slyšet právě v Nekonečném příběhu. Jedná se tedy o další z fantaskních a dobrodružných příběhů (nejen) pro děti, u kterého si díky sametovému hlasu můžeme představovat, že nám (i větším) před spaním předčítá pohádkový dědeček.

Také znělky, které oddělují jednotlivé kapitoly, jsou doslova vymazlené. Některé znějí čistě šotoušsky – hravé orchestrální melodie podbarvuje pravidelné funění parní lokomotivy, jiné jsou tajemné či prodchnuté asijskými motivy, čímž doplňují atmosféru dalekých cest, jež tato poněkud nesourodá trojice hlavních hrdinů podstupuje. Vzhledem ke své rozmanitosti se neomrzí a spolu s očekáváním dalšího děje se tak lze těšit i na další a další hudební hříčky.

V tomto případě nesmíme zapomenout ani na samotné CD a jeho obal, který se stává jakýmsi artefaktem. Jim Knoflík získal stejného ilustrátora, Přemka Ponáhlého, jako dříve vydaný Nekonečný příběh. Jeho podobu ocenila porota Audioknihy roku 2017 jakožto Nejlepší obal, a tak má i Jim Knoflík slušně našlápnuto k tomu, aby post svého staršího bratříčka obhájil. Ilustrace jsou jednoduše krásné a originální, skvěle doplňují atmosféru celého děje (i když přiznávám, že konkrétně Emu jsem si představovala jinak).

Takže si to shrňme: máme tady zajímavou, možná až příliš ulítlou knižní předlohu, kterou čte skvělý vypravěč, s perfektní hudbou a vyšperkovanou krabičkou, kterou prostě chcete mít ve své sbírce a ukazovat návštěvám, vnoučatům a klidně i rybičkám v akváriu, když na to přijde. Jima Knoflíka, Lukáše a lokomotivu Emu si prostě nelze nezamilovat.

23. 10. 2018

Plukovník Švec (2018, 2019)

Rudolf Medek. Rozhlasová adaptace divadelní hry.  Hudba Matěj Kroupa. Rozhlasová úprava Jaroslav Vostrý.  Zvuk Ladislav Reich. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturgie Klára Novotná. Režie Lukáš Hlavica.

Osoby a obsazení: plukovník Švec (Ivan Trojan), Kaluža (Petr Lněnička), pan Kódl (Miroslav Hanuš), praporčík Trojan (Ondřej Rychlý), Janda (Martin Myšička), Martyška (Igor Bareš), Hasal (Kryštof Bartoš), Ondruška (Václav Jílek), Hanousek (Michal Necpál), Berger (Filip Kaňkovský), Janeček (Kryštof Rímský), Bruner (Zdeněk Velen), Přibyl (Kajetán Písařovic), Káňa (Vojtěch Bartoš), Paluska (Lubor Šplíchal), starosta (Jiří Hromada), generál (Jaromír Meduna), Lautěr (Svatopluk Schuller), Kozlov (Vasil Fridrich), důstojník (Libor Hruška), komisař (Vilém Udatný), úředník (Viktor Kuzník), Martínek (Jiří Suchý) a hlas (Lukáš Hlavica).

Natočeno v roce 2018. Premiéra 27. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 81 min) v cyklu Rozhlasové jeviště k 100. výročí republiky. Repríza 22. 8. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 9. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 28. 10. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Vydala Radiotéka, duben 2019 (MP3).

Lit.: Novotná, Klára: Rudolf Medek: Plukovník Švec. In web ČRo 3 Vltava, 27. říjen 2018  (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: 25. října 2018 uplyne sto let od dobrovolné smrti plukovníka Josefa Jiřího Švece, muže, který stál v roce 1914 u zrodu České družiny v Kyjevě a legionářské službě v Rusku zasvětil celý další život. Osud plukovníka Švece inspiroval o deset let později básníka a dřívějšího legionáře Rudolfa Medka k napsání dramatu, které, přes různé kritické hlasy z kruhů vojenských i literárních, dosáhlo ve své době ojedinělého diváckého úspěchu.

U příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky a zároveň pohřbu plukovníka Švece nastudoval hru pro Český rozhlas v adaptaci Jaroslava Vostrého Lukáš Hlavica s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Poslouchejte na Vltavě v sobotu 27. října od 14:00 hod. a poté ještě po dobu jednoho týdne on-line.

