Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 11. 2020

Černá káva (2020)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 16:29

Audiokniha Černá káva  - autor Agatha Christie   - interpret více hercůAgatha Christie. Detektivní hra. Z anglického originálu Black Coffee vydaného agenturou Agatha Christie Ltd v Londýně 2015 přeložila Helena Šilhánková.

Osoby a obsazení: Agatha Christe, vypravěčka (Daniela Kolářová), Poirot (Jaromír Meduna), teta Caroline (Simona Postlerová), Lucia Amoryová (Jana Holcová), Barbara (Zdeňka Žádníková Volencová), Sir Claud (Jiří Plachý), Tredwell (Zbyšek Horák), Carelli (Radovan Vaculík), Richard Amory (Jan Meduna), Raynor (Matouš Ruml), Hastings (Jan Szymik), inspektor Japp (Martin Zahálka), Johnson (Jan Kacian) a Graham (Jiří Schwarz).

Natočeno 2020. Vydala Audiotéka, listopad 2020 (MP3, celková délka 2 hod. 41 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Královna zločinu Agatha Christie proslula nejen jako autorka detektivních próz, ale též divadelních her. Detektivní hra Černá káva přináší napínavý příběh s nesmrtelným Herculem Poirotem – ten začíná být nesvůj, protože už několik měsíců nepátral po žádném zločinci. I proto vezme zavděk úkolem od proslulého vědce sira Clauda Amoryho. Detektiv má z jeho venkovského sídla převézt do Londýna chemický vzorec zcela nové ničivé výbušniny, kterou sir Claud objevil – a tuší, že se mu jej někdo pokouší odcizit. Ač Poirot s kapitánem Hastingsem dorazí na místo dokonce o den dříve, než bylo původně domluveno, záhy vyšetřují nejen krádež, ale i vraždu…

Původně divadelní hru Černá káva novelizoval v roce 1998 Charles Osborne, australský spisovatel, novinář, herec a divadelní kritik. Dědicové práv mu udělili svolení, a tak vznikly adaptace dramat Černá káva (1930), Pavučina (1954) a Neočekávaný host (1958).

AGATHA CHRISTIE
Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) (1890 – 1976) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Jejích knih se celosvětově prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších 103 jazykových mutacích.

JAROMÍR MEDUNA
Herec pocházející z Prahy vystudoval DAMU a poté působil v několika známých divadlech po celé republice. Od 90. let hraje na scénách pražských divadel, kde nejvíce exceloval v komediálních rolích Divadla ABC, například ve hře Sestup Orfeův nebo Šakalí léta. Ztvárnil také několik filmových rolí, ale posluchači ho znají především z rozhlasu a dabingu, kdy k nim promlouvá jako Robert De Niro, Anthony Hopkins nebo John Malkovich. Patří k němu také nezapomenutelný hlas detektiva Hercula Poirota.

DANIELA KOLÁŘOVÁ
Je jednou z našich nejvíce obsazovaných filmových a televizních hereček. Mimořádnou diváckou oblibu jí přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk, Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně) a zejména účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Hrála také ve čtyřech filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve). Od roku 1971 je členkou uměleckého souboru Divadla na Vinohradech.

Lit.: Macháček, Tomáš: Tak trochu jiný Poirot. In web Naposlech.cz, 11. 12. 2020 (recenze). – Cit.:  Světově proslulý vědec sir Claud Amory pracuje na vynálezu nové, extrémně účinné výbušniny. Má však pocit, že mu chce vzoreček s příslušným chemickým vzorcem někdo odcizit. Zavolá si proto na pomoc Hercula Poirota. Když však belgický detektiv dorazí do venkovského sídla Amoryových, zjišťuje, že kromě krádeže musí vyšetřit i záhadné úmrtí jednoho z členů domácnosti.

Pozorní diváci známých televizních adaptací příběhů Hercula Poirota s Davidem Suchetem při nastínění děje příběhu Černá káva zřejmě právě poněkud zbystřili. Tato zápletka se v něm neobjevila. Scenáristé seriálu totiž vycházeli pouze z poirotovských povídek a románů, zatímco Černá káva je méně známou divadelní hrou z roku 1930. Čeští diváci se jejího uvedení na divadelních prknech zatím nedočkali, vyšla u nás pouze knižně v souboru Divadelní hry 2 a v románovém převyprávění Charlesem Osbornem. Čerstvě vydaná audioknižní podoba však ctí původní divadelní formu, což si vyžádalo angažování hned čtrnácti hereckých osobností.Většina u nás natáčených audioknih vzniká v podobě načtení jedním, nanejvýše dvěma či třemi herci. Opravdových dramatizací vznikla u soukromých vydavatelství v posledních letech pouze malá hrstka. Letošní podzim ale přinesl hned dvě – Vlastníky a Černou kávu. Obě pocházejí z dílny Audiotéky, která tuto formu zpracování nazývá superprodukcí. Nahrávka Černé kávy, bohatá na doprovodné zvuky a melodie, vznikala pod režijním vedením Jakuba Taberyho ve studiích BeLoud a 5Guests.

