Aleš Palán. Kompletní audiokniha. Režie autor.
Čte Pavla Beretová, Aleš Palán, Vanda Hybnerová, Hana Kofránková, Jitka Smutná, Marie Štípková, Pavla Vojáčková.
Natočeno 2021. Vydalo Tympanum a Prostor v roce 2021 (1 CD MP3, celková délka 8 hod. 57 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Šest žen a šest neskutečných příběhů o síle, kterou v sobě musely nalézt, aby překonaly svá trápení a dokázaly jít dál. Jak dítě ovlivňuje prostředí rodiny? Pomáhá lidem v životě víra? Jaké náhody mohou zasáhnout do života a zcela ho změnit? Na někoho je toho naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? Kniha Aleše Palána přibližuje osudy žen, které si v životě vytáhly černého Petra.
Michaela Pazourková. Nic si neulehčuje, spíš naopak. Svou přímočarostí a tvrdostí vůči cizím lidem si vydobyla respekt mafie, ale v osobním životě už taková není a celý život na to doplácí.
Čte Pavla Beretová
Denisa Halašová. Sám autor říká, že očekává plody za horizontem. Přes své zdravotní obtíže se na svět dívá optimisticky a mnozí o ní mluví jako o „sluníčku“, přestože si zdravotně prošla a prochází doslova peklem.
Čte Vanda Hybnerová
Jana Vinklerová. S manželem musela přestát ztrátu syna. Vedle pocitů, které tuto tragickou událost doprovázejí, popisuje i snahu o zjištění pravdy. Dodnes však neví, co se synovi stalo.
Čte Jitka Smutná
Sieglinde Kraliková. Přesto, že je německé národnosti, zůstala v Čechách i po konci druhé světové války. Soužití s místními v pohraničí však nebylo jednoduché, ale ona nezahořkla a dodnes dělá vše pro to, aby se rány mezi Čechy a Němci zacelily.
Čte Hana Kofránková
Apolena. Ani ona nežije lehký život a ti, kteří jí měli být nejbližší a chránit ji, selhali. I kvůli tomu ve svých skoro šestnácti letech po pádu z půdy oslepla. Ale to nejsou jediné fyzické (a psychické) šrámy. Přesto je samostatná a její příběh může napomoci ostatním.
Čte Pavla Vojáčková
Aneta Tomanová. Věkově nejmladší, ale za svůj zatím krátký život toho prožila víc, než její vrstevníci. Nevhodné domácí prostředí, drogy i pasťák ji dovedly na okraj propasti. Zjistila však, že tudy cesta nevede a snaží se intenzivně znovu začlenit do společnosti.
Čte Marie Štípková
Lit.: Smolíková, Klára: Ženy promlouvající ze tmy. In web Naposlech.cz, 21. 6. 2021 (recenze). – Cit.: Audioknižní verzí rozhovorů se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině jsem byla naprosto uchvácená. Bez zaváhání jsem tedy vložila do přehrávače novinkový titul Aleše Palána s uhrančivým názvem Nevidím ani tmu. Na knihu jsem měla políčeno už od prvních zmínek o vydání. Zajásala jsem tedy, když vydavatelství Tympanum oznámilo, že je k dispozici také jako mluvené slovo.
Když se správně ptáte, napojíte se na druhého a nesoudíte, druhý se vám otevře a odvypráví svůj příběh. Takový postup se Palánovi už mnohokrát osvědčil, jenže tentokrát účinek není zdaleka tak silný jako šestice žen, které zpovídá. Bezděčně jsem si vzpomněla na působivou knihu rozhovorů O čem sní ženy dokumentaristky Olgy Sommerové, ve které se mihotají ženské duše jako svíce.
Ne, že by respondentky byly k Palánovi neupřímné, ale jejich výpověď dílem formují otázky, které nevedou k zapouzdřeným bolestem, dílem ostych se před mužem zcela odhalit. Jejich zpovědi tedy zůstávají stylizovanější, nesvěřují se, jako by učinily v důvěrné blízkosti kamarádky. Do jisté míry nastavují stále tvář zakrytou společenskou maskou, a tak se nedobereme k poselství, ve které se jejich hořké zážitky přetavily.
Načtení tohoto typu textu se vyloženě nabízí. Zapsaný rozhovor se znovu rozběhne a posluchač přisedne k jednomu stolu (či přiklekne na jednu karimatku), aby se stal součástí úzkého kruhu sdílení a vyslechl tajemství. Jenže tentokrát Aleš Palán nenamluvil pouze průvodní slovo, ale i celý part tazatele, nahrávky se navíc ujal režijně. Očekávat tedy stejnou úroveň mistrovského zpracování jako u zmiňovaných Samotářů by bylo bláhové.
Přesto bych nechtěla, aby posluchač na základě tohoto textu nedal audioknize šanci. Atmosféru pomáhá budovat příjemně proměnlivé hudební rámování a druhá trojice narátorek už vyznívá uvěřitelněji. Líčení Sieglinde Kralikové si mě osobně podmanilo. Němka, která si prošla příkořím poválečných let, a přesto nezahořkla, vlastně nepotřebuje otázky, aby sdílela svůj příběh. Hana Kofránková vhodně dávkuje mírnost, životní moudrost i ozvěny dávných příkoří.
Herečka Pavla Vojáčková se ujala odpovědí Apoleny, jejíž slova dala jméno celé knize, přestože je zamýšlela jen jako přiblížení slepoty, do které po úraze upadla. Líčení řetězce bolestných událostí je natolik emotivní, že posluchač přestává dumat o formě a lapá každé další slovo.
Poslední rozhovor s mladičkou Anetou v podání Marie Štípkové tak v pravou chvíli přichází s energií a očekáváním, že život možná nakonec nebude tak krutý, a emotivně vyváží předchozí vyprávění. I Aneta má „naloženo“, jenže s Palánem se setkává ve chvíli, kdy se rozhořel plamínek naděje.