Fredrik Backman. Kompletní audiokniha. Překlad Helena Matocha. Režie Michal Bureš.
Čte Otakar Brousek II.
Natočeno 2020. Vydal OneHotBook 14. 5. 2020 (1 CD MP3; katalogové č. AK339; EAN 8594169483399; celková délka nahrávky 9 hodin 30 minut).
Lit.: anonym: K umění perspektivy je nutný nadhled. In web OneHotBook, 19. 5. 2020 (rozhovor). – Cit.: Tři otázky herci OTAKARU BROUSKOVI ml., který při načítání audioknihy ÚZKOSTI A JEJICH LIDÉ švédského prozaika Fredrika Backmana dostal příležitost ztvárnit celou paletu typů: od strážců zákona přes těhulku až po padoucha.
Realitní makléři vtiskli výrazu „zajímavý“ hodně zvláštní odstín, a to platí i o „exkluzivním bydlení nedaleko centra“, kde pod vedením zástupkyně z kanceláře NAZDAR probíhá prohlídka stockholmského bytu, který se nabízí k prodeji v této ironické detektivce. I zde je nastolena klasická žánrová záhada, jak se zločinci proboha podařilo utéct ze zamčené místnosti, ale jelikož v tomhle příběhu není nic, jak se původně zdá, nasnadě jsou další dotazy. Proč všichni účastníci oné ukázkové prohlídky tolik zuří? A co se to s nimi se všemi děje? Než se na to doberete odpovědí při poslechu, přečtěte si, co nám o natáčení i románu sdělil sám interpret audioknihy.
â— Backmanovy grotesky si nekladou za cíl posluchače pouze pobavit. Přimějí je i k zamyšlení nad mezilidskými vztahy a okolnostmi, které se podepisují na dnešním stavu duše. Co podle vás dostávají posluchači navíc v této detektivce?
Řekl bych, že si díky tomuto příběhu snáz uvědomíme, že se člověk navenek může tvářit jako trouba, případně jako frajer, že na sebe zkrátka může navléknout jakoukoli masku, ale hluboko uvnitř pořád něco skrývá. Třeba úzkost. To by nás mělo navést k myšlence, že nemůžeme druhé šmahem soudit, vždyť je dokonce ani nedokážeme úplně dobře odhadnout, natož poznat. Každý v sobě nosíme cosi, co není vidět – což je krásné a týká se to podle mě všech bez výjimky. U Backmana obecně bývají vždycky zajímavá i líčení komplikovaných vztahů mezi rodiči a dětmi, nejčastěji mezi otci a syny.
„Synové tohle nepochopí a pro otce je hanba si přiznat, že v podstatě nechceme, aby si dítě šlo za svým snem nebo kráčelo v našich stopách. Chceme kráčet v jeho stopách, až bude plnit naše sny.“ – ukázka z knihy
â— Próza, kterou jste načetl, se skládá z partu vypravěče a pak z vlastního děje, který většinou tvoří výslechy těch nejprapodivnějších svědků: účastníků prohlídky bytu, kde se odehrálo svérázné přepadení. V čí kůži jste se cítil nejlíp?
Musím uznat, že tentokrát mě režisér Michal Bureš nechal pořádně vydovádět! Užil jsem si všechny figury, i když žádné konkrétní postavě jsem nefandil. Potrhlé manželské páry, pracháči i zasmušilé stařenky – všichni mají v té grotesce něco do sebe. Snad proto, že text srší ironií nejen ve vztahu k postavám, ale nabourává i sám sebe jako celek. Jinými slovy autor relativizuje všechno a všechny, snad aby nás pocvičil v umění perspektivy. Nelze se přece na svět klamně dívat jediným párem očí. Kolikrát potom v některých situacích zbytečně vyšilujeme, místo abychom problémy rozebírali s odstupem, nadhledem, humorem. A to se bude hodit stejně dobře i v tak vážných situacích, jaké zažívají hrdinové této knihy.
Jack: Byl bych rád, kdybyste to brala vážně. Jmenujete se L-o-n-d-o-n?
London: Ježiš jo.
Jack: Musím říct, že je to dost nezvyklé jméno. Nebo možná ne nezvyklé, ale zajímavé. Odkud ho máte?
London: Z Anglie.
Jack: Jistě, chápu. Spíš jsem chtěl vědět, jestli existuje nějaký zvláštní důvod, proč se tak jmenujete.
London: Pojmenovali mě tak rodiče. Vy jste něco hulil?
Jack: Víte co? Nechme toho a pojďme dál.
London: To se tak snadno naštvete?
Jack: Já jsem se nenaštval.
London: Jasně, protože fakt vůbec nevypadáte naštvaně.
â— Překvapilo vás její rozuzlení?
