Vladimír Körner. Čte Jan Kačer.
Natočeno 2009. Vydal Supraphon 20. 11. 2009 (5 CD; Su 5947-2).
Obsah: 1. CD Řádový slib, Modlitba, Rotgierův útěk – 2. CD Útěk Ondřejův, V Čechách, 3 Milíře (1. část). – 3. CD Milíře (dokončení), Doma, Jak žijí včely – 4. CD Letnice, Stíny nového kostela – 5. CD Svatba.
Pozn.: Novela Údolí včel scénáristy a prozaika Vladimíra Körnera měla nejprve podobu filmového scénáře, podle nějž natočil František Vláčil stejnojmenný film premiérovaný v r. 1968. Ten se stal erbovním filmem mladé generace a předznamenal úspěch literární podoby scénáře, která vyšla v r. 1978.
Příběh Ondřeje z Vlkova, který zběhne z křižáckého řádu ve východním Prusku je zasazen do ponurých kulis středověku. Odvíjí se jako trojúhelník vztahu Ondřeje, jeho řádového bratra Armina von der Heide a Ondřejovy nevlastní matky a pozdější nevěsty Lenory. Osciluje mezi láskou a smrtí.
Dramatičnost textu podtrhuje strhující interpretace Jana Kačera, filmového představitele Armina.
Lit.: Matějka, Ivan: Nezastíněn filmem. In Literárky, 1. 4. 2010 (zprava – recenze). – Cit.: Těžko zvolit lepšího interpreta pro četbu novely Vladimíra Körnera Údolí včel než Jana Kačera. Ve známém filmu Františka Vláčela (!) z roku 1967, jenž vznikal podle prapředlohy této prózy (scénář vznik o několik let dříve než kniha, která vyšla v Melantrichu roku 1978), hrál Kačer jednu z ústředních postav – a hrál ji skvěle.
„Pro mě to byla zlomová zkušenost,“ vzpomíná herec po letech. „V té době jsem začal uvažovat o tom, co je to filmové herectví a herectví vůbec – a tahle role svým rozsahem a hlavně obsahem mě přivedla k tomu, že jsem svoje přístupy k herectví přehodnotil.“
Filmová role a čtení knihy ovšem vyžadují odlišný přístup. „Byla to pro mě zvláštní zkušenost,“ uvádí Kačer. „Četl jsem text, který jsem samozřejmě doslovně neznal, ale znal jsem jeho vnitřní obsah. Chtěl a musel jsem to dělat jinak, než film, ale ty filmové příběhy jsem měl neustále před očima, což je velká pomoc. Když cokoliv čtete, musíte si příběh vybavovat, připravit se na to, co budete číst. Já jsem se ale najednou ocitl ve světě, kde jsem před třiceti lety byl.“
Režisér (a dlouholetý dramaturg supraphonských nahrávek mluveného slova) Jiří Tušl zvolil velmi prostou zvukovou podobu, která vystačí s jedním hlasem a několika zvuky – v tom připomíná i vnitřní touhu Armina von Heide, dosáhnout nejvyšší míru čistoty. (…)