Tři dějství dramatu přibližují (s příslušnou mírou umělecké licence) tři zastavení Švece a jeho mužů mezi květnem a říjnem 1918 na dlouhé cestě Ruskem směrem na východ, odkud se vojáci měli po moři vydat zpět na západní frontu. Ač měly legionářské vlaky slíbený volný průjezd, bolševické jednotky se jim snažily všemožně bránit. Švece zastihujeme nejprve u města Penza, kde na naléhání svých vojáků přebere od ruského generála velení a díky odhodlání a statečnosti legionářů město osvobodí z rukou bolševiků. Následně sledujeme jeho jednání se zástupci Kazaně, volžského přístavního města, jež československé jednotky dobyly a nyní s vypětím sil hájí proti rudým. Díky nečinnosti ruské armády i lhostejnosti místních jsou ale legionáři nakonec nuceni z Kazaně ustoupit.

Naposledy potkáváme Švece v nádražní stanici Aksakovo, kde mu vojsko, vysílené neustálým nasazením v náročných podmínkách a ovlivněné agitací z vlastních řad, vypoví poslušnost. Teprve fatální čin, pro který se Švec v bezvýchodné situaci rozhodne, dokáže vojákům znovu připomenout hodnoty a cíle, pro něž má smysl bojovat.

Díky neschematickému výkladu, využití působivé hudby Matěje Kroupy a především výborné spolupráci s herci – vedle Ivana Trojana v titulní roli plukovníka Švece také s Martinem Myšičkou, Igorem Barešem, Petrem Lněničkou a dalšími – přináší hra s odstupem sta let od válečných událostí nečekaně živý obraz osudů a charakterů a promlouvá k současnému posluchači s překvapivou naléhavostí.

Lit.: Mišková, Gabriela: Od výročí k výročí a možná k poplatkům. In web Divadelní noviny, 11. 11. 2018 (recenze). – Cit.:  No nic, to je pořád něco. Takže, před námi je to výročí… Taky pořád, co? Nějaký výročí. Až budete starší, Blanko, pochopíte, že se náš život ubírá od výročí k výročí a mezi tím – nic. Replika z deset let starého původního zvukového románu Xaver Jana Vedrala. Postava Redaktora v ní promlouvá k elévce Blance a snaží se její mladistvý entuziasmus nakazit trochou skepse. A je pravdou, že v letošním roce jsme byli zahlceni výročími ze všech stran, neméně tak ze strany Českého rozhlasu.

Pravděpodobně nejvýrazněji zapůsobily připomínkové akce a speciální vysílání ČRo k výročí srpnové okupace. Rozhlas, jakožto klíčový aktér srpnových událostí, se musel vypořádat s kličkováním mezi (a)politickými proslovy pronášenými politiky a zároveň bylo nasnadě využít situaci k vylepšení PR po nepříliš vydařeném létě. Rozhlasem zamávala kauza Janka Kroupy a jeho investigativních reportáží kritizujících Agrofert, za kterou si vysloužil kritiku Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, následovalo masivní propouštění a do třetice aféra s údajným pornem na Vltavě. Výročí je ale pro zahlazení podobných „přešlapů“ ideální. A povedlo se. Martin Veselovský a Jan Pokorný drželi noční stráž a minutu po minutě vysílali o tehdejším dění střídáni fiktivními živými vstupy přímo z ulice. Princip znovuzpřítomnění nereprezentuje pouze tento projekt, ale také rozhlasová hra Včera, 20. srpna napsaná na míru a v souladu se srpnovou dramaturgií.

Dvacetiminutový vhled do nejkritičtějšího okamžiku v budově Českého rozhlasu. Moment, kdy se pracovníci rozhodují, zdali a jak budou pokračovat ve vysílání. To vše při vědomí, že za to budou přinejmenším vyhozeni z práce a že ruští vojáci střílejí na budovu Národního muzea v domnění, že jde o rozhlas. Kromě hereckých hvězd (Krobot, Vilhelmová, Dyk, Novotný…) hra těží především z autentičnosti. Z povedeného znovuzpřítomnění teď a tady. Napomáhá tomu nejen intro složené z původního dobového vysílání, ale možná právě fakt, že se hraje o rozhlase v rozhlase. Tvůrčí tým pod vedením režiséra Aleše Vrzáka pracoval v totožných prostorách, ve kterých se drama odehrává. Posluchač tak pociťuje těsný dotek reality, zvláště ve chvílích, kdy postavy zjišťují, že před rozhlasem umírají civilisté. Autor Petr Kazda, jenž má zkušenost se zpracováním historického tématu z filmu Já, Olga Hepnarová, cílí fokus na technické pracovníky. Na hrdiny všedního dne, kteří nebyli vidět ani slyšet (nebo pouze jako dočasný zástup za moderátory), ale bez nichž by veřejnost nikdy nebyla informována o dramatickém dění v zemi. V závěru hry se přerušuje fiktivní dramatický tok a příběh civilně dovypráví Rudolf Matys, básník, literát a kritik, v době okupace redaktor Českého rozhlasu.

