Zuzana Brabcová.
Čte Dagmar Bartáková a Renáta Honzovičová.
Načteno pro KTN v roce 1992 (4 MC).
Pozn.: Kniha je zamýšlena jako generační výpověď. Její hrdinka vypráví svému příteli o svých složitých zkušenostech se světem i sama se sebou. Svou hlubokou krizi se pokouší řešit absolutním vzdorem proti všem a všemu a tento postoj ji přivádí až do ústavu pro duševně choré. (anotace)