Co se v tom bytě vlastně přihodilo, odhaluje autor posluchači jen velice pomalounku. Leckdo z těch, kdo by předem vsadili na konkrétního pachatele, se může mýlit. I já měl při čtenářské přípravě svůj tip, nicméně asi od poloviny jsem tušil, že to zřejmě musí být jinak, že Backman ještě uplatní nějaký fígl. A taky že jo: nakonec dostal i mě. Bezpochyby to vymyslel mistrovsky a výsledné provedení je skvělé.
„Bůh se prý směje těm, kdo plánují. A my se zjevně nikdy nepoučíme.“ – ukázka z knihy
Otakar Brousek ml. (* 1957)
Po absolvování pražské konzervatoře v roce 1978 hrál dvanáct sezon v kladenském divadle a poté přijal angažmá v Městských divadlech pražských. Od roku 2008 byl stálým hostem v Divadle Na Fidlovačce a od roku 2012 působí v Divadle na Vinohradech. Před kamerou stanul poprvé ještě coby student v prázdninové romanci Údolí krásných žab (1973) a od té doby ztvárnil desítky rolí v televizních inscenacích, pohádkách i seriálech (Zdivočelá země, Labyrint, Ohnivý kuře ad.). Na stříbrném plátně se objevil mj. ve filmech Hop a je tu lidoop (1977), Svatba upírů (1993) nebo Snowboarďáci (2004). Věnuje se moderování, práci v rozhlase a dabingu: jeho hlasem promlouvají Russell Crowe či David Thewlis ve filmové sérii o Harrym Potterovi.
Lit.: Huřťáková Hašková, Sabina: Audiokniha: Frederick Backman – Úzkosti a jejich lidé. In web Knižní kavárna, 16. 7. 2020 (čtenářská recenze). – Cit.: (…) Úzkosti a jejich lidé je detektivní groteska, která vtáhne do děje od samého počátku, ale až skoro dokonce stejně netušíte, na čem vlastně jste. Střídá se tam totiž silný kontrast prudce inteligentních osob s těmi úplně debilními, přičemž hůře z toho vychází policisté. Nebo je to úplně jinak?
Kdo by pořádal prohlídku bytu den před Silvestrem? Realitní kancelář Nazdar! a její praštěná makléřka klidně. Ostatně, tak si to přeje majitel bytu, tak co by pro něj neudělala. Jenže tahle prohlídka se zvrtne, a to docela dost. Osm osob, které se ocitnou na prohlídce zmíněného bytu, zajme nečekaně individuum, které v trhne dovnitř s lupičskou kuklou na hlavě a pistolí v ruce. Pořádně je vyděsí, ale ani jeden z návštěvníků zatím netuší, že nejvíc je vyděšeno individuum. Mělo totiž fakt špatný den. Šlo vyloupit banku kvůli 6500.- a k tomu si vybralo bezhotovostní pobočku. Jaký pech…
Musím přiznat, že až dosud jsem nic podobného nečetla – ani neslyšela. Víc, než knihu mi toto dílko připomnělo některé divadelní hry, které jsem dříve vídávala v plzeňském divadle. Možná za to mohlo to, že se děj neodehrával chronologicky, nýbrž autor přeskakoval, od výslechu na policejní stanici se vracel do bytu, aby ukázal čtenářům, co se při zajetí rukojmích dělo, ale také nám představil jednotlivé postavy, pachatele, svědky i policisty. Každý z nich měl svůj život, své problémy a jakýsi svůj mikrosvět a autor bravurně předvedl, že z toho všeho se dá udělat poutavá kniha, která uchvacuje a vyvolává emoce.
Zpočátku jsem měla s poslechem trochu problém. Na styl jsem si musela zvykat a hodně mě vytáčela „debilita“ policistů a styl, jakým vedli výslech. Až na konci jsem pochopila, že to mělo své důvody. Musím se přiznat, že ve finále mě audiokniha naprosto uchvátila a asi se postavím do řady fanoušků tohoto autora. Rozhodně si budu chtít přečíst – nebo poslechnout i jeho další knihy, minimálně Muž jménem Ove. Protože z tohoto autora a jeho textu doslova prýští genialita ukrytá za zdánlivou fraškou, kterou ale mohou představovat životy každého z nás. Je to jakási tragikomedie, v jejíž hlavní roli skutečně stojí úzkosti a lidé, u kterých tyto úzkosti přebývají.
Výkon pana Brouska byl naprosto famózní. Už jsem slyšela hodně audioknih a hodně interpretů, ale tomuto se nic nevyrovná. Jednoznačně nejlepší interpret a nejlépe namluvená audiokniha, jaká mi kdy přišla pod ruku/do uší. (…)