Jaroslav Hašek, František Šimeček, Rudolf Těsnohlídek, Eduard Bass, Karel Konrád, Karel Čapek, Karel Poláček a František Němec. Vybral a sestavil Petr Kovařík. Lidové písně pražského žargonu zpívá Rudolf Pellar. Na harmoniku hraje Petr Mandel. Režie Helena Glancová.
Povídky čtou Rudolf Hrušínský st. , Jaroslava Adamová a Josef Somr.
Vydal Supraphon v roce 1985 (1 LP, Supralong, 1 MC, 29:26 a 27:38). Reedice 17. 6. 2016 (MP3, Supraphonline).
Obsah: 1. strana – 1. Jaroslav Hašek: O soudcích, lidech souzených a odsouzených, 2. František Šimeček: Tulák – zloděj, 3. Rudolf Těsnohlídek: Žena Uriášova, 4. Eduard Bass: Státní zástupce, 5. Karel Konrád: Oči modré umění bílé; 2. strana – 6. Karel Čapek: Jak se dělají noviny a Chvála novin, 7. Karel Poláček: Nač přijde dneska rodinný krb?, 8. František Němec: Veno, je to náš dědeček, 9. František Němec: Pan Petule a kyvadlo, 10. Karel Čapek: O lyrickém zloději.
Lit.: Kovařík, Petr: O soudcích, lidech souzených a odsouzených (sleeve-note). – Cit.: …Soudní síň lákala vždy zájem veřejnosti, a tedy i novin, které přinášely někdy stručné, jindy velice podrobné zpravodajství z tohoto prostředí. Z pouhého zpravodajství a zároveň vedle něho se postupně vyvinul specifický novinový útvar soudničky, který se v pracích nejlepších představitelů žánru více či méně beletrizoval. Tendenci tohoto „zliterárnění“ zprvu strohého soudního zpravodajství, tendenci charakterizovanou zájmem o psychologii obžalovaných, o sociální i morální pozadí zločinu či častěji přestupku, někdy nadsázkou, jindy zobecněním, ale především pak barvitostí a osobitostí stylu, se snažil zachytit náš výběr. S ohledem na vznik a vývoj soudničky jako publicisticko beletristického žánru sui generis byly z rozsáhlého materiálu vybrány ukázky, které dobře snesou i měřítka literárně umělecká. Není náhodou, že jejich autoři zde zastoupení zapsali se svým dílem do dějin české literatury a že také žánru soudničky věnovali své literární nadání.
Prózu Jaroslava Haška „O soudcích, lidech souzených a odsouzených“ nemůžeme přímo do žánru soudničky zařadit, zato však tato práce uvádí posluchače přímo do soudní síně, viděné okem novináře-soudního zpravodaje…Ostatně i Karel Čapek po svém přispěl k vývoji české soudničky…Zabýval se žánrem soudničky teoreticky a věnoval mu několik vtipných postřehů, citovaných na desce…O svých povídkách pro Lidové noviny říká: „Jakmile jsem se začal zabývati světem zločinu, zaujal mě proti mé vůli problém spravedlnosti…Místo otázky, jak se poznává, převládá otázka, jak trestat“.
Deska obsahuje živou nahrávku pořadu Divadla hudby-Lyry Pragensis, která posluchače uvádí do světa zločinu nejen prostřednictvím novin, ale také v písních, spojených víceméně s prostředím lidí a lidček na okraji společnosti i zákona. Kromě rámujících prací Jaroslava Haška a Karla Čapka promlouvá tu svou soudničkou František Šimeček…Tragická postava básníka Rudolfa Těsnohlídka je tu zastoupena soudničkou z prostředí brněnského soudu, v níž je představeno Těsnohlídkovo někdy humorné, jindy posmutnělé pochopení pro lidské slabosti a strázně. Eduard Bass…v ukázce napsané krátce po vzniku republiky uplatňuje svou schopnost využít žánru k mistrné parodii na c.k. soudní mašinerii. Rovněž Karel Konrád měl ve svých prózách velmi blízko k poezii, a tento poeticko-humorný přístup s výraznou sociálně kritickou notou je patrný v naší ukázce z poloviny dvacátých let.
Těmi nejlepšími představiteli moderní soudničky byli bezesporu František Němec, který tento žánr dovedl k nejvyšší úrovni, a významný český spisovatel Karel Poláček. Především na tyto dva mohli po válce navázat i další autoři.
A tak tento výbor alespoň ve zkratce představuje dobu od zrodu žánru do konce třicátých let, který je také zřejmou kulminační dobou české novinářské soudničky.