Vypravěčkou, zastupující samotnou autorku, se stala Daniela Kolářová. Její party, v nichž se zápalem nastiňuje děj a čte všechny scénické poznámky, byly natáčeny samostatně. Ostatních třináct herců se před mikrofonem potkávalo v jednu chvíli, protože se dialogy natáčely po jednotlivých obrazech. Tento přístup je třeba pochválit – pokud herci nenatáčejí dialogy společně, bývá to bohužel většinou na výsledku znát. Nejdůležitější úlohu, Hercula Poirota, svěřili tvůrci jeho českému hlasu z výše zmíněné britské televizní série – Jaromíru Medunovi. Ten má za léta dabingu tuto postavu již pod kůží a do své role tak vklouzl jako do dobře padnoucích bot. Jeho Poirot je přesně takový, jakého ho jeho ctitelé chtějí mít.Zato úloha jeho věrného pobočníka kapitána Hastingse byla svěřena novému protagonistovi, kterým se stal Jan Szymik. Ale nebojte, užasle se divit a nahrávat v dialozích svému slavnému příteli dovede stejně přesvědčivě. Pána domu sira Clauda si zahrál Jiří Plachý, jeho sestru Caroline Simona Postlerová. Úloha Claudova syna Richarda připadla Janu Medunovi, jeho krásnou ženu Luciu ztvárnila Jana Holcová, Zdeňka Žádníková pak propůjčila svůj hlas Richardově mladé sestřenici. Zatímco Žádníková dodává své postavě šarm a vtip, Holcová po většinu času přehání Luciiny emoce až do nepřirozeného afektu, který by se snad hodil na divadelní prkna, ne však do pouze zvukové dramatizace. V dalších rolích se mohou posluchači těšit mimo jiné na Matouše Rumla, Jiřího Schwarze či Martina Zahálku. Ačkoliv věk herců neodpovídá tak zcela jejich postavám a mnohdy se i dost výrazně liší, díky iluzi, kterou přináší zvuková forma zpracování, nejsou tyto nesrovnalosti překážkou.

Výslednou více než dvou a půlhodinovou dramatizací se můžeme přenést do meziválečné Anglie a spolu s Poirotem zkusit přijít na kloub jedné záhadě, která oproti ostatním příběhům Agathy Christe stojí tak trochu v pozadí. Škoda jen, že audioknihu lze (snad kvůli prevenci proti pirátství) poslouchat pouze v mobilní aplikaci Audiotéky a ne například v počítači.

Lit.: Novotná, Iveta: Divadelní hry Agathy Christie v audioknižním provedení. In web Naposlech.cz, 10. 11. 2023 (článek). – Cit.: Spisovatelka Agatha Christie je známá především jako autorka detektivních románů a povídek s nečekanými zápletkami, neobyčejně provedenými vraždami a geniálními postavami vyšetřovatelů, nejen policejních. Zároveň je ale autorkou více než dvaceti divadelních her, z nichž hned čtyři vyšly nedávno také audioknižně pod značkou Audiotéky jako tzv. superprodukce.

První divadelní hru The Secret of Chimneys napsala Agatha Christie už v roce 1925, přičemž psaním her si v podstatě krátila čas mezi psaním románů. Přestože některé její hry byly méně zdařilé, jiné sklidily obrovský úspěch. Její nejúspěšnější divadelní hrou je bezesporu Past na myši. Původně se jednalo o půlhodinovou rozhlasovou hru, kterou britská BBC odvysílala v květnu 1947. Následně ji autorka přepracovala do divadelní podoby, která měla premiéru v roce 1952. Past na myši byla dokonce několikrát zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejdéle uváděná divadelní hra na světě.

Při pořizování zvukových verzí jakýchkoli divadelních her je vždy nutné mít na paměti, že divadelní hra je něco zcela jiného než audiohra (= rozhlasová hra). Rozdíl však ale nespočívá jen v tom, že audiohru lze vnímat jen ušima, jak se mnozí stále mylně domnívají, ale zejména v užití rozličných narativních i imaginativních prostředků. Proto je nutné, až na drobné výjimky, původní divadelní hru vždy pro audiální zpracování upravit dle možností té které hry. Tuto skutečnost si tvůrci z Audiotéky velice dobře uvědomovali a v nich vydané superprodukční řadě detektivek od Agathy Christie se uplatňují hned tři rozdílné postupy.

