Simona Bohatá. Kompletní audiokniha. Režie Hynek Pekárek.
Čte Jan Zadražil.
Natočeno 2022. Vydal OneHotBook 25. 7. 2022 (katalogové č. AK469; EAN 8594169484693, celková délka nahrávky 9 hodin 32 minut). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Prahou obchází strašidlo reálného socialismu. Jenže někomu jsou jeho pakárny buřt.
V 80. letech byla svoboda daleko víc než poznaná nutnost, a proto pár jedinců z okraje společnosti utvořilo náhradní rodinu ve sběrně surovin v pražských Vysočanech. Pod ochranou jejího šéfa přezdívaného Fabrikant přespává i Beny, který sem utekl před násilnickým fotrem a právě oblafnul zelené mozky u odvodové komise. Kam se ale polosvět jeho známých z periferie hrabe na flákačství posvěcené pakárnou ve fabrice, při níž plánovitě marní čas i tenhle mladý muž na prahu dospělosti, jen aby mu nepřišili paragraf 203 o příživnictví. A tak Beny i s celou ČKD předstírá práci, která prý podle marxistů polidšťuje, a zároveň fotografuje vše, co vidí v továrních provozech i v dělnické kolonii čekající na demolici. Tenhle klikař s prstem na spoušti není Hrabalův pábitel zavlečený v rámci třídního boje do výroby, a přece stejně šťavnatě promlouvá jménem těch, kdo nezahořkli.
Román, který i v marasmu takzvané „normalizace“ dokázal pro hrdinu objevit krásu života, byl nominován na cenu Magnesia Litera 2022 v kategorii próza. (anotace)
Lit.: Krejčík, Přemysl: Jan Zadražil interpretuje román Simony Bohaté s náznakem mladického drsňáctví v hlase. In web Knihkupec, 28. 12. 2022 (recenze). – Cit.: Nejnovější román Simony Bohaté je pestrou freskou, zdánlivě jen dalším románem o dobách socialismu, avšak díky autorčinu vypravěčskému talentu, smyslu pro příběh a citu zachytit mizející podoby města a jeho obyvatele, rozhodně stojí za pozornost a patří k tomu lepšímu, co se v tuzemské beletrii danými tématy zabývá. Snad i proto byl Klikař Beny letos nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii Palmknihy Litera za prózu. Audioknihu vydalo v letošním roce v interpretaci Jana Zadražila a v režii Hynka Pekárka OneHotBook.
Zadražil román interpretuje s určitým náznakem mladického drsňáctví v hlase, zároveň se mu výborně daří navodit atmosféru světa dobových puberťáků, čehož dosahuje, aniž by dílo karikoval nebo aniž by musel přehrávat. Díky tomu autenticky a příjemně vyzní jak floutkovství postav a četné vtipné momenty příběhu, tak zároveň celková nepříjemná a tíživá atmosféra. Například z postavy Růženy, která se až s hororovou estetikou mstí svému tyranskému otci, jde v Zadražilově podání opravdu strach. Interpret u ní místy zvolil polohu určité odtažitosti, častěji však vsadil na krutou žoviálnost, která (právě vzhledem k postavě a celkové náladě, s jakou Bohatá dané situace napsala) dokáže tolik zapůsobit. Nejlépe ovšem vyznívají postavy Benyho mladšího bratra a zejména pak epizodní postavy dělníků, které podává obvykle s jistou bodrostí a tónem lidovosti.
Jan Zadražil se důstojně vyrovnal i s nástrahami, jako je třeba neumělý zpěv Julky – dívky přátelící se s Benym, ale především s Fabrikantem, jenž Benymu poskytuje prostor k bydlení, a hlavně k vyvolávání fotek. Její zpěv svádí k parodování, avšak interpret těmto svodům odolává a zmíněné začleňuje do své četby nerušivě. Podobných situací bychom nalezli více. A když už k jisté karikatuře Zadražil sklouzne, vždy jen na místech, kde dokáže pobavit, ale zároveň nijak nenaruší celkové vyznění díla. (…)