Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jaroslav Petrásek a Ivan Vápenka. Autoři desky zachytili vyprávění spisovatele Jaroslava Foglara. Produkce a zvuková režie Jaroslav Petrásek. Sleeve-note Ivan Vápenka. Cover ing. Jaroslav Petrásek, foto Ivan Vápenka.

Natočeno červenec 1990 ve studiu Petynka v Praze 6. Vydal Panton v roce 1991. Reedice v roce 1998 (1 CD).

1. strana: Jižní Kříž (Jan Nedvěd – Brontosauři) – Mé první krůčky životem – Předpověď pana učitele – Můj první honorář – Dobrodružství na rybníku – Moje první knížky – Rychlé šípy (Wabi Ryvola).

2. strana: Sedm statečných (Jaroslav Velinský) – Lov na revinoko – Rozsvícený čaj – Málem by mě oběsili – Dík, pane Foglar (Roman Horký – Kamelot).

Sleeve-note: Příhody ze života známého spisovatele a skautského vedoucího, které vypráví sám J. Foglar (Jestřáb).

Vydání dlouhohrající gramofonové desky pod názvem „JAROSLAV FOGLAR.“ Bylo to vůbec poprvé, kdy byly zaznamenány vzpomínky Jestřába na komerční a prodejné médium. Gramofonové desky v té době ještě frčely (dnes už bohužel na ně většinou nostalgicky vzpomínáme), a mnozí – v té vzrušené době (několik let po Sametové revoluci) – považovali vydání LP desky za převratnou událost. Velký podíl na vydání desky měl Ivan Vápenka a Ing. Jaroslav Petrásek (coby producent), jinak znalci a obdivovatelé oblíbeného spisovatele.

Jestřáb vzpomíná na svá léta strávená ve škole, na svůj první honorář (který mu ukradl spolužák Šmídek), o tom jak bojoval o život na rybníku, na své první knihy. Přidává i historku o podivné rodině Pilgramových z Prahy 7 – Holešovic a jejich spiritistických podivnostech a rozsvíceném čaji. Jeho hlas vhodně doplňují foglarovské písničky Brontosaurů, Wabiho Ryvoly, Jaroslava Velinského a Kapitána Kida (Píseň Jižní kříž, Dík pane Foglar, Rychlé šípy a Sedm statečných).

Záznam byl natočen v červenci 1990 ve studiu Bevox na Petynce v Praze 6, deska spatřila světlo světa na jaře 1991.

O sedm let později byla nahrávka s laskavým svolením Jaroslava Foglara opět vydána, tentokrát ovšem na CD pod názvem JESTŘÁB VYPRAVUJE. Booklet zpracoval Václav Nosek – Windy. Jako vydavatel je podepsán Junák – svaz skautů a skautek ČR – tiskové a distribuční centrum (TDC). Výtěžek z prodeje CD byl věnován na podporu účasti českých skautů na 19. světovém setkání v Chile.

Lit.: Petrásek, Jaroslav: Dlouho jsem se vyhýbal jakékoliv foglarovské komunikaci… In Facebook – Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF) – Fanoušci a příznivci, 1. 7. 2026 (status). – Cit.: Dlouho jsem se vyhýbal jakékoliv foglarovské komunikaci a třeba se můj příspěvek do „Července“ ani nehodí. Kdyby tomu tak bylo, smažte ho, nebudu se zlobit. Jsem jen jeden z těch, kteří s Jestřábem měli řadu let (zejména před listopadem) opravdu těsný kontakt a snad jsem mu i byl i trochu užitečným…

S Jaroslavem Foglarem jsem se seznámil v roce 1978 na neveřejné besedě v Jonáš klubu. Byla to pro mne událost – jeho knihy jsem měl přečtené snad stokrát a Rychlé šípy byly v dětství mojí první knihou, při které jsem se vlastně naučil číst. Začali jsme si psát, několikrát jsem ho navštívil a v roce 1984 mu začal i trochu pomáhat v jeho práci – mimo různá zařizování a obíhání jsem mu, díky možnostem, které v té době nebyly běžně dostupné, mohl nechat množit na velmi hlídané kopírce v PZO KOVO u Libeňského mostu jeho „Hromadné dopisy“, které každého půl roku posílal svým příznivcům, různé nálepky, kresbičky a písemnosti pro oddíl, ale také, a to hlavně, jeho „Výňatky“.

