Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Nejenže je Radůza autorkou námětu a scénáře a napsala texty písní i hudbu, ale v nahrávacím studiu se tentokrát ujala i režie. Spolu s vypravěčkou příběhu Radůzou si v pohádce, která byla původně napsána jako divadelní hra, zahráli a zazpívali mladí herci z Národního divadla. V roli něžné princezny Vendulky uslyšíme Annu Fialovou, komornou Otylku přesvědčivě ztvárnila Lucie Polišenská, Radúz Mácha se výborně zhostil role hodného prince Kryšpína, Igor Orozovič se svým charakteristickým hlubším hlasem promlouvá jako odvážný a současně ironický uhlíř a Jiří Suchý z Tábora se představí ve dvojroli krále a draka. „Spolupráce s herci z Národního divadla byla úžasná! Všichni byli skvěle připravení, podávali naprosto soustředěné a dokonalé výkony. Jejich interpretace dala příběhu nový význam, což jako autorka vnímám. Postavám dokázali vtisknout nadsázku i humor, který nejde přejít s vážnou tváří, a z toho mám velkou radost,“ komentuje vznik nahrávky Radůza.

Nevšední pohádka Uhlíř, princ a drak upoutá posluchače originálním jazykem, jenž je velmi muzikální, poetický a hravý.  Vypráví o cestě královské rodiny, nešikovného prince a důvtipného uhlíře za drakem, který jediný by mohl království zachránit z věčné zimy. Matka Příroda potrestala krále za to, že se špatně staral o její dary a plýtval jimi. Pomoci může pouze tajemný drak, jehož dech dokáže znovu probudit jaro. Podaří se princezně Vendulce a jejím přátelům kouzelného draka najít? S poselstvím zlepšení vztahu lidí k přírodě a nutnosti její ochrany pracuje autorka velmi nenásilně. Herec Radúz Mácha řekl: „Když jsem dostal nabídku zahrát si prince v této audiopohádce, ani chvíli jsem neváhal. Ve dvaatřiceti letech jsem se konečně dočkal svého prvního pohádkového prince a zároveň věřím, že snad nebude poslední. Navíc Radůzu opravdu obdivuju. V její tvorbě cítím naprostou upřímnost a rozumím tomu, že to jí přináší mnoho příznivců.“

Hudební doprovod pohádkových písní vznikl použitím celé řady tradičních i netradičních hudebních nástrojů ve spolupráci Radůzy s multiinstrumentalistou, aranžérem a vyhledávaným studiovým hráčem Josefem Štěpánkem. Písničky rozeznívá například klavír, akordeon, kytara, mandolína, banjo, ukulele, ale také kastaněty, tibetské zvonky, kazoo, kalimba či dešťová hůl. Booklet audioknihy obsahuje texty všech písniček a ilustrace pohádkových postav od renomované výtvarnice Lucie Dvořákové, které v nápadité kombinaci s fotografiemi herců podněcují fantazii a představivost posluchačů.

„V dětství jsem rád poslouchal pohádky z gramofonu i rozhlasovou tvorbu. A víte, jak to je, člověk si tu kazetu nebo desku pouštěl pořád dokola. Takže se do mě totálně zarylo úplně všechno, co jsem poslouchal, a rozhodně mě to formovalo. A to se možná bude dít i dětem, co si poslechnou pohádku Uhlíř, princ a drak. V době internetu už u toho nevydrží asi tak dlouho, jako kdysi my. Ale když se jim bude líbit, máme třeba šanci, že se staneme součástí jejich dětství,“ uvažuje s úsměvem herec Igor Orozovič, představitel uhlíře.

Písničkářka Radůza patří mezi tuzemské folkové stálice s bohatým okruhem posluchačů, která přestávky mezi svými řadovými alby ráda vyplňuje žánrovými odbočkami. Její hudební pohádka Uhlíř, princ a drak zavede posluchače do království, které je kvůli sobectví jeho obyvatel stiženo Matkou přírodou kletbou věčné zimy. Pomoci může hodný drak, který si na princeznách jen tak nepochutná, zato umí měnit roční období. Skoro už to vypadá, že by se království mohlo z prokletí celkem snadno vymanit, to by se ale v příběhu nesměli objevit chrabrý uhlíř a tak trochu nešikovný princ Kryšpín. A nebýt jedné důležité věci jménem láska, kdo ví, jak by to všechno dopadlo.

Jak již název i nástin příběhu napovídá, jde o pohádku v mnoha ohledech zcela tradiční, jak zápletkou, tak modelovými postavami, a vlastně i Radůziným melodickým rukopisem. Punc originality jí dává především zvolená veršovaná forma. Tu a tam se ve verších objeví i nějaký ten moderní termín, ale v poněkud opačném gardu, než bychom mohli čekat.

Nahrávka Uhlíř, princ a drak vychází z textu, který byl již dříve inscenován v kladenském Divadle Lampion, pro audioknižní podobu však doznal určitých změn. Stopáž běžného hudebního CD samozřejmě není nafukovací a bylo třeba dramaturgických zásahů, přesto zamrzí, že povahové vlastnosti hrdinů zůstaly jen naznačeny. Prostor pro rozvinutí dalších humorných situací tak bohužel musel ustoupit nutnosti dosti kvapného posouvání děje.

Herecké obsazení audioknihy sestává z mladých členů ansámblu Národního divadla, z nichž někteří působí i v seskupení Cabaret Calembour, kde jsou písničky jako doma. Postavy pohádky se tak i díky tomu staly plnokrevnými. Princezna Vendulka Anny Fialové je na první poslech sympatická a důvtipná dívka, komorná Otylka v podání Lucie Polišenské si nepotrpí na cavyky, Jiří Suchý z Tábora si užívá dvojroli bojácného krále a zároveň i draka v jeskyni, a Radúz Mácha skutečně působí od první věty jako princ-zmatkař, aniž by ale tento rys přehnaně akcentoval.

Hned na začátku příběhu ovšem dochází k jistému zmatení: pěveckého partu postavy krále se totiž v písni Racionální výživa ujal svým charismatickým hlasem Igor Orozovič, který ovšem v pohádce vystupuje v roli uhlíře. Tento „televizní“ fígl, kdy je u hudebních projektů použit pro dobře zahranou postavu jiný zpívající hlas, tak v tomto případě odhalíte podle tykání a vykání mezi postavami. Mladší posluchači záměnu interpreta nejspíše nepostřehnou vůbec.

Některé scény by zasloužily bohatší a detailnější práci se zvukovými efekty, současně je třeba nadšeně zmínit, že téměř desítka skladeb má bohatou instrumentaci bez laciných syntezátorů, písničky jsou chytlavé a snadno zapamatovatelné. Pokud tedy překlenete drobné nedostatky, které ale vznikly spíše z praktických vydavatelských důvodů, je Radůzin audioknižní Uhlíř, princ a drak příjemným poslechem, nejen pro odpočinková sváteční odpoledne.