Oslavy výročí vzniku republiky odstartovaly v rozhlase již na jaře, kdy byla vyhlášena anketa Kánon 100. Odborná i laická veřejnost hlasovala o nejlepších dílech našeho století ve všech oblastech umění. Vyhlášení pak připadlo na 28. října. Paralelně začátkem léta byl spuštěn cyklus (jak jinak než stodílný) Česká kronika končící také těsně před státním svátkem. Každý díl nabídl dva pohledy na jednu významnou událost novodobých dějin: příběh, zpracovaný formou čtyřminutového dokudramatu, následovaný stejně dlouhým rozhovorem s historiky a odborníky.

Zatímco jindy čeká posluchač na novou hru několik měsíců a dramaturgická řada debutantů Hry a dokumenty nové generace vyšuměla prozatím do ztracena, kolem republikového jubilea se podařilo nakumulovat hned několik premiér původních rozhlasových her.

V předvečer svátku premiéroval rozhlas Plukovníka Švece. Ano, jde o stejný titul, jaký uvedlo Národní divadlo v režii Jiřího Havelky o den dříve. Obě inscenace ale nespojuje shodný tvůrčí tým ani promo, a zatímco o divadelním provedení jsem v rozhlase zachytila dvě obsáhlé reportáže a rozhovory, o tom rozhlasovém bylo referováno spíše pod čarou. Stopáž hodina dvacet, přes třicet pouze mužských postav a extrémní zkostnatělost práce se zvukovým prostorem evokující spíše četbu na pokračování než rozhodující okamžiky uprostřed války, to vše dovedlo inscenaci ke zmrtvolnění jinak nečernobílého osudu přesahujícího jedno století.

Na samotný svátek nesmělo chybět masarykovské téma. Pavel Kosatík, jak je jeho zvykem, sáhl k polidštění našich národních svatých a zaměřil se na nejintimnější a nejzranitelnější část zbožštělého tatíčka Masaryka, na jeho rodinu v době, kdy žil v zahraničí a usiloval o český stát. Ve válečném Rakousko-Uhersku zůstává ve společenské izolaci manželka Charlotta a nejstarší dcera Alice. Obě terorizované a pronásledované rakouskou tajnou policií. V inscenaci Hovory s mamou režisérky Natálie Deákové se dočkáme až freudovských rodinných konstelací. Ambiciózní a ctižádostivá, ale ne sebevědomá Alice (Magdalena Borová) trpící přílišnými očekáváními ze strany otce a současně ztrápená jeho nepřítomností láká ze své matky (Daniela Kolářová) alespoň vzpomínky na dobu, kdy byla rodina pohromadě. Ve vzpomínkách ale současně vyvstane matčin nezdravý, přehnaně opatrovnický vztah k nejmladšímu synovi Herbertovi i syndrom trpitelky, která si nechce do poslední chvíle připustit rozvrat rodiny posvěcený touhou Masaryka po samostatném státu. Deáková nerežíruje pro rozhlas často… ale měla by. Protagonistky dovedla k ryzí intimitě, vyjádřila komplikovanost vztahu matky a dcery i doby. Herečky pak zhmotnily jednu z daní, jež Masaryk musel zaplatit za vznik nového státu.

Hra, která ovšem nejlépe vystihuje charakter českého národa v období posledních sta let, je dílem dramaturga Tomáše Vůjtka. Jeho Zápas o generála byl vysílán týž den, pouze na jiné stanici. Slavili jsme sice vznik republiky, ale více než polovinu oslavovaných sta let jsme prožili v totalitě. A v ní dokázal skvěle chodit antihrdina Jan Švejna. Ač nedovzdělanec a naivní idealista, který dokázal páchat dobro, především velmi rychle „pochopil systém“. Břečťanovitě rostl v armádní hierarchii a stal se nejmladším generálem u nás. Pro skutečnou historickou postavu našel Vůjtek geniální, pro rozhlas ideální formu vyprávění. Vojenské hlášení vlastního životopisu sám sobě. Rekapitulace svého života a bilancování sama se sebou. Jedné postavě propůjčili hlas dva herci – Miroslav Táborský a Igor Bareš, kteří v Šejnovi odrazili typické rysy českého člověka v totalitě: Šejna to všechno myslel dobře – jako král Ječmínek. Šejna nikdy nelhal – jen každému říkal, co chtěl slyšet. Šejnu nikde nepochopili – u kontrarozvědky, mezi spisovateli ani mezi filmaři. Zneuznaný umělec, který se stal vojákem toužícím po přijetí, věrný jako pes jakékoli ideologii. Režisérka Apolena Novotná balancuje na hraně groteskní nadsázky a uvádí posluchače v úžas nad bizarností Šejnova počínání. Které je tak neskutečné, až je dokonale pravdivé. Nadhled a ironii vždy vyváží fakt, že se hraje o skutečných dějinách. Inscenaci povýšil Ondřej Gášek velkolepým sound designem a tam, kde v Plukovníku Švecovi nestačí pro plasticitu ani třicet herců, stačí v Zápasu o generála herci dva – „jen“ s Gáškovou dopomocí.

