Frida Nilsson. Když mi bylo devět, adoptovala mě Gorila. Neprosila jsem se o to, ale stejně se to stalo. Kompletní audiokniha. Ze švédského originálu Apstjärnan vydaného nakladatelstvím Natur & Kultur ve Stockolmu v roce 2008 přeložila Viola Somogyi. Hudba Jakub König. Zvuk Pavel Štěpánek. Ilustrace na obálce Martina Matlovičová. Úprava obalu pro CD Jan Mottl. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová. Režie Kateřina Jandáčková.
Čte Martha Issová.
Natočeno 2018. Vydalo Tympanum a Portál, prosinec 2018 (1 CD MP3).
Pozn.: Jonna žije v dětském domově jménem Vratič. Ředitelka ji ale nemá příliš v lásce a tak ji jednoho dne ochotně předá k adopci děsivé Gorile, která do domova přijela v otlučeném Volvu. Gorila žije na skládce a živí se prodejem šrotu. Jonna se nejprve Gorily bojí (myslí si totiž, že ji chce sníst), ale postupně se s ní spřátelí. Ukáže se, že Gorila – mimochodem vášnivá čtenářka, jejíž nejoblíbenější knihou je Oliver Twist – sice žije v nepředstavitelném nepořádku, ale dokáže Jonně poskytnout lásku a pocit bezpečí, které jí v dětském domově chyběly. A Jonna pochopí, že v životě tolik nezáleží na tom, zda má čisté ruce a upravené vlasy, pokud najde někoho, komu na ní skutečně záleží. Nad přátelstvím Gorily a Jonny se však začnou stahovat mračna… (anotace)
Frida Nilsson (1968)
Úspěšná švédská autorka dětských knih. Doposud vydala devět titulů, které byly přeloženy do řady jazyků. Dva z nich byly nominovány na Augustovu cenu, nejprestižnější švédské literární ocenění. Rozhlasová verze příběhu o Jonně a Gorile vznikla už roku 2003, v roce 2005 pak vyšla knižně. Od té doby se Gorila a já dočkala francouzského německého, polského, dánského, korejského, italského a ruského vydání a v roce 2011 byla nominovaná na Německou cenu za literaturu pro děti a mládež. Literární kritika přirovnává Fridu Nilsson k Roaldu Dahlovi nebo Astrid Lindgrenové. Inspirací pro postavu Gorily byl pro autorku její svérázný otec, za něhož se jako malá styděla a až později dokázala jeho výjimečnost patřičně ocenit.
Martha Issová (1981)
Po studiu herectví na Pražské konzervatoři a jazzového zpěvu na konzervatoři Jaroslava Ježka nastoupila v roce 2000 do pražského Divadla Na Fidlovačce. Zároveň hrála v Divadle v Řeznické, Divadle Bez zábradlí a v Černé labuti a od roku 2006 zakotvila v angažmá v Dejvickém divadle. Svou první filmovou roli získala v pohádce O princezně, která nesměla na slunce z roku 1997, následovaly filmy jako např. Hanele (1998), Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005), Děti noci (2008), Perfect Days (2011). Je známá je také z televizních seriálů (např. Hop nebo trop, Dobrá čtvrť nebo Čtvrtá hvězda). Za roli ve filmu Alice Nellis Tajnosti (2008) byla nominována na Českého lva. S partnerem režisérem Davidem Ondříčkem má dvě dcery.