Michaela Duffková. Kompletní audiokniha.
Čtou Tereza Dočkalová, Pavla Dostálová, Jolana Smyčková, Petr Gelnar, Tomáš Novotný a Pavel Vondra.
Natočeno 2022. Vydalo Voxi, říjen 2022 (MP3, celková délka 5 hod. 4 min.). K poslechu zde.
Pozn.: Detox a protialkoholní léčba je jako výstup na horu – poté, co je absolvujete, ještě zdaleka nemáte vyhráno. Nejdřív musíte bezpečně sestoupit do normálního života a pak vás už napořád čeká maraton zvaný abstinence. Michaela Duffková opět otevírá tabu ženského alkoholismu a vypráví o svém boji se závislostí. Jaké zažila zlomové momenty? Co se pro ni změnilo s narozením druhého dítěte? A jak těžké je abstinovat v zemi, kde je pití společenská norma? (anotace)
Obsah:
Začátek konce a konec začátku 00:19:55
První část – Abstinence – životní výzva 00:08:24
Hynek 00:18:09
Lukáš 00:11:45
Co se vlastně děje s člověkem, který je vystaven riziku relapsu 00:09:03
Ivan 00:07:06
Jiří 00:26:38
Druhá část – Co bylo včera, nemusí být dnes 00:11:50
Leden 00:09:21
Duben 00:09:42
Z deníku 00:20:15
Anna 00:10:19
Třetí část – Dcera a syn 00:05:17
Lenka 00:22:19
Isabelka 00:07:19
Veronika 00:06:28
Šimon 00:12:10
Marta 00:12:53
Čtvrtá část – Co bude teď, co bude dál 00:19:58
Lucie 00:24:38
Práce 00:06:13
Aleš 00:08:11
Nakonec já a abstinence 00:09:27
Abstinence, jako cesta nikoliv jako cíl 00:05:21
Podpůrný kontakt 00:01:45
Lit.: Růžičková, Iva: Zpověď Michaely Duffkové v Zápisnících alkoholičky a abstinentky audioknižně. In web Naposlech.cz, 23. 7. 2024 (recenze). – Cit.: Zápisník alkoholičky se narodil jako blog anonymní pisatelky, poté obdržel cenu Magnezia Litera a zajistil si místo v myslích těch, kdo ocenili sebezpytnou otevřenost autorky Michaely Duffkové, která projevila osobní statečnost a zveřejnila svou identitu. Své zkušenosti zformovala v tištěné knize, a ta se dočkala pokračování pod názvem Zápisník abstinentky. Obě knihy vyšly v nakladatelství Motto Albatros Media a vydavatelství VOXI jim v roce 2020 a 2022 věnovalo audioknižní podobu.
Zatímco Zápisník alkoholičky reflektuje problematiku propadu do těžké závislosti na alkoholu a období, v němž hrdinka nastoupila cestu léčby, v Zápisníku abstinentky se čtenář může dozvědět, jaká úskalí čekají po ní. První kniha se stala námětem stejnojmenného snímku před pár dny uvedeného do kin. Stalo se tak v režii Dana Svátka, scénář napsala v době pandemie Marta Fenclová. Svou tvář a herecký projev dala protagonistce filmového příběhu Tereza Ramba, v případě audioknihy propůjčila autorce svůj hlas Tereza Dočkalová.
Poněvadž kniha obsahuje jak autorčino vyprávění, tak výňatky z původního blogu, tedy autentické záznamy z doby stacionární léčby, setkáváme se lehce s pocitem opakování téhož. To není úplně od věci, poněvadž obě nahrávky tím získávají dokumentativní charakter. Osobní ráz celé zpovědi nabízí mnohým možnost identifikovat se s pisatelkou, a to zejména v případě žen, které při péči o dítě zažívají obdobné pocity frustrace. Pro úplnost obrázku završují Zápisník alkoholičky výpovědi lidí z autorčina nejbližšího okolí, tedy manžela, matky a bratra. Tyto party jsou neseny hlasy Martina Písaříka, Ivety Duškové a Pavla Baťka.
Zápisník abstinentky pak získává ještě více punc mozaiky, díky níž si můžeme ucelit představu o tom, jaké nejrůznější cesty vedou k závislostnímu chování až k nezvladatelnosti. Obsahuje totiž výběr z příběhů, které autorka získala od těch, kteří si prošli různými podobami pekla závislosti. Autorka zde také odpovídá na nejčastější otázky, které jsou jí kladeny, přičemž zůstává absolutně upřímná. Tato audiokniha se party čtenými dalšími interprety ještě více blíží audiodokumentárnímu formátu. Výslovnost Terezy Dočkalové není zcela ortoepická a místy interpretka zvolila příliš zrychlenou dikci. To sice přispívá k charakteru neinscenované živé nahrávky, ale občas vede k tomu, že namísto „Z deníku“ je slyšet občas „Zdeňku“. Hudební vklady dobře ilustrují vyprávěné situace a v některých momentech využívají rytmů k připomenutí srdečního tepu.
Audioverze obou knih tak vytváří ucelený obrázek k tématu, které postupně spolu s premiérou filmu prosáklo společností a díky kterému můžeme nahlédnout, že normální je nepít. Úvod k Deníku abstinentky napsal Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, čímž jako odborník zaštítil aktivity Michaely Duffkové z pozice odborníka – dokonce i odvážným přirovnáním ke vzpurnému burcujícímu hlasu Simone de Beauvoire. Právě tento druhý díl lépe ukazuje, že sdílení osobních příběhů má hojivou moc. Princip závislostí, ale i závislostních vztahů si našel v detailním popisu Michaely Duffkové silnou odezvu publika, které jej může v audioknižním podání oproti filmovému zpracování prozkoumat do hloubky a se zaostřením na detail.