Černá káva

Přestože Agatha Christie je autorkou mnohem známějších divadelních detektivních her, vybrala si Audiotéka Černou kávu jako úvodní titul série. Je otázkou, zda v roce 2020, kdy byla Černá káva vydána, už Audiotéka pomýšlela na celou sérii. Spíše ne, protože titul není na webových stránkách vydavatele (na rozdíl od mobilní aplikace) pod tuto sérii zařazen a obálka audioknihy má také odlišný charakter. Mnohem pravděpodobnější je, že se Audiotéka pro vydávání detektivních her Agathy Christie rozhodla až po úspěchu tohoto titulu (další tři hry byly vydány v letech 2022-2023). Nicméně při bližším prozkoumání je to krok zcela pochopitelný. Jako detektiv v Černé kávě (jako jedné z mála) vystupuje Hercule Poirot, autorčin nejznámější a zcela jistě u recipientů nejoblíbenější literární detektiv.

Černou kávu napsala Agatha Christie v roce 1930 a jedná se o původní divadelní hru. Námět ji údajně napadl jednoho dne nad šálkem kávy, alespoň tak se to říká v úvodu této audioknihy. Děj se odehrává v sídle sira Clauda Amoryho, zámožného muže, vědce a despoty. Do jeho domu přijíždí Hercule Poirot doprovázen věrným kapitánem Hastingsem, aby zde vyřešil krádež vzorečku k novému typu výbušniny, kterou sir Claud vynalezl. Vzoreček má obrovskou hodnotu a byl ukraden z vynálezcova sejfu v pracovně, do které měl kdokoli přístup. Stalo se tak během večeře a sir Claud nyní uvěznil všechny hosty v knihovně a povolal Hercula Poirota, aby celou záležitost důkladně prošetřil. Slavný detektiv opravdu přijíždí a ještě než se vůbec dostane na scénu, jedna z postav záhadně zemře.

Černá káva obsahuje mnoho vizuálních akcí, ve kterých se diváci dozvídají důležité informace. Bylo proto nezbytně nutné je nějak zprostředkovat posluchačům. Tvůrci v čele s režisérem Jakubem Taberym se proto rozhodli přidat do hry vypravěčku v podání Daniely Kolářové. Tato postava zastupuje samotnou autorku Agathu Christie (dokonce ji tak tvůrci pojmenovali) a čte scénické poznámky v úvodu okořeněné o pozadí vzniku hry. Toto řešení je funkční a nedočkáme se tak tvrzení typu „viděl jsem Vás, jak…“, které v audiohrách může působit jako deux ex machina. Z hlediska úprav tvůrci provedli jen velmi málo změn. Z pochopitelných důvodů byla odstraněna pasáž o několika replikách v italštině a francouzštině a téměř zcela byla eliminována postava policisty Johnsona, jež v celé hře pronese pouze několik slov. Nicméně přes všechny změny je znát, že hra vznikla původně pro divadlo, a proto o tomto audioknižním titulu není možné mluvit jako o svébytné audiohře, jako spíš o zvukovém převedení divadelní hry.

Celkově se v Černé kávě představí čtrnáct herců. Za zmínku stojí především Jaromír Meduna coby Hercule Poirot. Medunův hlas k tomuto detektivovi už neodmyslitelně patří – je dabérem Davida Sucheta, který si Poirota zahrál ve známém britském televizním seriálu, a navíc jej sám ztvárnil ve formálně i obsahově nepříliš povedené rozhlasové hře Žlutý iris, jejíž autorkou je Agatha Christie. Medunův audiální detektiv je velice podobný tomu televiznímu. Naoko působí jako lehce bláznivý pán, kterému však neujde sebemenší drobnost. Tato charakteristika se promítá do hlasu interpreta, kdy se jeho bezelstné vyptávání zdá na první pohled nahlouplé, avšak vzápětí se intonačně proměňuje, aby odhalilo nějaký zapeklitý problém. Z herecké stránky je Černá káva poměrně zdařilé dílo, které je téměř ve všech případech oproštěné od divadelního přehrávání. Najdou se zde ale i výjimky, jejichž výkon není tak suverénní.

Z hlediska sound designu hře dominuje spousta ruchů (především tikot hodin), přičemž ale některé z nich jsou velice obtížně identifikovatelné. Hudba je zejména při Poirotových brilantních dedukcích často až příliš hlasitá, respektive v poměru k mluvenému slovu značně nevyvážená. Poirotovy úvahy v důsledku toho často zanikají v dramatické melodii, což je škoda.  (…)

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress