Ota Pavel. Tři povídky. Připravila Dagmar Hubená (2, 3). Zvukový mistr Hana Milenová (1). Dramaturg Ota Ksandr (1). Režie Ivan Holeček (1), Jan Lorman (2) a Jiří Horčička (3).
Účinkují Miroslav Moravec (1-3) a Karel Hlušička (2).
Natočeno 1979 (3), 1981 (2) a 1986 (3). Vydala Radiotéka, srpen 2025 (MP3, CR.ES.2025.211, celková délka 55 min.).
Obsah: 1. Než jsem se stal rybářem – 2. Příběh Alfréda Jindry – 3. Žehlička.
Pozn.: Ota Pavel, původně Popper, se narodil roku 1930 rodičům, které známe z jeho povídek: otec Leo byl obchodní cestující a maminka Hermína zajímavá a silná žena. Pro osud Oty Pavla a jeho bratří Jiřího a Huga je důležité, že po otci byli židé, otec a oba starší synové strávili dobu protektorátu v Terezíně, odkud se jako zázrakem vrátili živí.
Povídky s tématy z rodinné historie začal Ota Pavel psát až poté, co byl stižen na olympiádě v Innsbrucku záchvatem maniodepresivní psychózy. Tehdy musel zanechat svého novinářského povolání a v příbězích o směšnohrdinském tatínkovi a lidech kolem řeky Berounky nacházel útěchu.
Za každým průšvihem, ponížením, zklamáním či ztroskotáním je sdělení, že člověk v životě za pýchu a marné touhy platí, ale má-li divoké srdce a velkou duši, získává něco mnohem důležitějšího, totiž sebeúctu a životní radost.
Ota Pavel zemřel předčasně v roce 1973 a jeho prózy patří k tomu nejlepšímu z česky psané literatury 20. století. (anotace)