Karin Smirnoff. Kompletní audiokniha. Překlad Lucie Olešová.
Čte Kryštof Bartoš.
Natočeno 2025. Vydalo Voxi v roce 2025 (MP3, celková délka ). Ukázka k poslechu zde.
Série: Milénium #8
Pozn.: V severním Švédsku zavládl surový kapitalismus, ekologický úpadek a zločin. Město Gasskas se stává jevištěm dramatu, které rozehraje smrt místní novinářky. Mikael Blomkvist se na sever vrací kvůli dceři – i kvůli poslední šanci na příběh, který by mohl zachránit jeho skomírající kariéru. Když Lisbethin ochránce Plague zmizí, sáhne po ní podsvětí. Svala je ve smrtelném nebezpečí, protože záhadný Branco je opět na scéně a má jediný cíl: pomstu. Jde zastavit to, co už se dalo do pohybu? (anotace)
Lit.: Tarnovský, Marek: Na úrovni dobré fanfikce, když budeme mírní. In web Naposlech.cz, 19. 2. 2026 (recenze). – Cit.: Když se v roce 2005 objevil na pultech švédských knihkupectví román Muži, kteří nenávidí ženy z ohlášené trilogie Milénium, byl na světě fenomén celosvětového dosahu, potěšitelně jeden z těch, jehož všeobecná popularita je významně podpořena nespornou kvalitou. Novinář a levicový aktivista Stieg Larsson se své literární slávy nedočkal, zemřel několik měsíců před prvním vydáním svého „opus magnum“.
Známý příběh jeho dědictví, kdy autorská práva nezískala Larssonova dlouholetá partnerka, nýbrž otec a bratr, vyústil ve dvě pokračovací trilogie sepsané s požehnáním rodiny. Tu první napsal v letech 2015–2019 novinář a spisovatel David Lagercrantz, který sice ani vzdáleně nedosáhl kvalit originálu, přesto ho také v lecčems dokázal věrně napodobit a čtenář více méně dostal to, co čekal.
V roce 2021 nakladatelství Polaris oznámilo, že psaní po Lagercrantzovi převezme Karin Smirnoff, autorka, která si vydobyla renomé i čtenářskou přízeň svými sociálními romány (např. Můj bratr v parádním podání Vandy Hybnerové). To na jednu stranu vzbudilo drobné rozpaky, protože Smirnoff se do té doby nezabývala kriminálním žánrem, na druhou i očekávání plynoucí z její předchozí tvorby, která naopak výtečně pasuje k sociálně-kritickému tónu původní Larssonovy románové triády.
Autorka nejprve v románu Dívka v orlích spárech Salanderovou posílá do severošvédské pustiny, kde se na pozadí skandinávské verze zlaté horečky rozjíždí za vlasy přitažený thriller s ekologickými, politickými, ale i nezáměrně groteskními motivy, jejichž odrazem je postava antagonisty, která je jakoby poskládaná z nejhorších klišé, až působí parodicky…
Proměna skvělé literatury v rutinní psaní maximálně na úrovni lepší fanfikce pokračuje románem Dívka v rysích drápech, rozvleklým, až nudným příběhem, do kterého Smirnoff přidala novou hrdinku Svalu (která patrně dostane slovo i v dalším románu, který nás ještě čeká) a ve kterém Blomkvistovi, jenž je v obou jejích pokračováních odsunut na vedlejší kolej, navíc přičarovala rakovinu prostaty.
Ohledně práv na původní trilogii i Lagercrantzovo pokračování se povedl husarský kousek nezávislému brněnskému nakladatelství Host, zvukovou podobu všem šesti románům dodal OneHotBook a především skvělý Martin Stránský. Ten se za mikrofon posadil i u celkově sedmého titulu Dívka v orlích spárech, jehož knižní předloha už ale vyšla pod hlavičkou Knihy Zlín z mediálního domu Albatros a audiokniha tedy pod očekávatelnou značkou Voxi. K jeho výkonu není co dodat, je stabilně skvělý, i když jsou možná občas slyšet drobné rozpaky nad tím, kam se série ubírá.
Osmý román pak načetl Kryštof Bartoš, jemuž už nikdo neodpáře famózní výkony v Trainspottingu nebo Lustigových Démantech noci. Proti jeho výkonu nemůže nikdo nic namítat, je příjemný i profesionální. Problém je, že sérii převzal po herci s tak charakteristickým hlasem a neskutečnou vynalézavostí v jeho modulaci – pak to, co je v podstatě vítaná civilnost dobře odstíněného vyprávění, může znít ve srovnání s předchozími tituly trochu ploše. Musíme ale v první řadě ocenit, že se této práce vůbec ujal a popřát mu do dalších let nějaké lepší předlohy.
Voxi samozřejmě – jak je dobrým zvykem značky – obě nahrávky dodalo v prvotřídní zvukové kvalitě a s patřičnou, dramatickou hudbou, která zní na konci kapitol a občas i jako stručný předělový jingle. Co je to ale platné…
V jedné z detektivek Dominika Dána vyčítá šéf mordparty svým detektivům, že za poslední dobu objasnili jen jedinou z několika vražd, a to zhruba slovy, že kriminálka není Gusta Fučíková, aby dokázala dlouhodobě žít z jediné mrtvoly. Kam se ale hrabe někdejší československá státní vdova! Na odkazu Stiega Larssona už dvě dekády parazitují (prozatím) dva autoři, rodina, několik nakladatelství po celém světě – a také z něj žije spousta nenáročných čtenářů.
Je to z hlediska pozdního kapitalismu vlastně obdivuhodný výkon, který je ve své absurditě umocněn tím, že Larsson sám by při svém sociálním nastavení a politickém přesvědčení patrně hořce zaplakal nad tím, že se z jeho poctivých a promyšlených knih stala upadající franšíza. U audioknih ji zachraňoval Martin Stránský, ale i tato jistota – při vší úctě k Bartošovi – padla.