Audioverze úspěšného dětského divadelního představení Divadla Spejbla a Hurvínka. Původní text Robin Král. Scénář: Miki Kirschner a Jana Kubíčková. Hudba Jiří Škorpík.
Korepetitorka Karolina Otevřelová. Mix zvuku Ivan Horák. Nahrávání dialogu František Šec. Produkce Karolina Paseková. Foto Jiří Vondráček (www.tashi.cz). Design Pavel Pospíšil. Sleeve-note Jana Kubíčková. Výkonný producent Alan Piskač, Denisa Kirschnerová. Editor Tomáš Uher. Režie Miki Kirschner.
Osoby a obsazení: Spejbl a Hurvínek, Žeryk, člunozobec (Martin Trecha), Mánička a Bábinka, člunozobka (Jana Mudráková), přírodovědkyně (Barbora Dobišarová), technik (David Janošek), bratranec Pepin (Jaromír Hanzlík).
Nahráno ve studiu Starmount Films, srpen-září 2025. Vydal Supraphon 21. 11. 2025 (1 CD MP3, EAN 099925687724, objednací číslo SU 6877-2; celková délka 92 min.).
Obsah: 1. Balda, Bahenní samotář (18:59) – 2. Kukaččí svádění (21:00) – 3. Nezvaný host (17:32) – 4. Když chceš být Pepin, musíš mít styl jako Pepin (16:27) – 5. Klícka, nebo klec (16:59).
Pozn.: Představte si, že u vás jednoho dne zaklepe nezvaný host. Nejenže je nezvaný, ale navíc je úplně jiný než kdokoliv a cokoliv, co znáte. A to se přesně stane u Spejblů. Z ničeho nic u nich bydlí Člunozobec a Spejbl s Hurvínkem jsou rázem podnájemníci ve vlastním bytě. Protože má Člunozobec opravdu nezvyklé potřeby a rituály, není možné s ním společný prostor sdílet. Jenže Člunozobec všechno ví, všude byl a neplatí na něj žádné logické argumenty, se kterými na něj Spejbl vyrukuje. Za to Hurvínek, ten si ví vždycky rady, na něj je i Člunozobec krátký, anebo je to naopak? Jako speciální host v roli bratrance Pepina účinkuje Jaromír Hanzlík. (anotace)
Lit.: Škubalová, Monika: Recenze nahrávky Hurvínek a nezvaný host: Nové CD plné zvratů. In web Planetka Spejbla a Hurvínka, 30. 11. 2025 (recenze). Dostupné také zde. – Cit.: Po šesti letech čekání je vydáváno nové album, které vnáší do světa Spejbla a Hurvínka čerstvou energii i zcela nečekanou postavu. Nahrávka Hurvínek a nezvaný host přináší příběh, kde se malý byt Spejblových rázem mění v místo střetu dvou světů. Stačí jediné zaklepání a před dveřmi stojí Člunozobec — tvor, který má tolik podivných rituálů, že se běžné soužití stává nemožným. Přesto je přijímán, protože tak už to u Spejblů chodí: každý příběh začíná laskavostí, která se časem promění v dobrodružství.
Příchod Člunozobce převrací domácí řád naruby. Spejbl se na vetřelce snaží působit logikou a rozumnými argumenty, což se míjí účinkem, protože Člunozobec „všechno ví, všude byl a na nic se nedá přimět“. Hurvínek tak zůstává jediným, kdo dokáže najít způsob, jak s prapodivným hostem vůbec komunikovat. Hravost, kterou do příběhu vnáší, vytváří typicky hurvínkovské situace, v nichž se humor stává jemným nástrojem proti chaosu.
Autoři Miki Kirschner a Jana Kubíčková vytvořili příběh, jenž je vystavěn na napětí, hravém tempu a slovních hříčkách, které pobaví děti i rodiče. Děti cítí dobrodružnost a nesmělou zvědavost z nového tvorstva v bytě, dospělí slyší jemné jazykové narážky a ocení způsob, jakým se téma „odlišnosti“ a „přijetí“ nenásilně vkrádá do každodenní rodinné situace. Člunozobec není karikaturou, ale spíše zrcadlem: někdy jsme v domácím prostoru hosté my sami, aniž si to uvědomujeme.
Celý zvukový svět je postaven na hudbě, která dokresluje atmosféru — někdy působí dobrodružně, jindy hravě, a ve chvílích, kdy se zdá, že už nic nepomůže, se stává oporou, jež příběh drží pohromadě.
