Vyprávění dvou lidových vypravěčů z Moravy. Připravila Olga Jerová. Hraje BROLN a Moravská lidová, řídí Bohumil Smejkal a Radek Zapletal. Zpívá Lubomír Málek.
Vypráví Gustav Imrýšek z Vizovic a Josef Lebánek z Vápenic u Starého Hrozenkova.
Natočeno 25. 11. 1951 (Veselá u Gottwaldova – Zlína) a 3. 7. 1978 (Brno). Vydal Supraphon v roce 1979 (1 LP, Su 1118 2510). Reedice Supraphonline říjen 2021 (MP3). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: Jerová, Olga: Hrajte dál – já to platím (sleeve-note). – Cit.: Lidové ústní podání má u nás bohatou vypravěčskou tradici s rozmanitou škálou osobností. K jedněm z nich bezesporu patří i dva znamenití interpreti lidových vyprávění z Moravy; Gustav Imrýšek z Vizovic a Josef Lebánek z Vápenic u Starého Hrozenkova.
Vyprávění Gustava Imrýška mají převážně humorné, někdy až anekdotické ladění. Hrdinové jeho příběhů jsou prosté postavičky muzikantů, šenkýřů, pytláků, formanů a lidiček z jeho okolí, z prostředí besedních posezení v hospodě při tancovačkách a svatbách nebo při draní peří či vaření povidel. Z jeho vyprávění dýchne na nás láska k jeho rodnému Valašsku. K lidem a tradicím Valašska měl velmi blízko, neboť sám působil jako odborný učitel a správce muzea ve Vizovicích… Jeho jiskřivá podání dokreslují i sugestivní intonace a mimika jeho projevu. Zachycoval slovní hříčky, anekdotické pointy a humorky a vytvořil z nich svérázná veselá vyprávění. Smích a odezvy posluchačů mu byly a jsou tím nejkrásnějším poděkováním.
Vypravěčský repertoár Josefa Lebánka je neobyčejně široký; zahrnuje vzpomínkové vyprávění, pověsti a pověrečné povídky, humorky a anekdoty, formou humorného vyprávění si zaznamenává kopaničářské obyčeje a zvyky. Nasbíral přes 3000 přísloví, pořekadel, rčení a pranostik. Toto bohaté materiálové zázemí spolu s přirozenou intuicí a citem pro dotváření modifikace vypravěčských čísel, motivů a variant kopaničářské ústní lidové slovesnosti v něm formují tvůrčího interpreta lidových povídek. Nejraději vypravuje příběhy ze života „z tvrdého kopaničářského žití“, jaké bylo dřív“. Zvláštního kouzla a přitažlivosti dodávají jednotlivým příběhům i mimojazykové prostředky – podmanivá intonace hlasu, živá gestikulace a mimika…
Společnými rysy Imrýškova a Lebánkova vyprávění prostupuje jejich mnohdy humorné zabarvení, snaha upoutat posluchače, vtáhnout ho do děje vyprávěného příběhu, vyjádřit krásu a svéráz nářečního projevu. Zaposlouchejte se tedy i vy do sugestivně interpretovaných podání dvou moravských vypravěčů z Valašska a moravských Kopanic, která navazují na bohatou ústní slovesnou tradici našich předků.