Výběr ze vzájemné korespondence básníka Jakuba Demla a sochaře Františka Bílka. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Hudba Zdeněk Šikola. Hudební dramaturg Jiří Litoš. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Kamil Halbich, Miroslav Táborský a Zdenka Seifertová.
Natočeno 2013. Premiéra 15. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.; 59 min) v cyklu Souzvuk.
Jakub Deml byl básník a katolický kněz. Autor zhruba stovky knih, z nichž mnohé patří k základním dílům moderní české literatury. Kromě snových próz Hrad Smrti (1912) a Tanec Smrti (1914) jsou to například lyrické apostrofy květin Moji přátelé (1913), knihy Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) a Zapomenuté světlo (1934) či šestadvacet svazků básnického dokumentu Šlépěje (1917-1941). Jedinečným rysem Demlova psaní je vzájemné propojení knih, z nichž postupně vzniká živý a dramatický celek.
František Bílek byl sochař a grafik. Ve svém díle se inspiroval křesťanstvím, zprvu v katolické tradici. Stal se jedním z nejosobitějších představitelů českého výtvarného umění konce 19. a první poloviny 20. století a svou tvorbou ovlivnil i další generace. K jeho nejvýznamnějším sochařským dílům patří Krucifix (1896-1899), Slepci (1901) nebo Strom, jenž bleskem zasažen, po věky hořel (1901). Vytvářel také architektonické návrhy a podstatně zasáhl též do vývoje grafiky – díky přátelství s Otokarem Březinou a Jakubem Demlem i do grafiky knižní.
Účinkují Kamil Halbich, Miroslav Táborský a Zdenka Seifertová.
Hudbu Zdeňka Šikoly vybíral Jiří Litoš.
Režie Vlado Rusko.
Komentář by Bafomet — 29. 9. 2013 @ 21:34