Velkou pozornost přitahuje také nové herecké obsazení. Postavy Spejbla a Hurvínka interpretuje Martin Trecha — historicky pátý pokračovatel této role. Jeho cesta je mimořádná: jako čtrnáctiletý kontaktoval Helenu Štáchovou s tím, že si vyrobil vlastní loutky, a chtěl s nimi hrát. Léta, která následovala, byla zasvěcena loutkoherectví. Trénink i talent jej nakonec přivedly až na profesionální jeviště, kde od roku 2022 postupně přebírá vedení obou ikonických postav. Jeho hlasová práce je pevná, přesná, s respektem k tradici, a přesto osobitá — jako by byl do příběhu vtahován stejně silně jako jeho posluchači. (…)
Lit.: Fajmon, Kamil: Nové hlasy lipové rodinky poprvé v nahrávacích studiích. In web Planetka Spejbla a Hurvínka, 26. 11. 2025 (rozhovor). – Cit.: Přestože Divadlo Spejbla a Hurvínka v letošním roce kvůli rozsáhlé rekonstrukci herních prostor neuvedlo žádnou divadelní premiéru, rozhodně se nedá říci, že by loutková rodinka zahálela. Odehrála nespočet představení po celé České republice, vypravila se na zahraniční turné na Balkán a především se doslova zabydlela ve zvukových studiích. Nové hlasy Spejbla, Hurvínka, Máničky, paní Kateřiny i psa Žeryka se ocitly před mikrofonem hned čtyřikrát. Vznikly filmové adaptace divadelních her Pohádky pro Hurvínka a Hurvínkova cesta do Tramtárie, pro Supraphon byla natočena dlouho očekávaná nová nahrávka Hurvínek a nezvaný host a premiéry se dočkal film pro pražské planetárium Hurvínkova vesmírná odysea. Noví interpreti tak dostali poprvé možnost tvořit v profesionálních podmínkách nahrávacích studií, a tak jsme se rozhodli, že oba mladé mluviče Janu Mudrákovou a Martina Trechu vyzpovídáme.
Martine a Jano, dosud jste pořizovali záznamy partů pouze pro divadelní účely, co vám jako první proběhlo hlavou, když jste se dozvěděli, že půjdete poprvé do profesionálních studií tvořit bez diváků pouze s pomocí mikrofonu?
Jana: Já měla velkou radost a moc jsem se těšila na tuto novou zkušenost. A zároveň jsem cítila velký respekt před nahráváním naší první audio nahrávky.
Martin: Napadlo mě, že je to fajn, protože nové CD už dlouho nevzniklo. Současně Spejbla s Hurvínkem mluvím docela krátkou chvíli, takže jsem si nebyl jistý, jestli už je vhodný čas to takhle zvěčnit, ale to si asi nebudu jistý nikdy.
Jak jste se na natáčení připravovali?
Martin: Četli jsme si společně několikrát scénář a dávali si připomínky.
Jana: Bylo velkou výhodou, že text vychází z inscenace Hurvínek a nezvaný host, kterou již hrajeme a kde přibylo pár scén a v některých situacích jsme museli být více popisní. Příprava spočívala především ve čtených zkouškách s režisérem Miki Kirschnerem.
Jak nahrávání probíhalo, lišilo se například dabování postaviček pro film oproti natáčení CD, pokud ano, v čem?
Jana: Mezi dabováním pro film a nahráváním cd je velký rozdíl. U filmu se dbá na každý detail, několik scén jsme upravovali v rámci postsynchronů, aby zvuk dokonale seděl k tomu, co se odehrává na plátně a zároveň aby se loutky nepřekřikovali. U tvorby cd se zase musíte více položit do emocí a nálady, kterou chcete posluchači přenést, žádný obraz ani vizuál to za vás neudělá. Ale u obou těchto zkušeností platilo, že jsme s Martinem dostali krásný prostor pro tvorbu a toho si velmi vážím.
Martin: Nejvíc se nahrávání cd liší tím, že tady obraz nic nezachrání. Současně se mi vždycky naši ušatci líp mluví, když je vidím před sebou nebo ještě lépe, když je rovnou vodím. Takhle se mi hůř udržovala barva hlasů.
Na co jste si museli při natáčení cd dávat největší pozor, aby byli zvukař s režisérem spokojeni?