To byly různé článečky o něm, povídky, kritiky, ale objevovaly se v nich také zápisy ze starých kronik, Čigolig, Vánočních sešitů a jiných oddílových písemností, dopisy, vzpomínky a další. Jejich první číslo vzniklo v září 1987 a Jestřáb sám o nich psal: „Tyto Výňatky píšu pro své nejbližší přátele a zájemce o mé různé texty a o leccos, co se mnou nějak souvisí a co je poměrně velmi málo známo – a co by se možná po mém odchodu nenávratně ztratilo někde ve sběru starého papíru.“ Byly vlastně něco takového jako „Tam-Tam“ Rychlých šípů, Jestřáb je posílal svým blízkým a hned v úvodu psal: „Nemám námitek proti opisování těchto textů, k pročtení zapůjčených, ale prosím, aby mi byly vráceny v podobné obálce do deseti dnů od obdržení…“

Vycházely až do podzimu 1990, kdy dosáhly 300 listů (mám z nich svázané tři velmi pěkné knihy!). Dále již nebylo potřeba tímto způsobem informace šířit – po listopadu 89 bylo již spoustu jiných a lepších možností, než pouhá xeroxová kopie. Přesto „Výňatky“ ve své době svůj účel splnily. Při jejich vytváření a následné kompletaci u Jestřába v půdní klubovně nebo přímo v bytě (kam si hned tak každého nepustil!) mi mnohokrát říkal, jak je rád, že pro něj tyto věci zařizuji, že nemá a ani nezná nikoho jiného, kdo by mu takové věci dělal. Což mne samozřejmě velmi těšilo a byl jsem vděčný osudu, že mě s ním takto svedl dohromady.

V tom roce jsem Jestřábovi navrhl natočení a vydání LP desky s jeho povídáním. Ve zvukovém studiu BEVOX, kde jsem tenkrát pracoval, vzniklo za přispění Ivana Vápenky jediné takto rozsáhlé a ucelené vyprávění, kde mohli posluchači velmi dobře ocenit skutečnost, že Jaroslav Foglar není jen mistrem pera, ale že je i mistrným vypravěčem. Jestřáb byl tímto projektem velmi nadšen. Zvukový nosič mu najednou nabízel nové možnosti a on si jich byl dobře vědom. Jeho nadšení pro zvukový záznam dospělo až tak daleko, že mi sám od sebe přednostně nabídl k vydání i své staré nahrávky Rychlých šípů!

V té době však nastal boom ve vydávání čehokoliv, co neslo jméno Foglar. Obchody byly najednou zaplněny všemi tituly a hlad čtenářů pomalu, ale jistě nasycen. Pro vydání desky to najednou moc vhodná doba nebyla. Ale stalo se, desku jsem vydal, ale zájem o ni nebyl takový, jaký jsme očekávali. Deska si na sebe nevydělala.

Okolo Jestřába se také vyrojila spousta nových lidí, kteří byli najednou jeho velcí přátelé a kterým on, bohužel, začal naslouchat. Lichotil mu ten zájem o něj, což je jistě pochopitelné u člověka, kterému bylo tak dlouho znemožněno dělat to, co měl nejraději. Díky těmto „našeptavačům“ se Jestřáb přestal stýkat s některými lidmi, kteří byli jeho oporou v dobách minulých a kteří mu otevřeně říkali pravdu. On sám již občas nebyl schopen reálně posoudit, zda projekt, který je mu nabízen, je opravdu projektem dobrým, či zda se jedná o věc, která mu spíše může uškodit (viz například bezhlavé podepisování smluv na vydání jednoho a toho samého titulu s několika vydavateli najednou, takže pak v prodejně vedle sebe ležely dvě stejné knihy lišící se pouze obálkou, které se neprodávaly).

Díky těmto Foglarovým „přátelům“ došlo po všech těch krásných a absolutně bezproblémových (co se našeho vztahu týkalo) letech bohužel k nedorozumění i mezi námi dvěma. Sice jsme si vše po čase vysvětlili, ale bývalé přátelství se už neobnovilo. Začátkem roku 1992 jsme si napsali naposledy … Ale i přes ten nedobrý konec našeho přátelství na tyto roky v Jestřábově blízkosti vzpománám moc rád a jsem vděčný za tu možnost strávit roky v jeho blízkosti.