Trygve Gulbranssen. Vybrala a upravia Jana Michajlová. Překlad Jiřina Vrtišová a Oldřich Liška. Hudba Josef Spitzer. Komorní soubor sólistů řídil Josef Spitzer. Režie Jana Michajlová. Realizace snímku Jiří Šrámek. Zvuková režie ing. Adolf Řípa. Hudební režie Jan Vrána. Střih Jiří Bartoš. Mixáž Vladimír Novák.
Čte Jiřina Petrovická a Zdeněk Buchvaldek.
Natočeno 23. – 28. 1. (slovo) a 27. 2. 1975 (hudba) v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1975 (1 LP; Supralong 2 18 0407 X-F). Reedice Supraphonline 20. 4. 2025 (MP3, VT 4184-2).
Z repertoáru Lyry Pragensis.
Lit.: Březina, Zdeněk: „Trygve Gulbranssen Věčně zpívají lesy“. (sleeve-note). – Cit.: Místo kdesi na sever od vesnic a měst Norska; prastarý rodový statek v hlubokých lesích; těžce přístupných a záludných, ale ve své nekonečnosti dosud věčně zpívajících; místo opředené tajuplnými pověstmi, zkazkami a legendami – to je místo děje. Jeho hrdiny jsou norští sedláci, hluboko vrostlí svými kořeny do země, na které po staletí žijí a se kterou bojují o úrodu, o obživu, stejně jako zápasí s drsnou severskou přírodou o svou existenci a své bezpečí: generace sedláků Björndalů, ve kterých synové dědí křestní jméno Dag, vědomí sounáležitosti ke starému rodu bojovníků a lovců, sebevědomí a hrdost i odvěký spor s lidmi z rovinatého kraje pod lesy. Björndalové jsou jiní než lidé z rovin, kteří mají plné chlévy a plné stodoly, jiní než lidé z měst, zjemnělí a zhýčkaní konjunkturou obchodu v 18. a 19. století, libující si v přepychu nákladných plesů a oslnivých rób. Střetávání těchto dvou světů a s ním související vnitřní zápasy ústředního hrdiny románu, nesmlouvavého a hrdého sedláka Daga Björndala tvoří děj této mohutné rodové ságy, typicky norské a strhující širokým řečištěm děje…Podmanivý příběh prastaré rodové historie neztrácí léty na své působitosti; patří k těm, které jsme zvyklí právem nazývat nesmrtelnými…