Výročí pominulo a je načase vyhlížet další. Přece se pohybujeme od výročí k výročí. Jenomže mezitím čeká rozhlas spousta práce. Třeba udržet svou veřejnoprávnost. A v takové chvíli by měl znít stejně mohutným hlasem jako při letošních velkolepých oslavách. Mezi nimi totiž jen v tichosti proběhlo, že Rada Českého rozhlasu schválila Dlouhodobý plán programového, technického a ekonomického rozvoje ČRo v letech 2019-2022, v němž je zahrnut návrh na navýšení koncesionářského poplatku o pět korun měsíčně. Místo dělání mrtvého brouka by měl rozhlas využít všech možných prostředků, aby před veřejností obhájil nezbytné nejen navýšení poplatku, ale jeho zachování. Jedno z mála médií, které o záměru informovalo, byl totiž deník Blesk. Nezapomněl připomenout, že prezident Zeman je pro úplné zrušení poplatků, a neváhal v anketě hlasovat, jak by rozhodli čtenáři. Hádejte, která strana převážila osmdesát ku dvaceti.

22. 10. 2018

Cizinka (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 13:24

CizinkaDiana Gabaldon. Kompletní audiokniha. Režie Jan Horáček.

Čte Jitka Ježková.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, říjen 2018 (2 CD MP3, katalogové č.: AK208; EAN: 8594169482088; celková délka nahrávky 24 hodin 39 minut).

Ukázka k poslechu

Pozn.: Po druhé světové válce se Claire, bývalá armádní zdravotní sestra, vydá se svým mužem do Skotska na druhé líbánky. Když se však při prohlídce starobylého kamenného kruhu nazvaného Craigh na Dun dotkne jednoho z menhirů, propadne se časem téměř o 200 let zpátky – do roku 1743.

Náhle je z ní „Sassenach“ neboli cizinka – Angličanka ve Skotsku zmítaném válkou a odbojem klanů v pohraničí, v době jakobitských povstání, jen pár let před osudovou bitvou u Cullodenu. Ocitá se uprostřed intrik místních horalů a zemanů, jimiž je považována za britskou špionku. Díky svým léčitelským schopnostem se seznámí s charismatickým mladým Skotem Jamesem Fraserem, který jí nabídne ochranu, ale i lásku. Rozpolcená mladá žena se tak ocitá nejen mezi dvěma světy a časy, ale také mezi dvěma naprosto odlišnými muži; mezi dvěma životy, které nelze vzájemně skloubit…

Podle románu byl natočen oblíbený seriál Cizinka (Outlander, 2014-2018) s Caitrionou Balfe, Samem Heughanem a Tobiasem Menziesem v hlavních rolích. Zatím vznikly čtyři série.

Próza získala cenu Romance Writers of America’s RITA jako Nejlepší romance roku 1991. (more…)

Neztraťte motivaci v době blahobytu (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 9:53

Audiokniha Neztraťte motivaci v době blahobytu  - autor Marian Jelínek;Kamila Jetmarová   - interpret Martin Stránský

Marian Jelínek, Kamila Jetmarová. Kompletní audiokniha.

Čte Martin Stránský.

Natočeno 2018. Vydala  Audiotéka, Portál v roce 2018 (celková délka 6 hodin 36 minut).  Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Audiokniha známého českého hokejového kouče a mentora Neztraťte motivaci v době blahobytu řeší vztah mezi vnějším blahobytem a našim niterným životem, vnitřní motivací a pocitem štěstí.

Zatímco parametry blahobytu neustále vzrůstají, z hlediska teorie optimálního prospívání v nás pocit štěstí obecně klesá. Co pak lze v našich životech považovat za úspěch? K čemu máme motivovat, vést, inspirovat mladé lidi a včetně sebe samých? Je možné si hédonicky užívat hojnosti, a zároveň být vnitřně šťastní? Jak snížit negativní dopady nadbytku (v psychologii často používáme termín „nemoci blahobytu“), jako například problematiku sebevražd, vzrůstající spotřebu psychofarmak, zvyšující se existenciální vakuum, psychickou entropii, ztrátu smyslu, syndrom vyhoření…?

Kniha je inspirativním čtením pro každého moderního člověka, provokuje k zamyšlení nad výše zmíněnými otázkami a poskytuje doporučení, jak s tímto rozporem naložit tak, abychom mohli být zároveň „bohatí i šťastní“. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress