Marina Cvětajevová. Výbor z veršů ruské básnířky. Překlad Jana Štroblová. Použitá hudba Petr Iljič Čajkovskij.
Recitují Dana Medřická a Jana Dítětová.
Natočeno 3. 11. 1970 (studio Lucerna). Vydal Supraphon v roce 1971 (1 EP Su 0 39 9829) v rámci Klubu přátel poezie. Reedice 26. 9. 2025 (Supraphonline, VT 4192-0). Ukázky k poslechu zde.
Obsah: 1. Jak se vám žije s druhou? – 2. Plavené dříví – 3. Hodina duše – 4. Až přijde den – 5. Když se tak dívám.
Pozn.: Marina Cvětajevová (8. 10. 1892 – 31. 8. 1941) – pocházela z rodiny universitního profesora, moskevské, dobře situované rodiny – byla vzdělaná, jazykově vybavená, milovnice zápodoevropského umění; umění, ke kterému ji vedla její matka.
Ta však v jejích šestnácti letech umřela a Marina, která nic jiného neuměla (nestarala se o domácnost, neuměla vydělávat peníze, uměla jen psát poémy, vyšla jí první sbírka) se brzy vdala za Sergeje Jakovleviče Efrona – muže, který na trvalo poznamenal její život, spíše však v tom zlém než v dobrém.
Dva roky po svatbě Sergej narukoval do ruské armády na fronty první světové války, zatímco Marina živořila v bídě ve válečné Moskvě. Psala básně o bělogvardějcích, hrůzách nového komunistického režimu a o těžkých niterných pocitech. Netušila, že se její manžel v době říjnové revoluce na podzim 1917 přidal na stranu bělogvardějců, s nimiž prodělal všechny porážky a nakonec i evakuaci do Istanbulu. Marina dál živoří v Moskvě a stává se její básnickou hvězdou…Až v roce1922 dostává povolení emigrovat nejprve do Berlína a hned v témže roce do Prahy a jejího okolí, kde na tři roky zakotví s celou rodinou, i manželem, který však finančně nijak nepomáhá. Žijí ze stipendia, které jim stejně jako tisícům dalších Rusů poskytuje československá vláda. České tvůrčí období je nejvýznamnějším v životě Mariny Cvětajevové – napsala zde svá dvě klíčová díla, Poému hory a Poému konce (obě 1924), dnes považovaná za vrcholné práce ruské milostné poezie. V únoru 1925 se jim narodil syn Georgij a vzhledem k zhoršující se finanční situaci a pocitu, že nejsou ve zdejší kulturní komunitě příliš vítání, rozhodli se odejít do Francie, kde si slibovali vřelejší přijetí od tamní ruské komunity.
Dorazili tam v listopadu 1925, ale životní podmínky čtyřčlenné rodiny se postupně jen horšily, literární kritici tvorbu Cvetajevové nepřijali kladně, poslední kniha jí vyšla tiskem v roce 1928 a od doby psala jen „do šuplíku“. Její život opět zkomplikovalo zjištění, že její manžel pracuje pro Stalinovu tajnou policii NKVD. Nikdo s ní nepromluví, nemá na jídlo ani na oblečení. V roce 1937 se vrací do SSSR dcera Ariadna pod slibem beztrestného návratu, za rok po ní i manžel. Po vypuknutí 2. světové války za nimi odjíždí i Cvetajevová se synem. Všechny sliby o možnosti nadále publikovat, o beztrestnosti aj. byly falešné – její dcera je v srpnu 1939 zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou špionáž k 8 letům v gulagu, manžel je popraven ve vězení, syn později narukuje do Rudé armády a Marina nemá o svých blízkých jedinou informaci…v roce 1941 si bere život.
Syn Georgij umírá na frontě.
„Ať se v Evropě vrtne kamkoliv, jde to s ní z kopce….Emigrantka uvnitř emigrace. Narodila se do špatné doby…“
„Nešťastný život nechtěné nomádky, řeklo by se. Možná. …ale verše, které Marina Cvetajevová napsala, přetrvají věky….“