Petr Holman. Z knihy Březiniana II. Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966-2006 vybrala při příležitosti 145. výročí narození Otokara Březiny Alena Blažejovská.
Připravilo Brno v roce 2013. Premiéra 15. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 60 min).
Lit.: Blažejovská, Alena: Odsouzen k nekonečné trýzni svědectví. In web ČRo 3 Vltava, září 2013 (článek). – Cit.: Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy vybrala z knihy Petra Holmana při příležitosti 145. výročí narození Otokara Březiny Alena Blažejovská.
Autorka rozhlasového pásma čerpala z knihy bohemisty a indologa, literárního historika a editora Petr Holmana a pro název svého pořadu si zvolila citát z jeho knihy Březiniana II – Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966-2006. Po celých čtyřicet let totiž Petr Holman mapoval stopy, které v české i světové kultuře a společnosti zanechal básník Otokar Březina. Kniha o bezmála 1 500 stranách zahrnuje úryvky odborných statí, nejrůznějších textů z časopisů a knih, diplomových prací, ale i různých úředních spisů, soukromé korespondence a podobně. Z tohoto olbřímího množství materiálu vybrala Alena Blažejovská některé texty pro pořad, kterým si chceme připomenout 145. výročí narození Otokara Březiny. Pořad je současně poctou celoživotní práci Petra Holmana.
Odsouzen k nekonečné trýzni svědectví
Citát, který jsem převzala do názvu pořadu, uvádí ve své bezmála 1 500 stran čítající knize Březiniana II její autor či pořadatel Petr Holman (nar. 17. dubna 1951 v Praze). Plný titul knihy, z níž v rozhlase zazní vlastně jen skromný výběr, je: Březiniana II – Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966-2006.
Citát, který se mi jeví jako výstižný pro Holmanův (zvolený? nezvolený?) úděl, zde čteme spolu s několika dalšími s lokací a datací „Železný Brod, asi jaro-léto 1966“. Představuji si, jak si tehdy patnáctiletý mladík, plný nadšení a nejasných předtuch, ale i zájmu o všechno možné, pořizuje výpisky, které ho fascinují – aniž ještě může vědět, k čemu v jeho pozdějším životě a práci odkazují. Když se mnohem později bohemista a indolog, literární historik a editor (ale i hudebník etc.) rozhodl mapovat „druhý život“ básníka Otokara Březiny a jeho díla, vrátil se k roku 1966 jako výchozímu bodu, neboť, jak říká: „Některé ty první březinovské i jiné zachované zbytky těchto převzácných pokladů pocházejí právě z tohoto roku.“
Co kniha obsahuje? Je možné to říct i takto: důkazy nezměrné, nikým jiným nevyžádané a vesměs nedoceňované, přesto však nesmírně důležité a nedocenitelné práce Petra Holmana. Člověka, který po celý život shromažďuje texty (a nejen texty) všeho druhu – stopy, které básník Otokar Březina zanechal v české (a světové!) kultuře i společnosti. Na otázku, ze kterých rozmanitých zdrojů čerpal, editor odpovídá: „Tak rozmanité to zas nebylo, některé časopisy, monografie, knížky, diplomové práce, disertace a další příslušné studie z oněch tam uvedených let – těm jsem se ale snažil poněkud vyhýbat a nezařazovat je, domníval jsem se naivně, že jsou všeobecně známé. Časem jsem zjistil a stále znovu jsem byl přesvědčován, že nejsou… Dál potom dopisy, které jsem dostával odsud z Čech i do roku 1989 různými klikatými cestami ze světa, většinou ale jen jejich části problematice věnované, později fragmenty kritik a recenzí, některé různé glosy, přípisy nebo vzkazy, ale jen a jen to, co se za ty roky dochovalo a co ještě bylo někde k nalezení, jinak by ta knížka byla jistě musela být o několika dílech…“
Doplňme, že kniha v některých případech zahrnuje i přepisy SMS zpráv či telefonních hovorů. Tedy v podstatě vše – cokoli – se zmínkou o Březinovi či jeho díle.
Zdaleka však neplatí, že by Petr Holman jen pasivně registroval a do archivu ukládal, „co se kde šustlo“. Sám současně ve prospěch Březinova odkazu s erudicí a neutuchajícím úsilím pracoval. Na Jazykové škole v Praze studoval sanskrt, na Univerzitě Karlově český jazyk a hudební výchovu (od roku 1969) a indologii (sanskrt a tamilština; od roku 1973). Diplomovou práci obhájil v roce 1973 a doktorát (1991) již získal částí svého díla z oboru matematická lingvistika Frekvenční slovník básnického díla Otokara Březiny. V 70. a 80. letech vystřídal řadu různých zaměstnání (prodavač, dělník, myč nádobí, listonoš, noční hlídač, topič, uklízeč, korektor, vychovatel, učitel češtiny a zpěvu atd. atp.).
Absolvoval stáž na University of Oxford (1991), působil jako odborný asistent na katedře české a slovenské literatury FF UK (1991-1993). Jako hostující profesor J. W. Fulbright Commission vyučoval českému jazyku a literatuře na Stanford University a Northwestern University v USA (1992-1994), v letech 1996-1998 na University of Delhi v Indii. Roku 1995 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. V současnosti působí v Ústavu jižní a centrální Asie (Indologický seminář) FF UK. Je autorem Frekvenčního slovníku básnického díla Otokara Březiny (vznik 1974-1986), souboru studií Březiniana (2003) či cestopisné prózy Z cest… (2005).
Edičně připravil mj. knihy Otokar Březina: Hudba pramenů a jiné eseje (1989; 2., rozš. a dopl. vyd. pod názvem Eseje, 1996), Emilie Lakomá: Úlomky hovorů Otokara Březiny (1992), Vlídné setkání. Vzájemná korespondence Otokara Březiny a Sigismunda Boušky (1989; knižně 1996, s M. Červenkou), Jediný život, jediná láska. Vzájemná korespondence Otokara Březiny a Emilie Lakomé (1999), Z dopisů Stanislava Vodičky 1973-1982 (2000; knižně 2008 pod titulem Z dopisů Stanislava Vodičky Petru Holmanovi 1973-1982), Otokar Březina: Korespondence I (1884-1908),II (1909-1929) (2004), Alma Křemenová: Anna Pammrová – životopis (2005), Miroslav Červenka: Březinovské studie (2006) aj.