Jana: To je těžká otázka. Na nahrávání byla tak příjemná atmosféra, že jsem se jen nechala vést pokyny režiséra a zvukaře. Nejtěžší okamžiky pro mě byly asi během nahrávání písní na cd, které nejsou napsané pro můj rozsah a navíc jsme je nahrávali brzy ráno, ale společnými silami jsme to zvládli.
Martin: Já jsem si musel dávat zvlášť pozor na to, aby se mé postavy nepřekrývali barvou hlasu. V divadle to hezky oddělí pohyb loutek, tady to možné není, proto bylo potřeba například skončit Spejblovu větu více dole a následující větu Člunozobce začít více nahoře.
Vzpomenete si na nějakou veselou historku z natáčení?
Jana: Panečku, těch bylo! Na tohle je mistr Martin Trecha, který mě vždycky překvapí tím, co z něj zase vyleze.
Martin: Na konkrétní ne. Ono je vždycky veselo i tragično, když se tvoří.
Film Hurvínkova vesmírná odysea je natočen binaurálně, tedy prostorově. Popište nám, jak takové prostorové snímání zvuku vzniká, popř. v čem bylo nahrávání pro vás nové oproti běžnému zaznamenávání?
Jana: Při nahrávání zvuku do Hurvínkovi vesmírné Odyssey bylo neobvyklé, že jsme dabovali všechny postavy, které byly momentálně v záběru, tzn. probíhal dialog podle scénáře, ale ostatní postavy se nějak zvukově vyjadřovaly i v průběhu toho dialogu. Po několika hodinách ve studiu kdy neustále dabujete všechno, co se hýbe i nehýbe a ještě s tím, že třeba dabujete v jedné scéně dvě až tři postavy různými hlasy jsme už mnohdy nevěděli, kde nám hlava stojí, ale všechno to zachraňovala dobrá nálada a vtípky s kolegy.
Martin: Pro mě byl největší rozdíl a nezvyk nahrávat Spejbla a Hurvínka separátně. Při živém hraní v divadle je mluvím na střídačku a tu se vždy nahrála celá scéna Spejbla a pak celá scéna znovu hlasem Hurvínka – když daná postava nemá text a poslouchá druhou, pořád si do toho trošku něco žvatlá pod fousem, což mělo docílit onoho efektu prostorovosti.
Byla pro vás zkušenost s natáčením v něčem jiná oproti běžnému hraní v divadle, pokud ano, v čem?
Jana: Byla jiná v tom, že bez diváka se aspoň já cítím nesvá. Během představení můžeme hned poznat, jestli s námi divák jde a můžeme do toho buď víc šlápnout nebo ubrat, tady jsme spoléhali na režiséra, který nás vedl.
Martin: Divadlo má své kouzlo okamžiku – co řeknete, už se nedá vzít zpět. Kdežto při natáčení se vybírá nejlepší verze …a ta už se pak taky nedá vzít zpět.
Říká se, že se herec s každou další příležitostí posouvá, je něco, co jste si dříve při interpretování postaviček neuvědomovali a teď to i díky mikrofonu můžete využít pro další tvorbu?
Jana: Asi je pořád spousta věcí, které si při interpretování neuvědomuju doteď. Myslím, že nedokážu poslouchat sama sebe a nebýt kritická. Vždycky najdu během poslechu něco s čím nejsem spokojená a v čem se chci posunout, ale beru to jako výzvu pro další práci a projekty. Každý moment strávený u mikrofonu nebo ve studiu vás ohromně posune a jsou to zkušenosti k nezaplacení, protože se nikde jinde získat nedají.
Martin: Veškeré záznamy mé interpretace jsou skvělou zpětnou vazbou. Většinou spokojený nebývám. Nejvíc se u sledování záznamů přistihuji u toho jak zbytečně se Spejblem spěchám. Při hraní samotném mám pocit, že už je Spejbl pomalý až až, ale vždycky zpětně vidím, že zase pospíchám.
Prozradíte nám, co nového vedle rekonstruované budovy chystáte v příštím roce k Hurvínkově stovce?
Martin: Je to především krásných pět premiér z nichž dvě budou dělány pro nově přistavěnou malou scénu divadla.
Jana: Martin zmínil pět premiér, tak já to rozvinu a prozradím, že jedna z nich bude další mimini představení, další bude premiéra věnována Hurvínkovi k jeho 100. narozeninám a sezónu zakončíme vlakovou pohádkou. Do sezóny 2026/2027 vkročíme celosouborovou premiérou pod režií Mikiho Kirschnera a zakončíme to zimní pohádkou.