Josef Vinklář. Zvuková režie Ivan Umáčený.
Natočeno v září 1998 ve studiu Fermata. Vydal B.M.S. v roce 2012 v edici Mluviti stříbro (1 CD, MM1202-2, 2 x 32 min.).
Pozn.: V sérii Mluviti stříbro slavné osobnosti českého kulturního dění hovoří o sobě a svých přátelích, ev. čtou slavná knižní díla.
Pozn.: Vzpomínkové vyprávění předního českého herce Josefa Vinkláře na této nahrávce poodhaluje nejen jeho soukromí, ale život vůbec. Divadelní herectví Josefa Vinkláře bylo řízeno touhou stanout jednoho dne na prknech Národního divadla. Když se mu jeho sen po letech vyplnil, vstupoval do Zlaté kapličky s pokorou a úctou. Škoda, že člověku divadelní představení po čase vypadne z paměti. Macešské hlavně pro ty herce, co neměli štěstí a nejsou zachyceni na celuloidovém pásku. Josef Vinklář měl štěstí v tomto ohledu vrchovatě. Od prvního filmu Nezbedný bakalář s panem Zdeňkem Štěpánkem dostal od sudiček do vínku pravdivé herectví.
Často si pouštím pamětnické filmy. Film je neoblomný. Po letech vydá důkaz o profesi herectví. A čas rozhoduje o herci na plátně, či na obrazovce, jak zůstane zapsán u diváka. Herectví Josefa Vinkláře nestárne. Být připraven, toť vše, praví klasik. Zdá se, že Josef této větě podřídil v nelehké herecké profesi všechno. Vedle nepopiratelného hereckého daru měl ještě jeden, který bývá mnohým odepřen. Uměl být kamarádem. Kamarádství se nevykřikuje do světa. Josef Vinklář byl tichým a poctivým kamarádem. (Václav Dušek, anotace)